Továrna na sny, aneb 7000 fanoušků

Ten příběh jak to vše začalo určitě znáte. Jak to ale jednou skončí? Hodně přemýšlím, že jak budeme  točit video o 10 000 fanoušků, bude to doba, kdy budeme hodně přemýšlet o konci. 

Je to příběh, který ve vzpomínkách připomíná pohádku pro děti a nebo sen, který společně prožíváme. Od prvních nahrávek na Youtube, po nesmělé krůčky až po koupení těchto legendárních stránek. Dnes už s úsměvěm vzpomínám na ty souboje v diskuzích, na vyhrocené právní spory se šachovým svazem, či jak jsem si užíval setkání s osobnostmi šachového života. 

Vzpomínám rád na Marka Vokáče. Byl to neskutečný člověk. Mám rád setkání s panem Plachetkou. Pan Jansa je další legenda, kterou mi osud dovolil poznat osobně. Poznal jsem spoustu lidí a už dávno vím, že osobnosti nemusí nosit titul GM, ale musí mít šachové srdce. Vím, že často chybuji. Někdy podlehnu tlaku okolností a určitě některé věci bych udělal jinak. Přesto je to jízda, o které dnes chci psát. 

Máme rádi to co děláme. Užíváme si každý komentář, každé setkání, každý email a každou možnost potkat naše fanoušky. Fanoušky, kterým říkáme kamarádi a rodina. 

Právě jsem se usmál při vzpomínce, když bezvýznamný šachista jako jsem já, " solil " Davida Navaru a psal článek " Král je mrtvý, ať žije nový král" . Nebo když jsme podali přihlášku na pořádání MČR mládeže do 16. let, která byla formou protestu proti systému, ale ani v nejmenším jsme nepočítali, že to budeme pořádat. To jak se nám pak točil svět, když jsme se dozvěděli, že to budeme pořádat, byl neskutečný tobogán.  

A vlastně tyto řádky mají co říct. Říkají kdo jsme. Říkají, že jdeme do všeho spontálně, po hlavě a nemáme vše naplánováno a vymyšleno do posledních detailů. Dáváme do toho srdce a víme, že máme strašně moc přátel a fanoušků, kteří nám vždy pomůžou. 

Můžeme se s Robertem plácat po ramenou a chodit pyšně po tomto světě, ale tak to není. Moc dobře víme, že nám strašně moc pomáháte. V Luhačovicích po skončení posledního kola se do sálu nahrnuli lidi a spontálně nám pomáhali sklízet sál. Tento příběh asi mluví za vše. Martin Z šel za mnou v Luhačovicích a říkal mi, že se mu moc líbí tento turnaj a jen tak nám dal 200 Eur. Těch příběhů je strašně moc, jednou to bude na knížku. 

Jednou to taky vše skončí. Jak jsem psal, někde kolem 10 000 fanoušků si určit sedneme a řekneme si, co dál. Dnes ale máme důvod k radosti a poděkování. Jsme jedna velká rodina a to byl náš sen. 

Díky