To se nehraje - knížka těchto Vánoc?

Předmluva - Jan Kalendovský

Hned na začátku se musím přiznat – velmi rád čtu šachovou beletrii. Zejména vzpomínky velmistrů na dávné souboje a soupeře. V poslední době se i v Čehách objevilo několik takových čtivých svazků od autorů jako Vlastimil Hort, Vlastimil Jansa, Luboš Kaválek či překlady nejlepšího beletristy mezi šachisty Genadije Sosonka. A to díky vydavatelům Šachinfo, zemřelého Břetislava Modra či Elišky Richtrové a Petra Koutného. To jsou ovšem absolutní šachové výšiny. Co mohou veřejnosti nabídnout autoři z nižších pater šachové hierarchie?

Mezinárodní mistři jako Milan Babula nebo mistři FIDE či pouzí kandidáti tohoto titulu? Samozřejmě vzpomínky na kolegy, o nichž díky dlouholetým přátelským stykům vědí skoro vše. Jedním, kdo přichází s kůži na trh, je Jihomoravan a zdomácnělý Brňan, mistr FIDE David Holemář.

Ve své kariéře vystřídal řadu klubů od extraligy po městský přebor. První část knihy přináší portréty Arnošta Zemana (přátelé v šachu i pokeru), Mirka Beneše (zlínský borec, který se nebojí nikoho a prohraje s kýmkoli), Karla Kredla,Milana Smištíka, Pavla Menčíka (soupeř a odborník v bughouse i obětavý komentátor a také, což je důležité, řidič). Kromě nich zde najdete vzpomínky na originální brněnské postavy a postavičky, jakými byli Vladimír Kosina, Rudolf Kučík, Rudolf Makeš a někteří další, možná povědomí i mimobrněnským šachistům.

Ve druhé části najdete Davidovy nejlepší partie a jeho návody jak vyhrávat v bulletu. Třetí část je věnována různým partiím, historkám a povídkám od růzých autorů, například od Viktora Lázničky, Jerguše Pecháče, Roberta Cveka,Jany Jackové, Evy Kulované, Lenky Ptáčnikové, Neklana Vyskočila, Michala Vávry, Petra Skácelíka, Dušana Mikuláša, Stanislava Messerschmidta a dalších.

Poměrně rozsáhlou kapitolu tvoří příběhy pod společným názvem Podvádění v šachu. V poslední části jsou mimo jiné i básně, třeba od Davida Navary nebo nedávno zemřelého organizátora bystrckého šachu Jiřího Řehůřka.

A nyní pár slov k autorově stylu. Rozhodně nemohu říci, že by vyhovoval šachovým „sucharům“. Četná alkoholová tažení před důležitými střetnutími, kurioziy ze zákulisí zápasů družstev (zejména spory v časové tísni, úlohu rozhodčích,elektronické „pomůcky“ a jejich zásahy) či prostě anekdoty, jak je šachový život přináší, popisuje David Holemář vtipně, objektivně a také, řekl bych, v souladu  myšlením mladší generace. Některé komentáře jsou vedeny v dnes „módním“ stylu „David proti Goliášovi v šachu“, jehož propagátory u nás se stali David Dejf Kaňovský a Jozef Valenčík.

Zajímavý je seznam autorů (řekl bych autorů a spoluautorů) v závěru, který obsahuje třicet devět dílem velmi známých, i méně proslulých jmen.

Miroslav Beneš - Spalovač šancí 

Můj velmi dobrý kamarád Míra začal hrát šachy na dnešní dobu docela pozdě, zhruba asi v osmnácti letech. O to víc se do nich ale zamiloval. I při svém náročném povolání sleduje, co se kde v šachovém světě šustne. Miluje zahájení a jeho teoretické znalosti jsou obrovské. Má opravdu velkou knihovnu. GM
Karel Mokrý, majitel šachové prodejny, by mohl vyprávět.

Není asi v republice hráč, který by s ním alespoň jednou nestál na prohru. Problém u něho nastává teprve v dalších fázích partie. Těch partií, co pokazil, je už opravdu hodně. Důvody jsou rozmanité. Některé jsem viděl na vlastní oči, o jiných jsem od něj slyšel barvitě vyprávět a o zbylých jsem se doslechl
od společných kamarádů.

Mírová herní síla se pohybovala, co ho znám, od Ela 1900 až po 2150. Je schopý porazit skoro kohokoli, ale zároveň s kýmkoli zase prohrát. V kratších tempech není výjimkou, že se jeho performance pohybuje dokonce vysoko nad 2300. Ale musí mu turnaj sednout. Motivuje ho hrát se silnějšími, známými hráči. Tam se vždy vyburcuje k výkonu. Naopak, pokud k partii natupuje jako favorit, jeho soustředění a výkon jsou tytam. Soupeře většinou podcení a po partii je ze sebe rozladěný. To se může opakovat hned v následující partii. Mnohdy je takto schopný „odpálit“ celý turnaj. Několikrát se i stalo, že musel z turnaje odstoupit. Už nebyl schopný boje. Poté si na nějakou dobu musí od šachů odpočinout. Přestávka samozřejmě nikdy netrvá dlouho. Na to má šachy hodně rád.

To se nehraje!

V současnosti spolupracuje s osobním trenérem a musím říct, že se dost zlepšil. Samozřejmě to vždy vše neprodá tak, jak by si představoval, ale většinu to přičítám jeho bezbřehému optimismu, kdy přecení svoje možnosti, nebo naopak nedocení protihru soupeře.

Pokud chcete s Mírou přežít zahájení, není vůbec od věci zahrát tah, který není v teorii, a nebo zvolit boční variantu, která není tak probádaná, a hlavně ji Míra od vás absolutně nečeká. V nesčetných blickách s ním jsem ho slyšel zvolat: „To se nehraje!“ Už jsem měl napůl vyhráno. Míra sice věděl, že mnou provedený tah není nejlepší, ale většinou už zapomněl proč. V jedné vážné partii měl na lopatě i našeho enfant terrible GM Vojtu Pláta. Ve vyhrané pozici zahrál nemožný tah. Naneštěstí danou figuru mohl představit, a protože platí pravidlo „saženo-taženo“, bylo po partii. Jindy měl zase poraže-
ného IM Vojtu Zwardoně a nechal si nasadit triviální vidle. Naposledy mohl v prvním kole on-line turnaje Meteleskum bleskum talentovanému FM Richardu Mládkovi odpreparovat čistou figuru. Nestalo se, partii prohrál a Richard nakonec celý turnaj vyhrál.......

 .... a samozřejmě v knížce je spoustu šachových ukázek, diagramů a příběhů, který psal sám život.  Tato kniha je knihou, která vám nebude slibovat šachové zlepšení a odhalení tajemství nejlepších tahů, přesto vám nabídne příběhy, kterým rozumíme opravdu dokonale. Mám tu knihu doma na poličce vedle knihy pana Jansy a mám z ní radost. Dnes, nebo zítra kniha doletí Robertovi domů a těším se na jeho recenzi. Jsem zvědavý i na vaše reakce, až budete knihu číst. Moc si přejeme, aby se vám líbila. 

PK 

knihu můžete koupit na e-shopu RP šachy v tomto odkaze:

To se nehraje