Praktická úskalí motivace (IV.)

Každý úspěch zvyšuje motivaci, zatímco neúspěch motivaci snižuje. Pokud si trénink sestavíte tak, že v něm hrozí riziko selhání, není se čemu divit, že se vám nedostává motivace v něm pokračovat. Schopnost překonávat překážky, prohry, nepřízeň a úskalí patří ke stěžejním faktorům, které se velkou měrou podílejí na celkovém úspěchu. Je ale zbytečné si svou úlohu ztěžovat. Když se rozhodnete trénovat podle učebnice, která je spíše orientovaná na silnější hráče, pak se nemůžete divit, že vás práce s ní nebaví. 

Nesnažte se kopírovat tréninkové plány, neexistuje žádný univerzálně platný. Individuální charakter šachové hry nám takové zkratky nedovoluje. To nejhorší, co můžete udělat, je snažit se sám sebe (nebo svého svěřence) naroubovat do tréninku, který byl vytvořen pro někoho jiného. Nejprve zjistěte, co sami zvládnete, a pak si tréninkový plán přizpůsobujte. Můžete na to jít třeba takhle:

Výkonový cíl: základní znalost věžových koncovek

Alternativa: 20 minut denně studium koncovek

Výkonnostní cíl: zlepšit taktický postřeh

Alternativa: denně vyřešit 10 diagramů

30 minut denně řešit diagramy

Výkonnostní cíl: naučit se dámský gambit za bílé

Alternativa: věnovat se 30 minut denně dámskému gambitu za bílé

Jednoduché, že? Věci totiž jednoduché bývají, jen tu jednoduchost v nich musíme najít. Nejvíce času ztratíme tím, že hledáme nějaká složitá řešení. Máme sklony věřit, že sofistikovaná řešení musí být efektivnější než ta jednoduchá. Nalejme si ale čistého vína, takhle sestavený tréninkový plán vás do šachové reprezentace ČR nedostane. Je to však skutečně váš cíl? Pokud ano, pak vám nic nebrání, abyste si místo minut dosadili hodiny. S nejvyšší pravděpodobností ale tento cyklus přednášek necílí zrovna na vás.

Základním cílem je nastolit takové podmínky, abyste vydrželi trénovat co nejdéle a nejsoustavněji. Nemá smysl, když ovlivněni počátečním nadšením odtrénujete naráz desítky hodin – a pak nic. Trénovat každý den 30 minut, ale opravdu každý den, je náročnější, než si myslíte. Schválně si to zkuste. Když vinou počáteční euforie přepálíte start, záhy, až nadšení vyprchá, zjistíte, že jste si toho nabrali příliš. Než ale tuto metodu zavrhnete, uvažte řadu výhod: 

• Udržíte si nad vlastním cílem kontrolu. To je nesmírně důležité. Lepší, než si říci zhubnu 20 kg, je naplánovat si, že každý den budu 20 minut cvičit. Nad tím, zda zhubnete 20 kg nemáte kontrolu. Předně nemáte jistotu, kdy se k takovému cíli dopracujete. To dokáže řadu lidí znejistit, protože očekávají výsledky příliš brzy. Navíc pokud se rozhodnete hubnout kombinací správné stravy a cvičení, můžete dokonce i  v některé fázi přibrat na váze! protože si vybudujete svalovou hmotu.

• Šachová hra má tu nevýhodu, že soupeři s vámi nejsou povinni spolupracovat. Dokonce budou tak nepřejícní, že se budou při partii snažit, abyste svého cíle nedosáhli. Cíle si volte tak, abyste byli páni situace a měli osud ve vlastních rukou.

• Dát si za cíl naučit se základy koncovek, je určitě lepší cíl než zisk určité hranice Elo ratingu. I nad takovým cílem ale máte kontrolu jen zdánlivě:

• Nemáte totiž jistotu, zda dokážete své znalosti úspěšně aplikovat i v partii. Jednak můžete být v časové tísni a něco poplést, a jednak mezi dobou, kdy jste se něco naučili, a okamžikem, kdy máte možnost své znalosti uplatnit, většinou uběhne nějaká doba, takže je možné, že něco z toho, co jste se naučili, zapomenete nebo se vám to přesně nevybaví. (To není katastrofa, pokud to ovšem za katastrofu nepovažujete. I velmistrům se to občas stává.)

• Při uplatňování jakékoliv převahy v partii bude rozhodovat také kvalita vašeho soupeře. Proti silnému a zkušenému soupeři bude uplatňování i výrazně lepší pozice o poznání náročnější než proti slabšímu soupeři. V tomhle jsou šachy trochu kruté, protože se počítá jen to, co dokážete uplatnit přímo v partii.

• Tato metoda je zvlášť výhodná tehdy, chcete-li se v tréninku věnovat oblasti, která vám z nějakého důvodu není sympatická. Obvykle to bývá studium zahájení, koncovek nebo taktika. Je dost pošetilé začínat trénink zahájení se zátěží 2 hodin denně, když vás memorování variant nebaví a považujete to za nudnou a nekreativní činnost.

