Co máme dělat, abychom se vyhnuli opakování chyb? „Učit se, učit se, učit se,“ řekl by Lenin. Ale o politice jsem skutečně psát nechtěl. Nechme raději Lenina v mauzoleu a přejděme k šachům.
V roce 2005 jsem se zúčastnil mistrovství Evropy jednotlivců, hraného ve Varšavě. Turnaj se mi nevydařil, uhrál jsem pouhých 7 bodů ze 13 partií. Hra mi nešla a dělal jsem mnoho zbytečných chyb. Nejinak tomu bylo i v následující ukázce:
Podobnost v šachu (3) – Opakování matka hlouposti
10.01.2014 11:14 | TréninkChybovat je lidské. Opakovat omyly též. Vzpomněl jsem si na doktora Chocholouška z komedie „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ a jeho slavný výrok: „Pořád říkám: ‚Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš.‘ Ale je to marný, je to marný, je to marný!"
-
. kolo -
. kolo -
Zábavné je, že tato partie se hrála v červnu roku 2005 a věžovou koncovku se třemi pěšci proti čtyřem na jednom křídle jsem za slabší stranu hrál do ledna 2006 ještě třikrát! Všechny tyto partie skončily nerozhodně, obrana není příliš složitá. Ale o tomto opakování jsem psát nechtěl.
V roce 2006 jsem se zúčastnil šachové olympiády v italském Turínu. První dvě třetiny turnaje jsem odehrál skvěle a také konečný výsledek byl navzdory třem porážkám velmi dobrý. Jedenáct partií z dvanácti jsem odehrál v dobré kondici, jen jednou jsem se cítil unavený. Na partii to bylo znát.
-
. kolo -
. kolo -
Po partii ke mně přišel pán a zeptal se mne, jestli hra nebyla podobná naší vzájemné partii. Omluvil jsem se, že si nepamatuji tváře, a zeptal jsem se ho, jak se jmenuje. „Nalbandian,“ zněla odpověď. „Byla jí příšerně podobná,“ odvětil jsem.
Proti Levonu Aronianovi se mi nedařilo ani v jiných turnajích, přestože jsem tam mnohdy jinak dosahoval dobrých výsledků. Po letech jsem se ale dočkal zadostiučinění. Na superturnaji ve Wijk aan Zee 2012 jsem hrál ve špatné formě, jedna partie se mi ovšem mimořádně vydařila. A byla to právě ta proti Levonovi, který celou soutěž zaslouženě vyhrál s náskokem bodu! Dodnes nechápu, proč jsem v Nizozemsku právě tuto partii sehrál tak dobře. Stejně jako nechápu, proč jsem některé jiné partie proti Levonovi odehrál tak slabě. Život je plný větších i menších záhad a nám se daří rozluštit jen některé z nich. Nevím, jak Vy, ale já jakožto profesionální šachista jsem na nevyřešených problémech existenčně závislý. Pokud někdo vytvoří úplnou dvaatřicetikamenovou databázi, asi se půjdu živit mytím podlah. Už nyní doma jednou týdně trénuji. :-)
Originální podtitulek tohoto článku mi přinesl jeden nepředvídaný problém. Pokud uvedu příklady opakovaných chyb z cizí praxe, dotyčný by se mohl urazit. U velmistra Donnera (1927-1988) toto nebezpečí nehrozí. Předem poznamenám, že to rozhodně nebyl hloupý člověk, právě naopak! Porazil například velmistry Fischera, Spasského, Timmana nebo Horta a v době své největší slávy byl jedním z předních západních šachistů. Kromě toho proslul také jako originální a vtipný esejista a kniha jeho esejů „The King“ nachází i po desetiletích mnoho nadšených čtenářů. Následující příklad ale ukazuje, že ani velmistři nejsou vůči opakování chyb imunní.
-
. kolo -
. kolo -
Dosud jsem se vyhýbal příkladům podobnosti ve střední hře. Nyní ale
jeden uvedu, abych ukázal, že souvislost nemusí být zcela přímočará. Někdy je
možné se inspirovat i Fischerovými šachy. Pokud se Vám nechce přehrávat si celé
partie, doporučuji porovnat úseky partie Sabol – Navara od 12. tahu k
podvariantě 15.Sd4 včetně a Miezis – Navara od 18. do 22. tahu. Nevhodné
postavení černých jezdců je v obou případech podobné.
-
. kolo -
. kolo -
-
. kolo -
. kolo -
Co dodat závěrem? Pokud v šachu děláte stále stejné chyby,
není to důvod si zoufat. Je to jen důvod nehrát profesionálně. Nikdo z nás není
dokonalý a určité nedostatky k nám tak nějak patří. Naši známí alespoň dobře vědí,
co od nás mohou čekat. Tím naše chyby neomlouvám, bylo by krásné se jich zbavit a někdy se to podaří,
ale většinou to je dost obtížné. Spíše mám pocit, že z psychologického hlediska
je mnohdy horší dělat úplně nové omyly v situacích, v nichž jsme je dříve nikdy
nedělali, než popadesáté pokazit vyhranou pozici nebo pošedesáté rozehrát
povrchně zahájení. Nebo máte jiný názor?
