Šachy jsou někdy krutým sportem

Snažil jsem se spoluvytvářet aktivní atmosféru  a víru ve velký potenciál družstva. Bylo tomu podobně koneckonců i na loňském ME v Polsku. V Tromso tahle kolektivní  skvělá atmosféra gradovala po prvém volném dni ve znamenitém výkonu v utkání se Švédskem a hlavně při historickém vítězství nad Ruskem 3:1. Myslím, že tohle byla výhra především naprosto zasloužená. Tak jsem to cítil i při upřímných gratulacích od řady znamenitých hráčů a kapitánů ostatních družstev. Domnívám se, že nejen senzační výhra, ale především způsob, jakým byla dosažena, přinesla obrovský respekt pro český šach. Asi největší za posledních mnoho let vůbec.

Ne, vůbec jsme se nevznášeli v oblacích, ale zůstali nohama pevně na zemi (i při občasných výletech na nádherný kopec s výhledem na město a okolní fjordy) a říkali si: "Prostě jedeme dál se vším všudy!" Hráli jsme prakticky neustále na předních olympijských šachovnicích o nejvyšší příčky, všichni chtěli dosáhnout konečně i pronikavého olympijského úspěchu v podobě umístění v popředí velké konkurence. Nepodařilo se, závěr byl diametrálně odlišný od předchozího průběhu, při cestě nazpět se hlavou honila především otázka: "Proč?" A věřte, že tahle klíčová otázka bude předmětem důkladného hodnocení. Na druhé straně bych na adresu těch největších skeptiků chtěl připomenout, že šachy jsou někdy krutým sportem - viz naše neuvěřitelné "nevítězství" s Běloruskem v předposledním utkání. Remízu jako "zázrak" pro svůj tým hodnotili konečně i soupeři včetně kapitána. "Chce to více výstupu do kopců", komentuje v Tromso inspirativně naší únavu v závěru Viktor Láznička.

Ohodnotil byste výkony jednotlivých hráčů?

David Navara je nesporným klenotem nejen našeho, ale i světového šachu. V Tromso s výjimkou posledního utkání podal skvělý výkon. Jako každý klenot i David potřebuje luxusní péči. Vím, že s tímhle David nebude souhlasit, jenomže já ho znám již dostatečně dlouho, abych něco podobného vyslovil. Koneckonců tomu odpovídají i jeho vlastní pocity: "Někdy se cítím unavený, ale nevím přesně proč!" Správná odpověď je nesmírně důležitá, jak pro něj samotného, tak pro celý český šach.

(Komentuje GM David Navara)

Viktor Láznička a jeho hra na mne jak ve Varšavě, tak i v Tromso, zanechali rovněž velký dojem. Jednotlivé partie hraje nekompromisně, ale při všem tom také velice logicky! Stojí ho to čas a spoustu energie. Možná více než podobně vynikající velmistry, proto je jeho potenciál také vyšší, ale může se přihlásit únava z neustále napjatých situací. Ano, chce to ještě více kopců.

Zbyňka Hráčka znám již více než  25 let. Zbyněk se dokázal přizpůsobit novým trendům v přípravě a jeho univerzální styl je zárukou vysoké solidnosti. V lecčems mi připomíná Spasského, domnívám se, že jeho vrchol  je ještě před ním. Spolehlivě hrál i v Tromso, stvořil několik výborných partií, zaváhal jen se Srbskem, a to ve specifické situaci a se soupeřem, kterého měl tak trochu z předcházejících partií "ochočeného". Škoda partie s Aleksandrovem v předposledním kole, po výborné přípravě dosáhl nadějné pozice, ale i na něm se podepsalo neustálé psychické vypětí v závěru soutěže.

Vlasta Babula potvrdil dojem znamenitého kolektivního hráče. Důležité byly jeho výkony s černými figurami s Ruskem a Švédskem, vytvořily předmostí vítězství v obou zápasech! Vlasta se vždy svědomitě připravoval, byl vždy přínosem pro příjemnou atmosféru v družstvu. "P..ral jsem to", smutně naopak komentoval svou remízu ve vyhrané pozici s Běloruskem. Strašně ho to mrzelo, ale nebyl sám, komu proklouzla v tomto zápase mezi prsty výhra, byť v téhle partii to bylo nejviditelnější.

