Těžký úkol mladých šachistů

Taky ráda přispěji svým komentářem. Můj manžel kdysi hrál šachy, měl talent, ale bohužel někdy v 16 odešel jeho oblíbený trenér (kroužek už moc nepokračoval), pak holky, alkohol,práce, studium, šlus. Narodil se nám syn a někdy ve 4 letech jej naučil hrát šachy a syn se stal na nějakou dobu šachy totálně posedlý. Ovšem nebyl poblíž šachový kroužek, a pak přišly nějaké jiné internetové hry, ale šachy ho přece jenom táhly, ale už tady byly i ty hry...Pak někdy v 7 letech začal chodit na šachový kroužek a velmi rychle se vyšvihnul.Moc trénovat nemusel, má vynikající pamět , logické myšlení a vyhrával.To se mu líbilo, když vozil domů poháry. Bylo to tím, že hrál velice rychle, tím jaksi psychicky drtil soupeře. Samozřejmě, dostával vynadáno za rychlou hru, někdy až zbytečně mnoho, zpětně, když se na to dívám, to nebylo úplně dobře, protože až později jsme zjistili,že má IQ v pásmu geniality a prostě rychle přemýšlí a teprve, když se dostal do pozice, že začal hrát se silnějšími soupeři, tak nějak samovolně začal hrát pomaleji, protože přišly tresty v podobě proher. Ale to je tak jediné co udělal. Oblíbil si složitou a strategickou hru, kde se díky tomu naučil perfektně AJ, nastoupil na osmileté gymnázium a má zájmy i jinde. Věděli jsme,že má velký talent, prostorové vidění, vynikající paměť, není líný, jenom ho zajímá více věcí a v šachu si stanovil cíl FM, extraliga, trenérství. Dnešní děti mají více možností. A jelikož jsem jezdila na šachové dětské turnaje, viděla i jiné talentované děti a jejich vývoj, ty více talentované nějak zůstanou u šachů, ať hrají ligy nebo dělají trenéry, ale studují VŠ, žijí, není to u nich už priorita. Aby se člověk dostal někam hodně vysoko, je to opravdu velká dřina dneska, dříve stačilo méně, aby člověk byl lepší. Konkurence opravdu narostla. Když jsem o tom hovořila se synem, už jako 10 letý mi řekl (když jsem mu řekla, že by měl více trénovat), že šachy ho baví, ale že moc dobře ví, co by to obnášelo, aby byl na špičce, ale že život je krátký a nechce tomu tolik obětovat, když výsledek není zcela jistý, že jeho cíl je jenom určitá úroveň. Už v té době to měl v hlavě srovanané.To jenom, že se mluví o motivaci dětí apod., ale někdy se zapomíná, že děti už mají i někdy trochu rozum. V zemích, kde je chudoba a není taková šance vyniknout v mnoha jiných oborech , jít studovat VŠ a díky internetu mohou trénovat, logicky tam budě větší motivaci u dětí, to je bohužel realita. Na druhou stranu, občas se najde hráč, který je velice talentovaný a šachy ho zcela pohltí. Chce to i určitou posedlost. Já ale i tak jsem vděčná za šachy, synovi daly strašně moc, cestování, naučil se prohrávat atd. Jsem ráda, že alespoň u nich zůstane po celý život částečně zangažovaný. A budu doufat, že se najde i u nás talent, který bude mít tu správnou posedlost a budou úspěchy, aby přitahnul více dětí k této hře, která je nádherná.

Moc hezky napsáno. Trenérům by nemělo jít jen o to, vychovat z dítěte šachového šampióna, ale pomoci mu být úspěšný. Třeba i v jiném oboru, s pomocí šachů.

Ještě je třeba napsat, že také vidím konkurenci v e-sportech. Tam děti jaksi nemají vůbec problém stravit i hry spousty, spousty času. Naštěstí syn tento druh jednoduších her přestalo bavit a postupně ho to začalo nudit, našiel se až v složitých strategických hrách, které hraje pár fajnšmekrů. Ovšem viděla jsem turnaje on-line her, mno, ta atmosféra, plyne tam spousty financí a světoví hráčí jsou celebrity. Ale šachy určtě nezaniknou, je to souboj dvou mozků nejenom on-line, ale i pěkně z očí do očí, kde je právě i nutná znalost psychologie. To je tam navíc. V tom se liší od e-sportů. Určitě by se nemělo rezignovat na šachy. Ten sport rozvíjí v dětech logické myšlení, ale i další aspekty inteligence, naučí respekt k soupeři, u nás ve škole sice měli přes 500 dětí, měli v družině deskové hry, ale šachy jsme tam koupili až my. To je trošku škoda. Naučit se základům šachu by určitě nebylo na škodu pro každé dítě. Ale je to chudý sport, to v tom také hraje roli. Pak ani trenéři nejsou bůhvíjak placeni, není jich hromada, aby naučili a organizovali hromadné turnaje ve školách, protože šachy se dají hrát celý život, i třeba v té hospodě. Ale také naprostý nezájem rodičů do toho. Škoda, no...

