Garry Kasparov 

Hrajte co nejvíc na klasické šachovnici. 

Garry říká, že spoustu hráčů dnešní doby dělá chybu, že hrají a trénují na monitoru. Ano, můžete sledovat špičkové hráče, jak to umí a jak jsou skvělí, ale uděláte velkou chybu, když vyměníte monitor za šachovnici. Už jenom úhel pohledu, orientace v prostoru, soustředění a hlavně  celkový trénink musí odrážet realitu. Garry hodně přirovnává k fotbalu. Fotbalista taky trénuje na hřišti a netrénuje taktiku jenom u videa! 

Robert: To je jediná věc, se kterou bych s velkým Garrym polemizoval. Několik let zpátky bych tomu dal jasně za pravdu, ale dnes nevím. Mladá a tolik úspěšný generace (ve světě) dělá výhradně šachy  z počítače (monitoru). Má to tu výhodu, že toho stihnete asi 5x více, než kdybyste to měli tahat na šachovnici - navíc kolikrát je nutno prohlédnout stovky nových partií na zahájení. A někdy více je lépe než málo.

Čím hrozí soupeř? 

Tak tuto větu každý z nás zná a tolikrát nám jí každý opakuje, až jí někteří nesnáší a stejně na to spoustu hráčů v partii zapomíná. Kasparov říká, že šachy to je hra, kde se musíte umět rozhodnout. Každým tahem se mění situace na šachovnici a každým tahem rozhodujete o vývoji vašeho osudu ve vaší partii. Je velkou škodou si pokazit dobře rozehranou partií právě ignorováním této poučky. Garry tuto myšlenku vysvětluje často tak, že každá hrozba je nebezpečí a žádná hrozba se nesmí ignorovat. Nejlepší radou, která vám on osobně může dát a to často opakuje, je ta, že hrozby musíte zastavit, dříve než vám doopravdy ublíží. 

Robert: Jasně, dvě zlatá pravidla jsou zcela zásadní a klíčová. První: co mi hrozí soupeř. Druhé: každý tah, který chci udělat, si musím zkontrolovat. Nejvíce chyb je právě díky tomu, že se tato zlatá pravidla nedodržují. Čím je hráč silnější, tím to více zautomatizované. Nicméně i silný hráč v emotivně vypjatých situacích (třeba časovka nebo ztráta koncentrace) někdy tyto pravidla vypíná a prohrává hrubou chybou.

Čím víc typických motivů, plánů a pozic znáš, tím lépe!

Kasparov byl známý tím, že studoval hru mistrů světa. Analyzoval jejich partie. Hledal v nich motivy a plány a tím našel nejlepší způsob, jak být lepším hráčem! Spoustu hráčů dnes snad i opovrhuje studiem klasických partií starých mistrů! Jsou pro ně plné chyb, nedokonalých obran a každý počítač vám dnes v nich ukáže, jak jsou ty partie děravé. Přesto toto je obrovská chyba! Právě na pochopení typových pozic, plánů jsou tyto partie ideální! V dnešní době je těžké vidět hru světového hráče, kde jasně a čistě provede svůj plán! O to je těžší jejich hru pochopit a nastudovat. 

Robert: Ano, to je velmi důležité. Když se jednou Bobbyho ptali, proč je tak dobrý, tak odpověděl něco jako, že prostudoval tisíce knih, prostě všechno, co bylo o šachu. V dnešní době můžeme studovat z počítače různé (klasické) partie. Pojem KLASIKA se totiž docela posouvá a klasická partie může být stará třeba jen 10 let.

Uč se koncovky!

Je to jako ve fotbale. Tam se taky každý učí dát gól, kopnout přímý kop a proměnit šanci, když jdete sám na brankaře! V koncovkách se učíte mnohem víc než jen koncovky. Učíte se souhru figur, propočty, aktivitu a hlavně jsou koncovky jednodušší v tom, že často máte na šachovnici málo figurek. Jaký rozdíl oproti střední hře! Tam procházíte labyrintem pouček, taktických hrozeb, strategických zákonů a pokaždé narazíte na něco, co vás překvapí. Koncovky jsou proti tomuto opravdu jednodušší a hlavně vás učí i to, jak správně hrát střední hru. 

Robert: Co více dodat, koncovky mám nejraději a mohu jen doporučit je studovat. Začal bych hlavně jak je obecně hrát a postupně, pomalu, přidávat tzv. teoretické koncovky. Studiem koncovek se učíte (také) většímu citu pro figury (aktivita a souhra všech figur je klíčová) a také profylaktickému myšlení, bez něj by koncovky nešlo dobře hrát. 

Objektivně analyzuj svoje partie!

 Budťe v analýzách na sebe upřímní! Nikdy nepoužívejte počítač! Garry říkává, že analyzoval svoje partie hned po dohrání, protože to byly jeho myšlenky a vzpomínky na vše, co viděl a počítal, živé. Ale pak se ke svým partiím po několika dnech vracel. Hledal v partiích pravdu! Přemýšlel, kde mohl hrát lépe! Proč nezahrál tah, který dnes jasně a rychle vidí! Když budete používat počítač, získáte všechny hodnocení okamžitě a bezchybně. Ale k čemu vám bude vědět, že jste stáli lépe a měli velkou výhodu, když tomu nebudete rozumět a nepochopíte proč jste stáli lépe? Potřebujete na vše přijít sami! Bez toho se nemůžete zlepšit! 

Robert: Přesně jak píše Garry. Bez stroje! Vím, že zde to je kámen úrazu, protože drtivá většina šachistů hned u analýzy pouští stroj, ale to je špatně. Nikam to neposouvá, spíše naopak.

Když už nemáš radost ze hry, netrap se a dělej, co tě baví!

Zní to zvláštně, ale Garry říká, že když už neměl co dokázat a nic ho nehnalo vpřed, kdy neměl už žádné sny a motivaci, rozhodl se přestat hrát šachy aktivně! Ano, stále má rád šachy. Stále žije v šachovém světě! Ale našel si svojí cestu, která mu přináší radost a sny. Zní to zvláštně, ale má to velkou myšlenku. 

Robert: To je klíčová věc. Představte si, že někdo chce trénovat, ale prostě nemá na to, aby trénoval tak jak se má. Tedy, aby řešil taktiku, pak si přehrával nějaké partie atd. Musí se dostat do tzv. šachové kondice. A pak je nejlépe dělat hlavně co vás baví a pozvolna si přidávat věci co moc nemusíte. Klíčem je, se co nejvíce připoutat k šachu, aby vás bavily a pak zlehka přidávat věci, které tolik nemusíte. To samé platí i pro toho, kdo cítí, že šachy ho pomalu opouští, už vás nebaví tvrdý trénink. Dejte si pauzu a pak dělejte jen to, co vás baví. A za chvíli budete moci pozvolna přidávat. Můžete to mít jako Garry a dělat si šachy vyloženě jen pro radost.