Martin Petr neměl v Tromso jednoduchou úlohu - kdykoliv zaskočit do rozjetého družstva. Myslím, že Martin snášel svou roli docela hrdinně. Samozřejmě, že jeho olympijský osud častějších startů ležel i na jeho premiérové partii se Srbskem. Ta se mu ale vůbec nepovedla, jeho nasazení pak bylo pochopitelně problematické. Druhou možnost dostal až s Francií, zde již obstál znamenitě! Jsem přesvědčen, že mu neslaný nemastný olympijský start nijak nevezme chuť zkusit to i příště.

(Komentuje GM Viktor Láznička)

Každý večer po skončení utkání a po losování toho dalšího jsme měli společné hodnocení a návrh sestavy na příští den. Tu jsem vždy konzultoval s každým hráčem a byla výsledkem shody. Pravda, musím říci, že inspirací mi byly nejen mé osobní zkušenosti, ale také "arménská" varianta. Arméni totiž měli v minulosti největší úspěchy, včetně olympijských triumfů, se stabilní sestavou po dobu celé soutěže.

Na zadních šachovnicích neděláme moc plusových bodů, neuvažoval jste někdy o jiném pořadí na šachovnicích? Vypadalo to, že v závěru naší přední dvojici docházejí trochu síly. Potvrdíte? Panovaly také názory, že by bylo dobré Davida nebo Viktora v úvodních kolech nechat odpočinout.  

Poprvé mě trochu zamrazilo, když hned v následném kole s Rumuny David pro něj netypicky neproměnil  výhodu s Lupulescem, pak následoval kolaps Viktora s Bacrotem a pak bohužel i další "nevýhry"  a docela prohry. Rozhodně za to nemohla nějaká euforie po zápase s Ruskem, spíše únava ze vzrůstající psychické zátěže ve hře se silnými soupeři. Skutečně, jak jsem se již vyjádřil v pravidelných denních komentářích: "Jako by nám docházel benzín".  Proč nedochází Aronjanovi, ale Davidovi nebo Viktorovi? Toť otázka! Odpověď je složitá, ale určitě nespočívá v případné neúčasti v utkáních se slabšími soupeři v 1. utkání. Tam totiž spotřeba benzínu není tak velká, naopak, každý dobře zajetý motor se musí nejprve rozjet. A k tomu pomáhá třeba snadnější výhra v úvodním utkání. Pro špičkového velmistra by zátěž 11 partií se dvěma volnými dny neměla činit velký problém, ale něco jiného je psychická zátěž rozhodujících okamžiků, viz Vlastova partie z předposledního utkání po předcházejícím volnu v utkání s Francií.

Jaké byly klíčové momenty?

Prvním kritickým momentem byl zápas se Srbskem, ve kterém jsme měli do určité chvíle jasnou iniciativu a předpoklady pro celkové vítězství. Přišly však chyby v Martinově a následně Zbyňkově partii. Druhým kritickým bodem bylo vydařené utkání se Švédskem, ve kterém jsme si poprvé naplno uvědomili naší sílu a hned následující den přišlo vítězství nad Ruskem, tedy další kritický bod našeho tažení. Čtvrtým kritickým bodem bylo nešťastné utkání s Běloruskem, ve kterém se již bortily naše vyhlídky na přední umístění.

Bylo jasné, že poslední kolo s Armény bude hodně složité. Jaká byla stanovena taktika?