V Brněnském deníku vyšel dlouhý rozhovor s Vlastimilem Hortem , je opravdu zajímavý, doporučuji přečíst. Je jistě dobře, že šachy dostaly takový prostor, bohužel se autor článku nevyhnul několika nepřesnostem. Například na otázku, s kým slaví v Blansku narozeniny, je uvedená odpověď : " Třeba je tady Ján Plachetka, se kterým jsem v Lucerně získal stříbrnou medaili " . Na dotaz, jaké soutěže hraje, se zase můžeme dočíst : " Já hraji švýcarskou extraligu, v šachu můžete hrát za více družstev, jinak byste se asi neuživil. Třeba Navarra hraje myslím v šesti soutěžích ". http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/sachovy-velmistr-hort-ucte-se-spis-z-prohranych-partii-20140111.html?utm_source=poutaky&utm_medium=web&utm_campaign=poutak-120x600
Rad bych připomněl tvorbu Vugara touto partii http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1578369 která patří k mým oblíbenám..
Smutná zprává. Jsem na tom obdobně jako pan Bucefalos a také mě to mrzí.
Co se týká "bůčku", tam mi toto "nepřesné" označení vůbec nevadí. Mám rád podobné šachové metafory a nebo aforismy. Jde o myšlenku...
David Navara: Myslel jsem to čistě ilustračně. Ani jsem to nezkoušel u někoho takto zpracovat. Protože by to bylo moc pracné:o)
Re Bucefalos: S tím využitím statistiky v přípravě máte do určité míry pravdu, ale také se to nesmí přehánět. Přejít třeba ze sicilské obrany s opačnými rošádami do střelcové koncovky (kterou soupeř neovládá) není tak jednoduchý úkol.
Ještě bych se chtěl omluvit za pár nepřesností. V minulém dílu jsem psal o knize pana Dvoreckého, v níž polovina kapitol souvisela s mým tématem. Teď zjišťuji, že to byla kniha Endšpiľ ze série Škola vysšego mastěrstva. Z hlediska článku to ale je jedno.
Pokud jde o fianchetto, smajlík naznačoval, že svůj překlad "bůček" neberu příliš vážně. Našel jsem si, že "fianco" znamená "bok" nebo "křídlo" a žil jsem v přesvědčení, že "fianchetto" je zdrobnělina, ale můj otec, který mluví italsky, toto mé přesvědčení zpochybnil.
Příprava je věc velice ošemetná.. Stává se, že si hráč připraví nové a silné pokračovaní a pak měsíce i roky čeká, než jej použije..
Možna, že je lepší připrava trochu jiného typu. Napřiklad hráč XY za posledních 5 let hrál 589 partii. 40% jeho partii bylo dano za remis, 35% vyhrál a 25% prohrál.
65% vyhraných partii hráč XY vyhrál ve střední hře, 25% v koncovce (převážně věžové) a 10% již v zahájení.
15% všech prohraných partii hráč XY prohral vinou hrubé chyby. 25% prohral již v zahájení, 35% ve střední hře 25% v koncovce. Rozborem partii bylo zjištěno, že hráč XY nejčastěji prohrává koncovku, když je střelcová, střední hru když má ostrý charakter..
A tak dále a tak dále.. dá se z toho vyvodit milion dalších věcí.
čest jeho pamatce. Sice jsme ho neznal, ale jeho partie mám rád..
To je moc smutná zpráva. Vugar byl nejen vynikající šachista, ale také velmi sympatický člověk. Byl čestný a sláva mu nestoupla do hlavy.
Dnešní den přinesl bohužel jednu velmi smutnou zprávu. Ve věku 27 let zemřel po dlouhé těžké nemoci známý ázerbájdžánský velmistr Vugar Gašimov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vugar_Gašimov
Re kedvis7: Pod pamětí pozice myslím to, že někdo vidí pozici a je schopen ji rekonstruovat. Nebo že dokáže zpaměti postavit pozici ze své partie po 25. tahu. Že dokáže sehrát současně více partií naslepo. S tím vším mám problémy.
Pamětí průběhu myslím například schopnost zrekonstruovat své partie tah po tahu. To umím velmi rychle.
Pamětí idejí myslím to, že když mi někdo zmíní partii, popíšu mu slovně, co se v ní stalo, a zdůrazním nejdůležitější motivy. Když uvidím nějaké postavení, často si vzpomenu na partii, ve které vznikla podobná pozice. Tady jsou nutné vedle paměti také znalosti - člověk musí vidět mnoho partií, aby se měl na co rozpomínat. Také tuto paměť mám velmi dobrou.
