Tzn. shogi jsou velmi dynamickou hrou, silně takticky a kombinačně orientovanou.
Hodnota jednotlivých kamenů není exaktně stanovena. Dalo by se snad říct, že 2 pěšci jsou slabší než
kopiník nebo jezdec, 2 kopiníci nebo jezdci jsou přibližně stejně silní jako jeden generál, 2 generálové
jsou o něco silnější než střelec, střelec a generál je o něco silnější než věž. (Zlato je o trochu silnější
než stříbro, ale ne o tolik, aby se to dalo vyvážit nějakým jiným kamenem.) Povýšený střelec je silnější
než věž. Povýšená věž je o něco silnější než povýšený střelec.
Je třeba si uvědomit, že např. při ztrátě stříbra, nejenže má hráč o stříbro méně, ale jeho soupeř má o
to stříbro více, takže rozdíl mezi oběma stranami činí 2 stříbra. Kámen na ruce bývá obvykle silnější
než kámen na šachovnici.
Řada kamenů (zejména těch slabších) se dění na desce nakonec vůbec nezúčastní. Protože se kameny
většinou pohybují o málo polí, tak se úplně všechny rozehrát nedají.
Kameny obecně špatně couvají, takže králové, co utekli přes celou šachovnici na druhou stranu
desky, se pak už velmi obtížně matí.
Hlavním strategickým konceptem shogi je tzv. hrad, což je způsob ochrany krále před soupeřovým
útokem. Většinou jde o to, že kolem krále se jako ochrana rozestaví 2 – 4 generálové. Existují plány,
jak tyto hrady postavit, a plány, jak postavené hrady zničit.
Při rozehrávání jednotlivých plánu je pro šachisty nezvyklé, jak všechno trvá docela dost tahů, což je
dáno tím, že kameny jsou obecně slabé.
Zahájení se rozlišují podle způsobu rozehraní věže, přičemž základní dělení je na zahájení se statickou
věží, kdy věž zůstává na svém startovním sloupci a zahájená s pohyblivou věží, kde věž se přesouvá na
jiný sloupec.
V zahájení jde ještě o to příliš neoslabit svou pozici vůči vložení kamenů soupeřem z ruky.
Co se týče taktiky, ta je podobná jako v šachách až na to, že základním taktickým prvkem je vložení
kamene z ruky (podobně jako třeba v holandských šachách).