Bylo jasné, že šlo o mimořádně těžkého soupeře. Je třeba dodat, že jsme se utkali v Tromso s prvním, třetím a čtvrtým nasazeným týmem!  Nicméně, všechny vedla snaha po vítězství a návrat mezi nejlepší. Příprava na zápas o volném dni byla velice důkladná, ale soupeři hráli neobyčejně chytře, zvláště Aronjan. David "rozhodil sítě" v zahájení na všechno možné, jenom ne na výměnnou slovanskou. To samozřejmě nebylo rozhodující, ale Davida to trošku zneklidnilo. Viktor se volbou 1.f4 trefil do černého, získal ideální pozici, ale Armén se bránil "ala Petrosjan", obětí kvality skvěle vyřešil problémy a horší pozici nakonec docela vyhrál. O Zbyňka jsem obavy neměl, se  Sergejem Movsesjanem měl dosud aktivní skóre, i zde partii černými poměrně snadno udržel. A Vlasta? Ten před partií říká: "Akopjan hrává podezřelou variantu v Bog. indické, pokusím se ji vyvrátit." Byla to pravda, získal bílými výhodu, ale vůbec to nebylo jednoduché. Někde zůstal na půli cesty a byla z toho "jen" remíza.

Zpětně, změnil byste nějaké své kapitánské rozhodnutí během olympiády?

Po bitvě je každý generál. Samozřejmě, že na základě následného průběhu bych leccos udělal jinak, ale v daném okamžiku bez znalostí toho, co bude následovat, bych jednal podobně.  Pochopitelně, že příště je třeba zhodnotit všechny zkušenosti a nové skutečnosti, které jsme v Tromso získali.  Chtěl bych poděkovat všem hráčům za fantastické nasazení, touhu potvrdit své schopnosti a síly v mimořádně těžké konkurenci. I za fantastický zážitek v podobě historického úspěchu s Ruskem. Vím, že jsme tímto počinem udělali obrovskou radost všem šachovým fanouškům u nás, ale i jinde ve světě.   Věřím tomu, že všichni, včetně realizačního týmu, udělají maximum pro to, aby česká reprezentace příště dotáhla podobná vítězná tažení až do samotného turnajového konce.

Tak hypoteticky - se znalostí, jak to dopadlo, při pohledu zpět, co byste udělal jinak?

Otázka to je dost spekulativní, ale budiž: asi bych ještě více trval nejen na šachové, ale i fyzické a psychické přípravě klíčových hráčů  v době před olympiádou a v jejím samotném průběhu. Po jejich fascinujícím obrovském nasazení přišlo totiž v plné koncentraci náhle nečekané, zdůrazňuji  nečekané selhání a výše uvedený recept by mohl, zdůrazňuji mohl fungovat pro příště. Nezapomeňte, že se pohybujeme na jemném a někdy nevyzpytatelném pozadí psychiky vrcholového šachisty...

Co hráčské zázemí v Tromso. Až tak dalece fanoušci nevidí, můžete přiblížit situaci?

Byl jsem svědkem dvou desítek šachových olympiád, počínaje olympiádou v Tel Avivu v roce 1964 v různých rolích hráče, nehrajícího i hrajícího kapitána. Řekl bych, že olympiáda v Tromso patří z hlediska zázemí a organizace k těm úspěšnějším. Jídlo, občerstvení  a ubytování (i díky podpoře ze strany Šachového svazu, u mužské reprezentace jednolůžkové pokoje pro všechny) bylo na slušné úrovni, turnajová hala (původně pivovar) byla naprosto vlídná k těm, kteří svá utkání hráli v popředí turnajového pole (což naštěstí byl vždy případ naší mužské reprezentace). Méně již k těm, kteří hráli na vzdálenějších stolech v mužské kategorii a bohužel od cca utkání č.12 v ženské kategorii. Překvapivě katastrofální byla však situace s WC. Toalet bylo sice dost, ale hygiena v nich nedosáhla na minimální parametry. Tromso, jinak brána do Arktidy, se nachází za polárním kruhem, jeho okolí s množstvím kopců a fjordů je pro Středoevropana neobyčejně zajímavým zážitkem. Jak jsem pozoroval, nejvíce by o tom z našich reprezentantů mohl vyprávět asi Viktor Láznička.

Děkujeme za rozhovor.

A na závěr přidáváme partii české reprezentantky Karolíny Olšarové s komentářem.