Většina šachistů, kteří o něčem takovém slyší poprvé, bývají překvapeni, protože se jim 20 až 30 minut denně zdá hrozně málo. Ve skutečnosti je tento systém velice efektivní způsob učení. Každý den se naučíte něco. Přidáš-li každý den něco málo k tomu, co už máš, budeš mít brzy toho hodně, je myšlenka, kterou razil už J. A. Komenský. Navíc se opakující se činností vytváří návyk. Jiní oprávněně namítají, že nějaký čas zabere příprava. Dneska se ale díky počítačovým programů tento technický aspekt značně ulehčil. Není třeba zastírat, není to zrovna nejambicióznější trénink. Tady se ale nebavíme o tréninku na 2 až 3 týdny či měsíce, ale na 2 až 3 roky! Jen si otestujte, jak moc máte silnou vůli a zkuste po dobu dvou let každý den věnovat 30 minut zahájení.

• A pochopitelně, pokud se vám takto nastavený trénink osvědčí, tak můžete postupně přidávat! Opačně to tak snadné není. Jste-li totiž nuceni snižovat tréninkovou zátěž, rovná se to přiznání vlastního selhání. Když půjdete opačnou cestou a budete si moci dovolit trénink rozšířit, tak je to úspěch, na který můžete být právem hrdí.

• Stěžejní je udržet kontinuitu a soustavnost tréninku. Jak už bylo řečeno je lepší si učivo rozložit do více částí. Efektivnější je trénovat 60 minut denně, než celý trénink zvládnout během víkendu ve formě 2 x 4 hodiny. Méně je prostě někdy více! A zde je 7 x 1 hodina lepší než 2 x 4 hodiny.

Celý program můžete ještě vylepšit tím, že si stanovíte minimální časovou hranici, pod kterou v tréninku nepůjdete. Nejhorší zpravidla bývá začít. Trik je v tom, zavázat se, že každý den například budu zahájení věnovat minimálně 15 minut. A po 15 minutách se rozhodnete,  zda budete pokračovat, nebo ne. Většinou se totiž stane, že když už jednou s nějakou činností začnete, nebude vám činit potíže přidat si dalších 15, 20 i více minut. Existuje takové pravidlo: pokud něco považujeme za nepříjemné, má ona věc schopnost v našich očích zdesetinásobit své odpudivé vlastnosti. Tak vzniká psychický blok: už samotná představa, že se musíme zabývat něčím nepříjemným, způsobí, že se do dané činnosti nutíme s krajní nechutí. Naproti tomu, když si stanovíte minimální dobu, po jejímž uplynutí víte, že máte možnost se rozhodnout, zda pokračovat či ne, překvapeně zjistíte, že psychický blok zmizel, nebo se alespoň povážlivě snížil. Zmobilizovat vůli kvůli 15 minutám není zdaleka tak hrozné. Rozhodně je to snadnější, že se přinutit k hodinovému tréninku. Když už ale jednou s něčím začneme, zpravidla se už cítíme lépe.

Hlavní ale je být poctivý sám k sobě, a pokud se opravdu nebudete na trénink cítit, tak se do něho zbytečně nenuťte. Stejně to nemá smysl, protože efektivita a celková účinnost tréninku se vytrácí. U učení je extrémně důležité vyvarovat se stresu a nátlaku. V opačném případě dochází k zablokování kognitivních činností a celý proces učení se tím naruší. Jen si vzpomeňte, jak nepříjemně jste se cítili, když jste se ve škole museli učit něco, co vás vůbec neoslovovalo. Cílem je vypěstovat v sobě návyk, abyste u trénování vydrželi dlouhodobě. Nesnižuje se ale tréninková intenzita. Tréninkový čas byste měli vyplnit naplno. Je lepší  intenzivně trénovat 30 minut, než 2 hodiny bezmyšlenkovitě koukat na šachovnici. Mimochodem, na tomhle jsme se kdysi shodli s Robertem Cvekem.

Tím končí první část našeho bloku, ta jednodušší. Jednoduší proto, že řešení pro všechny ty věčné začátečníky v tréninku je poměrně snadné: pomalý rozjezd, zdravá obezřetnost a zejména pamatovat na to, že pozitivní emoce – jako je nadšení, jsou sice nezbytným prvkem každého tréninku, ale nesmí nás zcela ovládnout. Velká spousta lidí miluje fotbal, ale to ještě neznamená, že stejnou měrou budou nadšeni z běhání povinných koleček kolem stadiónu nebo věčného nacvičování standardních situací. Vzrušení, které cítíme při hraní šachu, se nedá srovnávat s pocity, které zažíváme při tréninku. To je asi taky důvod, proč se nikdy nikomu nepodaří zakázat bleskovky, i když jsou mnoha trenérům trnem v oku. Většina šachistů selhává právě proto, že se domnívá, že trénink bude stejně vzrušující. Že nám trénování musí také přinášet uspokojení je jasné, jen je prostě jiné. A s tím musíme počítat.

Na samotný závěr (tohoto bloku) ještě poznámka: na trénink a jeho nastavení je nahlíženo primárně z hlediska motivace. Proto necílí na vrcholové sportovce, ani se do hloubky nevěnuje takovým tématům, jako je rozdíl v trénování dětí, dorostenců či dospělých. To by si vyžádalo samostatný článek. 

Další články vyjdou až po Vánocích, pravděpodobně někdy v polovině ledna. 

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok.

Martin Pardy