Turnaj advokátů, soudců a manažerů

Po porážce revoluce v roce 1848 musel Vídeň opustit a odebral se do Německa. Zde pokračoval v práci žurnalistické a sehrál řadu zápasů s německými šachovými mistry. Jeho šachové umění zde bylo velmi ceněno a stal se např. čestným členem lipského šachového sdružení „Augustea“. Počátkem roku 1851 sehrál krátký zápas s Adolfem Anderssenem (+1 –4), vítězem prvního mezinárodního turnaje v Londýně 1851. Po návratu do Vídně vydával šachový časopis „Wiener Schachzeitung“ 1855, ale list neměl dlouhého trvání. Zde uveřejnil partii Anderssen – Kieseritzky poprvé pod názvem „Nesmrtelná partie“. Poté přijal pozvání britského šachového svazu a koncem roku 1855 odjel do Londýna, aby zde působil jako šachový učitel a publicista. Zde bylo v té době těžiště světového šachového života a v Londýně se scházeli šachoví emigranti z celé Evropy (Maďar Lőwenthal, Polák Zytogorsky atd.) Falkbeer zde sehrál opět několik zápasů (1855 s Brienem +5 –7 =3, 1856 s Birdem +7 –7 =3) a na turnaji v Birminghamu 1858 obsadil druhé místo za vítězným Lőwenthalem, předběhl však řadu slavných hráčů, z nichž nejznámější byl Howard Staunton. Zde se také seznámil s vycházející hvězdou světového šachu, Američanem Paulem Morphym, o kterém později napsal dokonce knihu. Po desetiletém působení v Anglii se
Falkbeer opět vrací do Vídně, kde pokračuje v žurnalistické práci. Řídil významné hlídky ve
Wiener Illustrierte Zeitung a Neue Illustrierte Zeitung (Wien, Lipsko), které byly se zájmem
sledovány i v Brně. Falkbeer byl také významným šachovým teoretikem a jeho jméno nese
dodnes důležitá varianta odmítnutého královského (1.e4 e5 2.f4 d5!). První brněnský šachista
světového formátu. O jeho díle napsal malou studii autor těchto řádků.
Lit.: Jan Kalendovský – Ernst Falkbeer (1819-1885). Vybrané partie a analýzy. Brno 1978.

Brněnský rodák a jeden z nejlepších hráčů světa v polovině 19. století Ernst Falkbeer (1819-
1885) sedí na tomto obrázku tehdejší šachové elity na tom nejčestnějším místě – uprostřed!

Tempo hry: 10 minut na partii.
Pořadatel: Michael Mann
Rozhodčí: Jan Kalendovský

Loni se odehrával tento turnaj, který před devíti lety inicioval pan Michael Mann, také
v sympatické téměř studentské restauraci v blízkostí tří fakult vysokých škol „Na Švábce“,
ovšem za přítomnosti pěti šachových nadšenců z řad přátel pana Manna, což jsou povoláním
soudci, advokáti či manažeři. Když jsem letos dorazil na místo děje, bylo již vše na třech
hospodských stolech připraveno ke hře (tedy šachové soupravy z majetku pořadatele a
šachové hodiny, laskavě zapůjčené ŠK Lokomotiva Brno). A také zde již několik hráčů bylo.
Tak jsem se mohl seznámit s panem Martinem Kovinem, který se šachově představil jako
známý Šimona Macharáčka a srdečně mne zval do jedné čajovny na Veselé ulici, kde se
každou sobotu dopoledne schází neformální kroužek zapálených vyznavačů královské hry a
který prý nedávno poctila návštěvou (a vyhrála ovšem všechny partie) jistá šachistka
Kristýna. Nu ano – shodli jsme se, že je to slečna Novosadová z Beskydské šachové školy,
v Brně studující ligová hráčka. Přítel Mann, co mne každý rok na turnaj zve jako rozhodčího,
začal provádět poněkud předčasné (podle mého názoru) losování s přítomnými borci, ujistiv
mne ovšem, že letos příjde deset hráčů a to se nakonec také stalo, takže se turnaj přelosovávat
nemusel. Než dorazil i poslední přihlášený, mohl jsem ještě prohodit pár slov s panem
Hrachovcem, jinak soudcem Nejvyššího soudu, kterému jsem doporučil jako vhodného
partnera k šachovým zápasům jiného soudce, tentokrát „nováčka“ soudu Ústavního.
„Omlouvám se, jako člověk počínající trpět stařeckou demencí, nemohu si vzpomenout na
jeho jméno, ale vy ho jistě budete znát. Je to úplně čerstvý soudce, nedávno ho jmenoval
president Zeman.“ „Procházka? – nebo tak nějak zazněla odpověď. „Ne ten to nebyl, ale je to
nejvyšší soudce, jakého znám, měří snad dva metry.“ „Už vím – Ludvík David!“, opáčil pan
Hrachovec. „Toho znám dobře, je to všestranný sportovec. Hrával basketbal, lyžoval, spolu
jsme hráli tenis, porazil mne ovšem víckrát, než já jeho...“. Takže šachové zápasy mezi soudci
budou mít patrně brzy nové aktéry. Kolem čtvrt na sedm jsme se dohodli, že zkrátíme čas na
hru z obvyklých patnácti na deset minut, Michael hráče přivítal a předal slovo rozhodčímu,
který řekl pár slov o mistru Falkbeerovi, a ještě méně slov k systému hry (všichni to už znáte)
a vyhlásil dvojice prvního kola. U stolu rozhodčího byly jedny šachy, tak jsem mohl podle
svého zvyku začít zapisovat partie:

