REMÍZA V ŠACHOVÉ HŘE
04.03.2024 05:37 | Domácí zprávyČasto objevující se otázkou v šachu je téma remíz (nerozhodného výsledku). Týká se nejen formy, jak remízu nabídnout nebo přijmout, ale již sama podstata remízové nabídky je tématem pro diskuzi.
V článku 1.4 až 1.5 Základních pravidel hry obsažené v Pravidlech šachu FIDE (platnost od 1.1.2018) je zmíněno, že cílem obou hráčů je dát soupeřovu králi mat, tedy hru vyhrát.
Pro úplnost uvádím citaci z pravidel FIDE:
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY
Článek 1: Povaha a cíle šachové hry
1.4 Cílem obou hráčů je „ohrožení“ soupeřova krále tak, aby soupeř neměl k dispozici žádný přípustný tah.
1.4.1 Hráč, který tohoto cíle dosáhne, „dal mat“ soupeřovu králi a hru vyhrál. Není dovoleno ponechat krále v ohrožení, vystavit krále do ohrožení nebo sebrat soupeřova krále.
1.4.2 Hráč, jehož král mat dostal, hru prohrál.
1.5 Jestliže dojde k postavení, v němž nemůže ani jeden z hráčů dát mat soupeřovu králi, hra končí remízou (viz článek 5.2.2).
Článek 5: Ukončení hry
5.1.1 Hru vyhrává hráč, který dal soupeřovu králi mat. Tím hra okamžitě končí za předpokladu, že matící tah byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.1.2 Hru vyhrává hráč, jehož soupeř prohlásil, že se vzdává. Tím hra okamžitě končí.
5.2.1 Hra končí remízou, pokud král hráče, který je na tahu, není v šachu a hráč nemůže provést žádný přípustný tah. Říkáme, že hra skončila „patem“. Tím hra okamžitě končí, pokud tah vedoucí k patu byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.2.2 Hra končí remízou, vznikne-li pozice, v níž ani jednomu králi nelze dát mat žádnou posloupností přípustných tahů. Říkáme, že hra skončila „mrtvou pozicí“. Tím hra okamžitě končí, pokud tah vedoucí k mrtvé pozici byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.2.3 Hra končí remízou na základě dohody mezi oběma hráči v průběhu hry za podmínky, že oba hráči provedli nejméně jeden tah. Tím hra okamžitě končí.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Volné partie, partie dětí, Fischerovy šachy se zpravidla hrají v původním duchu šachové hry respektive partie se nehrají na remízu.
Za diskutabilní považuji článek 5.2.3, který dle mého názoru není zcela v souladu s cílem šachové hry uvedeného v článku 1 pravidel FIDE. Příkladem může být situace, kdy hráči po odehrání třech tahů na šachovnici uzavřou smír, tím nemůže být a ani není naplněn cíl šachové hry tj. dát soupeřovu králi mat.
Jaké důsledky může mít a dle mého názoru má článek 5.2.3?
1. Snížení atraktivnosti šachu na veřejnosti.
Je známým faktem, že je velmi obtížné sehnat sponzory šachový akcí ať turnajů,
soutěží družstev apod. Pokud sponzor už chce své peníze „investovat“ do šachů,
pak nebude rozhodně dvakrát nadšen z častých remízových výsledků (nebojových
partií). Bude se totiž cítit tak trošku „ošizen“. No a příště třeba své peníze použije
jinak a lépe.
Dramatické a obsažné partie jsou magnetem pro sponzory a diváky. Ale i
důvod, proč by šachy mohly dostat větší prostor na televizních obrazovkách.
Kromě toho by měl každý organizátor šachových akcí dbát na to, aby v místě
konané akce panovaly důstojné podmínky ke hře, které ocení jak samotní hráči,
ale které též mohou přilákat nové diváky a sponzory.
2. Negativní efekt nabízení brzkých remíz mezi šachisty.
Většina z nás šachistů pokud si v určitý termín udělá čas na šachy, tak si chce také
šachy zahrát. Je poměrně otravné poslouchat, jak při soutěžích družstev, kde je to
častým jevem, hráči vyrušují protihráče, ale i spoluhráče svou nabídkou remíz se
zdůvodněním, že někde ve 12 hodin už musí a nebo chtějí být. Proč tedy tito hráči
k zápasu vůbec nastupují? To už je ale jiné téma.
Chtěl jsem spíše poukázat na skutečnost, že jsou určití jedinci, kteří pravidelně a
někteří dokonce opakovaně během jedné partie nabízejí remízu, kdy je výsledek
zápasu stále otevřený a tím nepříznivě vyrušují protihráče a spoluhráče. Každý
zná situaci, kdy se při své partii pekelně soustředí, aby nalezl dobré pokračování
své hry a najednou nám do toho přijde nabídka remízy. Nejen že nabídka remízy
je narušením myšlenkového chodu hráče, ale také často mívá psychologický
dopad do průběhu hry samé, ale rovněž jistým způsobem ovlivní i další partie a
výkon hráčů obecně.
Kapitán družstva bývá zpravidla i aktivním hráčem v utkání a tak během své
partie musí nutně řešit, zda spoluhráč má remízu vzít či odmítnout a hrát dále.
A to by to partie kromě oněch dvou hráčů měl mluvit jen rozhodčí, nikoli kapitáni
družstev, kteří tak za hráče posuzují případnou akceptaci remízy.