To máte pravdu. Jenže já to znám i z té druhé strany. Zakládali jsme v naší obci šachový kroužek a několik let se částečně o něj starali, ale nebyl moc zájem, finančně byl v mínusu díky nízkému počtu dětí a bohužel naprostá většina rodičů neměli zájem alespoň vzít dítě na turnaj, což je to pravé koření šachů a motivace pro děti. A pak je tady ještě ta další stránky, že děti se chtějí bavit a v dnešní době konkurence by měly i trénovat doma. Jenže to se nedělo, pak se moc nezlepšovaly. Další věc, jsme malá země a né všechny děti mají na to se dostat na určitou úroveň, talentů zas tolik není. Na dětských turnajích se pak dělo, že někteří trenéři učili malé děti třeba šustr mat, pak vyhrály, ale to nebylo to pravé vítězství. Byla tam ambicioznóst některých rodičů a trenérů, až někdy za hranou. Někteří rodiče talentovaných i netalentovaných dětí na ně velmi tlačili ohledně domácích tréninků a tí pak se sece někam dostaly, jenže pak se šachy úplně sekly. Znám dva případy, kdy zase tlačen na pilu od rodičů vcelkem vyšlo. I my jako rodiče jsme zvažovali co se synem. Měl předpoklady, sama jsem moc nechápala, že by sice samozřejmě chtěl být nejlepší, ale na oplátku věděl, že by musel více trénovat a to už zase moc nechtěl. Já osobně jsem někde tušila, že ze synem to nedopadne, protože já se vypracovala v určítém oboru, jsem vynikající, jenže já tím oborem prostě byla posedlá, dodnes jsem a vůbec mi nevadilo obětovat pro to mnoho hodin a let. Mě to prostě bavilo, někdy jsem ani nemohla dospat, jak jsem se těšíla, že zase budu se učit a učit a poté vědomosti používat. Ale tohle synovi prostě chybělo. Ale zase, kdybychom mu odmala dali více mantinelů a zvyknul si na trénink, možná tam někde byla chyba, že už na šachový kroužek měl jít v těch 4 letech, kde měl asi rok posedlost šachovou hrou. Vyčítat si to rozhodně nebudu, protože pro TOP 20 je na to potřeba i určité psychologické nastavení, co prostě můj syn pravděpodobně nemá. Je potřeba mít zřejmě spousty schopností dobře zkombinované. Ale pro trenéry to taky není jednoduché, nechtějí jenom mít děti, které rodiče odloží, aby se nějak vyblbly, ale taky chtějí zažít s některými svěřenci úspěchy, jezdit na turnaje, vyhrávat družstva atd. A v tomto musím říci, že šachy pořád jsou vnímané u nás jako hra pro podivíny. Více rodiče tlačí u sportů jako je fotbal apod. Kdysi bylo v noviných krátký šachový koutek se šachovými úlohami (dnes je tam sudoku), na to se můj manžel kdysi chytil v dětství), to zmizelo, o šachách se v novinch píše dost málo. Myslím, že je i škoda, že děti nejezdí tolik na zahraniční šachové turnaje, možná i to by je více motivovalo. I malá země může objevíce více talentů. Víděla jsem dokument jak v Sovětském svazu se zvedl zájem o šachy, byla to priorita pro komunisty. Dodneska v parcích tam důchodci hrají šachy, je tam už tradice, řekla bych, že hlavní cesta je popularizací šachů. Třeba je to vidět na Beskydské šacnové škole, v tom regionu více dětí má zájem hrát šachy, je tam u ž možná i nějaké tradice.