Už po druhém kole se vynořila v postupové tabulce trojice budoucích vítězů: Mann, Šolc,
Čako, zatímco ostatní již nějaký ten šrám utrpěli. Někomu vadilo trochu to rychlé tempo,
nicméně naprostá většina partií se hrála do úplného vyčerpání předepsaného času. To jednak
svědčí o jisté vyrovnanosti borců, a také o jejich bojovnosti. Mimohodem, první remízu jsem
mohl do turnajové tabulky zapsat až v pátém kole. Jinak někteří účastníci spojili šachovou hru
v turnaji s malou večeří, jiní dávali přednost zde čepované plzeňské dvanátce, případně si
objednávali kávu. Obdivuji místní servírky, kterak si své hosty v podstatě pamatovaly, i když
tito díky rozlosování seděli v každém kole na jiné židli. Zaujala mne také poznámka pana
Hrachovce, kterou prý odposlechl na jiné šachové akci a kterou dával poražený najevo: „Já
jsem to měl hrát jinak a musel jsem to vyhrát!“. Zlatá slova, vhodná k tesání do kamene.

Pokud se týče fair-play, tak by si tuto cenu většina dnešních bojovníků zasloužila. Třeba
právě pan Vaďura, který se při pohledu na tabulku podivil, že má ze třetího kola napsanou
výhru s panem Čejkou, když tu partii vlastně prohrál. Napřed se opatrně ujistil, jak se ty
výsledky do křížové tabulky zapisují a pak se musel rozhodčí mu omluvit a připsat mu místo
jedničky nulu.

Hra pana Šolce, mimochodem loňského vítěze, prozrazuje značnou sběhlost v zahájení.
Trochu mu dnes vadilo rychlé tempo, takže hrál opatrně a také rychle, aby mu pád praporku
nekazil dobré pozice, byl ochoten obětovat půl bodu, jako zde. Pokud jde o Novákovo
zahájení, musím kajícně doznat, že úplně stejně zahajoval své partie před více než 150 lety
jistý vídeňský šachista Moll, tedy úvodními tahy 1.e3, 2.c3, resp. 1...c6, 2...e6 atd. Zde tedy
malá vsuvka:

Po šestém kole byl průběžný stav turnaje tento: Mann 6, Šolc 5,5, Čako 5, Kovin, Klekner 4,
Hrachovec 3,5 bodu atd. Takže následující partie pod „přísným“ dozorem rozhodčího, byla
pro konečný výsledek velmi důležitá. Před turnajem byl většinou účastníků pokládán za
hlavního favorita pan Vladimír Čako, a to proto, že rychlá hra mu velmi svědčí a že ji neustále
trénuje v turnajích hraných pomocí mobilu, kde jsou hráči rozdělováni podle dosažených
výsledků do různých kategorií, počínaje tuším začátečníkem přes experta až ke
grandmasterům. A pan Čako se již častokrát probojoval do vyšší třídy, i když s ním zatím
grandmasteři mohou odmítnout hru. Mimochodem, často se spolu potkáváme náhodně
v tramvaji (frekvence cca 2x ročně) a předloni jsem byl svědkem, kterak se jako jediný
z pasažérů ujal jedné dámy, která v tramvaji na schůdcích upadla. Jiní jen odvrátili zrak, pan
Čako nikoliv. Když jsem mu to připomněl, jen mávl rukou...

I pan Klekner zaslouží zmínku, a to nejen jako kuřák „vodní dýmky“ – což je jeho nejlepší
vánoční dárek, který mu pomohl zbavit se starého zlozvyku, který spočíval v konzumaci tří
krabiček cigaret denně. „Na Švábce“ je častým hostem, se servírkami žoviálně žertuje a ony
mu leccos odpustí, v pracovním životě pracuje s pozemky a nyní má jisté kontakty na známé
v jednom velmi volebně úspěšném seskupení. V šachu dává přednost mátnutí soupeře
zdánlivě slabou hrou v zahájení, případně vhodnými průpovídkami při hře.

A je tu finále!

Turnaj skončil, na řadě je vyhlášení výsledků. začali jsme tentokrát od zadu – viz tabulka na
začátku tohoto článečku. Vítězem se tedy poprvé stal zasloužilý pořadatel turnaje Michael
Mann, což bylo doprovozeno upřímným dlouhotrvajícím potleskem všech zúčastněných. Tak
všichni od něho dostali za odměnu frťana dle svého výběru – dominoval fernet před
tulamorkou a vodkou. Po rozdání cen následovala ještě volná zábava, spojená s hraním
volných partií a pak se začali jednotliví borci pomalu vytrácet, až jsme zbyli sami dva
s vítězem. Když mi vyplatil slíbenou odměnu a zapravil naši útratu, pozval mne dnes velmi
spokojený pan Mann na malou procházku nočním Brnem, při níž jsme zjistili, že dříve dlouho
do noci otevřené putyky jsou kupodivu uzavřeny, tak nám nezbylo než navšívit Poslední leč
v Divadle Bolka Polívky, kde bylo vskutku narváno mladými. Zde jsme sehráli několik partií
s výsledkem 4:1 a o půl třetí jsme se rozešli do svých domovů s tím, že se zase za rok sejdeme.

(Takhle vypadá interiér pivnice Na Švábce, kde se turnaj odehrával. Možná pan Vdovec pošle
nějakou čerstvější fotku, kterou po ukončení turnaje pořídil)