John Cochrane a jeho gambit (2)

Cochranova obrana v koncovce věže proti věži a střelci

K remíze vedou ve většině pozic i jiné tahy, ovšem znalost Cochranových zásad obranu velmi usnadňuje a snižuje riziko prohrávající chyby. Tak kdyby například černý po 1.Ke5 Ve1 2.Vh7+ zahrál 2...Kf8??, přišlo by 3.Kf6! Ke8 4.Sf5 Kd8 5.Vd7+ Ke8 6.Vd4 a bílý docílil Philidorovy pozice, která je vyhraná – pokud ovšem postup výhry známe.  

Cochranova metoda obrany funguje, pokud se vazba střelce realizuje na středních nebo střelcových sloupcích, resp. na 3.-6. řadě. Více se o této obtížné koncovce můžete dozvědět v posledních dvou odkazech seznamu použitých webových stránek. 

Vznik názvu „indická obrana“

Indický šach nepovoloval dvojkrok pěšce, takže i když indičtí hráči začali hrát podle evropských pravidel, byl jejich repertoár zahájení ovlivněn původními pravidly indického šachu. Z tohoto důvodu odpovídali na 1.d4 často tahem 1...Jf6 s následujícím fianchettováním královského či dámského střelce či jiným tahem pěšce o jedno pole – například 2...e6 či 2...d6. V řadě partií, které Cochrane sehrál se svými indickými soupeři, se proto vyskytly výstavby, kterým se začalo říkat – zprvu poněkud posměšně – indické hry. Pojmenování se ale vžilo a ve 20. letech ho zpopularizoval zejména známý velmistr a šachový publicista Savielly Tartakower.

Cochranovi indičtí soupeři, zejména Mohishuder Bonnerjee (toto je nejčastější anglická transkripce jeho jména, viz první část tohoto povídání), používali podobné výstavby i při hře bílými figurami a některé partie tak dokonce předjímají myšlenky tzv. hypermoderní školy – přenechat centrum soupeři a pak na něj zaútočit. V přehrávači najdete několik partií s (pravděpodobně) prvním výskytem různých indických výstaveb. Na některých není jejich úctyhodné stáří vůbec znát.  

Cochranův gambit

Určitě nejznámějším počinem Johna Cochrana, který si podržel svůj význam až do dnešních dnů, je tzv. Cochranův gambit v ruské hře. Vzniká po tazích 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Jxe5 d6 4.Jxf7!? Kxf7 a je dodnes používán, i když jen v omezené míře. Protože o Cochranově gambitu existuje na internetu celá řada dobře zpracovaných výukových článků a videí, omezím se jen na stručný souhrn současných poznatků a jejich doplnění o několik partiových ukázek. Doporučuji zejména velmi pěkné video GM Pavla Šimáčka, uvedené v seznamu použitých webových stránek na konci článku. 

Při pohledu na náš diagram se asi neubráníme otázce, co vlastně bílý za obětovaného jezdce – kromě dvou pěšců – má. Převahu ve vývinu určitě ne, na převahu v centru to na první pohled taky nevypadá, snad jen černý král vypadá trochu zranitelně. Ale situace je složitější. 

Oběť figury je poziční a cíle bílého dlouhodobé. Jeho plánem je vytvoření silné pěšcové formace v centru a na královském křídle, a po dokončení vývinu nástup těchto pěšců proti postavení černého. Jak ale tento plán realizovat? 

V pozici diagramu má bílý celkem tři rozumná pokračování. Cochrane hrával výhradně 5.Sc4+ a jeho indický soupeř postupně vyzkoušel odpovědi 5...Ke8, 5...Se6 a nakonec nejsilnější 5...d5, kvůli kterému se 5.Sc4+ už nehraje. Pokud totiž bílý pěšce sebere tahem 6.exd5, přijde 6...Sd6 7.0-0 Vf8 a po ukrytí krále na g8 přechází iniciativa na stranu černého, který pěšcovou formaci bílého svým pátým tahem velmi znehodnotil. I po trochu lepším 6.Sb3 Se6 či 6...c5 vznikají pozice, ve kterých má černý zřetelnou výhodu.

Zajímavější je tah 5.d4, po kterém není dobré 5...Jxe4 6.Dh5+ a bílý získá obětovanou figuru zpět, přičemž mu zbude pěšec navíc. I zde bylo ale pro černého nalezeno několik dobrých pokračování, zejména po tahu 5...c5 je kompenzace bílého minimálně sporná.

Za nejlepší pokračování bílého se proto považuje 5.Jc3, což se hrálo i v partii špičkových velmistrů Topalov – Kramnik (Linares 1999). Tato partie skončila po značně nepřehledném průběhu remízou a najdete ji spolu s dalšími opoznámkovanými ukázkami v našem přehrávači. 

Účelem tohoto článku samozřejmě nebyl podrobný rozbor Cochranova gambitu, k tomu jsou povolanější. Chtěl jsem jen upozornit na tuto zajímavou variantu a jejího autora, trochu neprávem pozapomenutou postavu z historie naší krásné hry.

A na závěr jedna osobní vzpomínka. O záludnostech Cochranova gambitu mne názorně poučil v roce 1989 rakouský šachista a pozdější mezinárodní mistr Markus Wach. Na jeho čtvrtý tah jsem zíral dost nevěřícně, protože o existenci Cochranova gambitu jsem tenkrát neměl ani potuchy. Po delším zamyšlení jsem ale našel přijatelnou reakci a soupeře jsem dokonce i přehrál. Ale boj stále pokračoval, s ubývajícím časem se začaly množit chyby, až jsem tu poslední udělal já a byl konec. 

Cochranův gambit mám nicméně od té doby rád, a snažím se ho mezi mladými hráči propagovat. K systematickému používání proti ruské hře sice určitě vhodný není, ale jako překvapení tato ostrá varianta rozhodně není k zahození, zejména v soutěžích nižší kategorie nebo v partiích hraných zrychleným tempem. 

Miloslav Vanka

Použité webové stránky:

https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Cochrane

https://en.wikipedia.org/wiki/John_Cochrane_(chess_player)

https://en.wikipedia.org/wiki/Moheschunder_Bannerjee

https://en.wikipedia.org/wiki/Indian_chess https://en.wikipedia.org/wiki/Rook_and_bishop_versus_rook_endgame#Cochrane_Defense

Použitá videa: 

GM Šimáček, Cochranův gambit

Autor článku je významným spolupracovníkem výukového serveru My-Chess. Vytvořil řadu témat výukové encyklopedie šachu Šachopedie, například v oblasti taktiky a koncovek. Speciálně doporučujeme jeho články v Šachopedii o významných českých a československých šachistech a články o problémovém šachu.