Od kedy sa Anand stal majster sveta tak sa šach stal v Indii veľmi populárny, Anand bol prvý Indický šachový veľmajster a teraz ich je v Indii viac ako 80 (!). Oficiálne je v Indickej federácii iba 100.000 hráčov, ale nejaký prieskum tvrdí, že by malo byť v Indii 80.000.000 domácností so šachovnicou. . Podobný boom nastal v Číne. V Číne boli stolné hry vždy veľmi populárne. Jeden Číňaň mi hovoril, že každý jeden Číňan včítane žien a detí vie hrať šach (Čínsky šach). Federácia Čínskeho šachu hovorí, že má 100.000.000 členov, Go hrá v Číne 10.000.000 ľudí. Ale popularita západného stúpa a federácia tvrdí, že je v Číne 3.000.000 šachistov. To je neuveriteľný vysoký počet, keď si uvedomíme, že je to stále v popularite až 3 hra. V Sovietskom Zväze v čase najväčšieho rozmachu bolo 5.000.000 šachistov a je nutné povedať, že štát financoval aj v najmenších mestečkách aspoň jedného trénera. . Navyše je tu internet. Na lichese som našiel profil jedného chlapca z nášho klubu. Má 12 rokov, na má odohratých na lichese asi 10.000 partií. Kedy som ja odohral takéto množstvo partií ?? Spočítal som si, že mi to trvalo asi 20 rokov hrania. FIDE rating má síce nižší ako ja ale rating na lichese má odo mňa o dosť vyšší...

Už jsem to sem psal, 

trochu si Vás, Rio, dovolím poopravit, upřesnit

 

 Ten boom v Indii způsobil Ánand po prohraném zápase s Garrim (1995), kdy se více než rok (96-97) začal věnovat objíždějím vesniček, škol, po Indii. Jednáním s místními šachisty zakládal obrovské množství "ohníčků" k další budoucnosti šachu. Získal podpory z nejvyšších míst, k panovníkovi měla a má jeho rodina velmi blízko a touto činností měl u hlavy státu vždy dveře ještě více otevřené.

 

 Počítejte se mnou... nejmenším dětem, které díky tomu v hojné míře začínaly, tehdy bylo 4-6 let. A přesně to koresponduje s rokem 2008.....   

  Ánand se stal mistrem světa po výhře na Kramnikem 2007 a o rok později, musel obhajovat, poslední partie remis, 30.10.2008, obhájeno po roce.

 

    V tu chvíli se koná MS mládeže ve Vietnamu (16.10.-1.11.2008). Jedna země má 2 zlaté, pár zemí 1 zlatou a Indie má 4 zlaté! V kategorii do 16 let berou Indové (počítáme.... v roce 1997 jim bylo právě cca 5 let) zlato-stříbro-bronz. Dokumentární fotka tří Indů H16 2008 na stupních vítězů, kterou jsem v místě fotil, je  ZDE 

 

  To jen, aby se nezapomenulo na tento hlavní přínos Ánanda pro Indii. Jistě ziskem titulu mistra světa 2007 (2000-02 získal FIDE-MS) další popularita šachu v Indii vzrostla.

Já vidím hned několik okolností, které vedou ke stavu, jaký u nás je. Určitě mnohem líp se vybírají talenty v zemi, která má víc jak miliardu občanů, navíc v zemi, kde určitě je spousta chudáků, kteří pokud chtějí pomýšlet na lepší život, musejí daleko intenzívněji na sobě pracovat než talenti naši. Pokud náš talentovaný mladík chce studovat a nemůže nebo nechce každý den dlouhé hodiny vysedávat u šachovnice, pak ani sebelepší trenér nepomůže. Trenér nemůže tahat za svého svěřence, ani za něj myslet. Talentů jsem za svůj život viděl ve fotbale spoustu. Jak ti talenti skončili? První ztráty přišly při přestupu ze žáků do dorostu. Škola, děvčata, sem tam alkohol, někde i dokonce drogy. Další, možná ještě větší, přišly při přestupu z dorostu do mužů. Znám desítky případů, kdy z talentu nezbylo nic nebo jen to kdysi...příčiny? Stejné jak minulém případě. V dnešní době, kdy v každém sportu panuje obrovská vyrovnanost, kdy mnohdy o úspěchu nebo nezdaru mohou rozhodnout i zdánlivé detaily, třeba jeden nešťastný odraz míče, jenom s talentem vystačit nelze, Talent je tak cca 5% úspěchu, zbytek tvoří mnohahodinová úmorná dřina a pak stačí jeden nešťastný moment a všecko je pryč, jako když vytáhnete ze zásuvky šňůru od pc...Toto ovšem pivní kritici nepochopí...

V tomto souboji civilizací jednoduše taháme za kratší konec, ať už je to dobře či špatně.Těžko říct jestli něco děláme špatně, když zde nemáme děti, které ve dvanácti letech hrají na úrovni silného mezinárodního mistra.

Jsem rád za další článek o mládeži, děkuji. Jen pro zajímavost, kde jsme my a kde je svět. Koukněte například na tyto turnaje z Vietnamu: Turnaj HD05: chess-results.com/tnr841876.aspx Mezinárodní turnaj HD06: chess-results.com/tnr784408.aspx Mimochodem na jednom mém kroužku je z 15 dětí, 14 s ne-českým původem. Také zajímavý fenomén a pohled do vlastních řad.