Re Bucefalos: Varianty se větví, ale hráč nemusí znát všechny své možnosti a také některé soupeřovy se vyskytují častěji než jiné. Když budu hrát bílými, tak nemusím znát anglickou, španělskou i Trompowského systém (1.d4 Jf6 2.Sg5), ale mohu si vybrat. A také je pravděpodobnější, že mi soupeř zahraje španělskou obranu, než třeba Pircovu. Takže já leckdy odehraji 20 tahů podle teorie nebo přípravy (přičemž někdy sahá dále má příprava, jindy oficiální teorie), ale takové partie jsou u mne spíše v menšině. Do hry vstupuje pravděpodobnost a psychologické prvky, takže v zahájení správná volba může hrát významnou roli. Je to věc zkušeností, dobrého odhadu, ale také štěstí. Soupeř může zvolit variantu, kterou dosud nikdy nehrál.
Re noELO: Děkuji za upozornění, zvážím to. Ale bez slůvka "jeho" zase vymizí souvislost s předchozí větou. Zaujaly mne Vaše poznámky k hudbě, zmíněné u mého minulého článku. Také v šachu se partiím slavných hráčů někdy dostává až příliš mnoho pozornosti. Možná to ale bude i tím, že když někdo nemá čas a hledá zajímavé a zároveň kvalitní partie, seznámí se pouze s tvorbou těch nejlepších. V dnešní době je partiového materiálu tolik, že není možné sledovat všechno, takže méně známý tvůrce skvostné partie se leckdy musí ozvat sám, aby jeho dílo neupadlo v zapomnění.
Noční poznámka (nemístná, protože milá diskuse na to téma již proběhla) neočekávaně se probudivšího čtenáře, dle vlastního snad skromného názoru slušného stylisty (a v omezené míře i schopného logicky uvažovat): Problém věcné nepřesnosti v prvním odstavci by se dal vyřešit odstraněním slůvka "jeho".
Pokus o vtip, nic víc.
Dobrý večer,
podle mého nazoru není možné si připravit na zahajení 20 tahu. Jen si zkuste si připravit 20 tahů ve všech hlavních variantách španělské hry a k tomu 20 tahu hlavních variant damského gambitu,Sicilské obrany, Francouské obrany, Indických her a tak dále.. To prostě není možné.. Rovněž si myslím, že některé pozice či celé zahájení označovaná jako suchá či remizová či že je muže vyhrát pouze jedna strana je poněkud liché ohodnocení.. Samozřejmě, je zde určitá pravděpodobnost a to je ale celé.. Statistická pravděpodobnost partii nerozhoduje a ni ji nehraje.
Dobrý večer pane Navaro, mohu požádat o malinko konkrétnější příklad (paměť pozice, průběhu, idejí,..)? Děkuji.
Já v průměru odehraji podle přípravy určitě méně než 20 tahů, ale v mnoha partiích (včetně mých) skutečně vlastní tvorba začíná za 20. tahem. Paměť dnes hraje větší roli než dříve a porozumění menší, ale v šachu je stále dost místa pro obojí. Jinak bych rád upozornil, že neexistuje jediná "šachová paměť". Já u počítače občas mám problém postavit zpaměti šestikamenovou pozici, nepamatuji si zadání téměř žádné studie a tah po tahu bych nedal dohromady mnoho partií, ale přitom si pamatuji nejvýznamnější rysy mnoha partií, vidím souvislosti i podobnosti, mám dobré znalosti teorie koncovek a široké, byť poněkud nevyrovnané znalosti zahájení. Mohl bych se pokusit rozdělit několik druhů šachové paměti (paměť pozice, průběhu, idejí,...), ale má klasifikace by určitě měla své nedostatky. Každý z těchto druhů paměti hráči pomáhá, ale to neznamená, že by musely být všechny rovnoměrně zastoupeny. V mém případě jsou určitě zastoupeny dost nerovnoměrně.
Velmistr Kaválek říká " dnešní velmistři za pomoci počítače si připraví zahájení do 20.tahu a teprve od 21.tahu začínají tvořit". Je to pravda? Zdá se mi, že v šachu je nejdůležitější je mít vynikající šachovou paměť.
Re kedvis7: Paměť mám dobrou (i když ne na tváře
), ale informace si při psaní článků také ověřuji v databázi a jiných zdrojích. Inspirace mnohdy přichází sama. Dovedu se na řadu věcí bez větší námahy podívat z neobvyklého úhlu, ale někdy mne inspirace opouští a pak mi psaní moc nejde.
Jsem rád, že se mé články líbí. Čtvrtý by měl být poslední z této série, ale nevylučuji, že někdy dodám volné pokračování. Až zase budu mít čas a v šachovém světě bude okurková sezóna.
Ze zmíněného filmu je i výrok docenta Chocholouška: "Vy nás zásobujete, pane Karfík." Pan Navara nás zásobuje skvělými články, za což mu patří můj dík. Nepochybně nejen můj.
Skromný může být jen člověk, který má dostatek sebevědomí. To je citát
Ano nikdy z nás není dokonalý..., ale poznání přináší moudrost i krásu. U vás se mi moc libí styl a skromnost. Opět moc pěkné příklady (koňský bůček jsem v šachovém podání neznal 
). Máte úžasnou pamět a zajímalo by mě, kde berete tu inspiraci?
Děkuji za upozornění, ale článek asi už měnit nebudu. Úvod nemohl z technických důvodů být ani o jeden znak delší, takže jsem musel změnit "také" na "též".