Tadeáš Baláček: Jaké to je vést tým na šachové olympiádě?

Na šachy se lidé často dívají jako na mlčenlivou bitvu introvertů. Dva hráči sedí naproti sobě, nehýbou se, nemluví, občas se podrbou na hlavě – a po pěti hodinách si podají ruku a jdou domů. Nudné? Ani náhodou. To jen zvenku to vypadá, že se nic neděje. Ve skutečnosti se v hlavách odehrává intelektuální thriller, jen bez výbuchů, ale zato s královnou v ohrožení. A když se k tomu přidá šachová olympiáda, kde se místo dvou hráčů sejde stovka týmů z celého světa, dostáváme něco mezi sportovním turnajem, kulturní událostí a sitcomem bez scénáře.

Tadeáš Baláček ví, o čem mluví. Být kapitánem šachové reprezentace totiž neznamená jen znát zahájení a rozdávat poklepání po zádech. Znamená to umět odpovědět na otázku „Kdo dneska nehraje?“ tak, aby vás ještě večer zdravili. Znamená to být rozhodčí, psycholog, kamarád, krizový manažer a občas i člověk, co dohlédne, že někdo nezapomene na zápas kvůli dlouhé snídani. A ano, někdy je opravdu nejtěžší tah dne najít restauraci, kde budou mít veganské rizoto, smažák pro tradičního hráče a zároveň Wi-Fi pro rozbor soupeřovy přípravy. Šachy prostě nejsou nuda – jen občas vyžadují plán v devíti tazích dopředu, i když jde jen o oběd.