Talent a pracovitost Bobbyho Fischera

Podle mě větší "přírodní" talent na šachy měl Morphy, Capa i Karpov. Hlavně pak Capa a Karpov zdaleka nepracovali jako Bobby a dostali se na šachový Olymp. Karpov vyvinul velké úsilí, když se připravoval na zápas se Spasským, tam se připravoval 10 hodin denně, ale proti Bobbymu to bylo stejně "žalostně" málo. Hlavně Karpov měl ale to štěstí, že byl ze SSSR (myslím, co se týče šachů), mohl proto hrát spousty volných partií s těmi nejlepšími. Zde se můžete podívat na mladého Karpova s kým hrál bleskovky (a jak):

 Bobby Fischer byl bezesporu ohromným talentem. Už v 15 letech si uhrál titul velmistra, což bylo z pohledu dnešní doby něco kolem ela 2650-2700. V 16 letech hrál turnaj kandidátů. Nicméně abych byl spravedlivý, tak mnoho skvělých hráčů ze SSSR nemohlo hrát o titul mistra světa, protože byl jen omezený počet hráčů z jedné země, kteří mohli hrát postupové turnaje (nebo vůbec vyjet do ciziny). Tak se dokonce nemohli někteří mimořádní talentové (ze SSSR) plně realizovat, protože oni tu šanci nedostali (u nás měl třeba problém s výjezdy Jan Smejkal). Bylo by zajímavé se zamyslet nad tím, kdyby toto omezení nebylo a kdyby tehdejší hráči SSSR mohli volně cestovat a hrát turnaje, jaký by byl tehdejší žebříček (elo) nejsilnějších hráčů.

Pamatujete si, jak se rozpadl Sovětský svaz? Najednou kolik strašně silných hráčů ze SSSR se objevilo na turnajích a jako "bezejmenní" přitom strašně silní?

Bobby měl jakoby dvojí talent a z pohledu šachu dokonalý: Měl samozřejmě mimořádný talent na šachy, ale také mimořádný talent na pracovitost. Musíme si uvědomit, že pokud by Bobby denně trénoval třeba jen 6 hodin denně šachy, nikdy by se mistrem světa nestal a nikdy by nemohl odvalit obrovský balvan šachového mistroství ze SSSR. Byl by silným velmistrem, ale stěží špičkovým nebo dokonce nejlepším.

Na začátku 60. letech měl Bobby velké problémy ze Sovětskými velmistry. Stačí vzpomenout na turnaj v Curaçau, kde dostával pořádnou sodu a to už téměř 20 letý Fischer hrál skvělé šachy. Ale nestačilo to, až za deset let došel pro titul.

Jak už jsem psal minule, Bobby denně trénoval alespoň 12 hodin denně šachy. Šachem doslova žil. Měl výbornou schopnost vstřebávat informace a pamatovat si je. Proto skoro všechno znal a věděl. Jeho vědomosti třeba teoretických koncovek a plánů střední hry byly neuvěřitelné. Navíc se tato schopnost Bobbymu zlepšovala. Jeden velmistr vzpomínal, že když byl Bobby u něj doma, tak mu nejdříve snědl všechny sendviče (Bobby byl obrovský žrout, to vzpomínala i Judit Polgar) a rychle prostudoval šachovou literaturu (zahraniční šachové časopisy), které Bobby neznal. Popisoval Bobbyho jako "obrovskou houbu", která přímo nasává neskutečně rychlým tempem šachové vědomosti. Bobby měl prostě neuvěřitelně vytrénovaný šachový mozek. A učil se velmi ryche.

Co se týče studování, tak bylo o Bobbym známo (sám to říkal), že studuje o šachu doslova všechno. Sám to "ochutnal" slavný Michail Tal s trenérem Koblenzem. Jednou chtěl Tal poškádlit mladého Fischera a ptal se ho na šachisty SSSR a Bobby měl skvělý přehled, dokonce řekl, která šachista má nejlepší partie... To neznali ani Tal s Koblenzem, kteří byli ze SSSR. Byli z toho v šoku.

Spojení obrovského šachového talentu s neskutečnou pracovitostí, až fanatismem, dostalo Bobbyho až na šachový trůn.