V on-line šachu se uplatňuje následující postup: pokud soupeř nepřijme nabídku
remízy, tak další nabídka může učinit až za dalších 10 tahů. Možná by se stejné
pravidlo mohlo osvědčit i v praktickém šachu.
3. Vliv přijímání „nebojových remíz“ na koeficient výkonnosti ELO.
ELO koeficient má vyjadřovat výkonnost hráče. Nicméně u hráčů, kteří jsou
notorickými nabízeči remíz, kdy dejme tomu cca 50% jejich partií končí remízou,
si můžeme položit otázku, jaká je vlastně výkonnost těchto hráčů? ELO tohoto
hráče nemůže odrážet herní sílu, jakou tento hráč (hráči) opravdu má. Dle mého
názoru ELO koeficient nedokáže podal spolehlivou informaci o síle
příslušných hráčů. V důsledku čehož musí nutně docházet k jisté deformaci
systému osobních koeficientů.
Pro názornost předkládám poměr remíz v turnajích jednotlivců tak, aby byl uveden
jeden případ aktuální a jeden případ historický:
Poměr partií nerozhodných na celkovém počtu odehraných partií.
Sinqufield cup,Missouri USA hráno v roce 2023 77%
Nuernberg, Německo hráno v roce 1896 29%
Měli snad staří koryfejové bojovnějšího ducha a větší chuť do hry?
Co udělat proto, abychom se mohli vrátit k původnímu smyslu šachové hry,
tedy vítězství jedné či oné strany šachovnice?
Článek 5.2.3, který dává možnost „domluvit“ se na výsledku partie třeba již
v pátém tahu, je svým způsobem podvodem na šachové hře samé. A myslím si, že
právě tento článek vyvolává spoustu negativ, s kterými se v šachu setkáváme.
Na nedávném MS v bleskovém šachu byla velmi diskutována partie mezi velmistry
Dubovem a Nepomniachtchim. Jejich partie se stala terčem kritiky a následně
kontumace. Zde obě strany táhly výhradně koňmi a rozhodčí zdůvodnil své
rozhodnutí zneuctěním šachové hry. Přičemž jiné podobné partie například 1. e4 e5
2. Ke2 Ke7 ½-½, někdy bývají a jindy zase nejsou rozhodčími kontumovány.
Na mnoho turnajích se zavádí zvláštní regule jako je například Sofijské
pravidlo, které neumožňují hráčům nabídnout remízu dříve než po odehrání
předem stanoveného počtu tahů. Remízovat dříve je možné pouze se
souhlasem rozhodčího.
Článek 18.2 soutěžního řádu německé šachové Bundesligy říká:
„ Hráčům je zakázáno se bez souhlasu rozhodčího dohodnout na remíze
před provedením 20.tahu“.
Známý šachový trenér Mark Dvoretsky navrhl, aby domluvené remíz nebyly
vůbec přípustné. Poukázal na fakt, že domluvu hráčů o remíze nelze v jiných
sportech učinit.
Jinou možností, jak hráče motivovat a snížit tak počet remíz, je bodování 3-1-0
namísto obvyklého 1-0,5-0.
Uvedený článek pravidel 5.2.3 mi připomíná situaci, kdy se dvě fotbalová družstva
dohodnou, že dnes to dají za plichtu. Diváci po utkání právem nadávají, co to bylo
dnes za fotbal. Rozdíl je snad jen v tom, že hráči kopané musí odběhat svých 90
minut na hřišti, zatímco šachisté mohou za 15 minut zmizet z hrací místnosti.
Jako podklad níže uvedeného návrhu na změnu pravidel (soutěžního řádu) posloužily
partie letošní extraligy družstev, kde průměrná délka vítězné partie činí 45 tahů.
Počet tahů partie Počet partií Počet remízových partií Podíl remíz
1-10 10x 10x 100 %
11-20 44x 43x 97,7 %
21-30 69x 46x 66,6 %
31-40 81x 30x 37,0 %
41-50 74x 30x 40,5 %
51-60 58x 28x 48,3 %
61-70 30x 13x 43,3 %
71- 18x 10x 55,5 %
Převládající podíl remíz u partií (1-30 tahů) ukazuje trend, který je dlouhodobě považován za nežádoucí (mezi hráči všech výkonností). Výsledky partií trvajících déle než 50 tahů působí přirozeně, neboť většina her se nachází ve fázi koncovek, a tak lze očekávat víceméně vyrovnaný poměr výher a remíz. Předkládaný návrh nepočítá s akceptací remíz dohodou od 30. případně 40.tahu, neboť se většina partií ještě nachází ve fázi střední hry, a další průběh partie a její výsledek nelze spolehlivě předvídat, a tak by zde jakékoli opatření bylo spíše kontraproduktivní. Nudné nebo rovné pozice se často změní, pokud hráči pokračují dál ve hře.
Závěrem:
Článek 5.2.3 pravidel mi přijde v jistém rozporu s cílem a smyslem šachové hry.
Proto bych uvítal provést reklamaci remízy na základě již v pravidlech vymezených případů ukončení hry remízou tj.
- pat
- nemožnost docílit výhry normálními prostředky
- 50 tahů bez tahu pěšcem a vzetí materiálu
- čtyřikrát opakovaná pozice (modifikace)
velmi se osvědčilo ve strategické deskové hře Shogi podobné šachu
- věčný šach
a nabízet remízu soupeři nejdříve po odehrání 51. tahu.
Za klíčové u předkládaného návrhu považuji fakt, že se plně shoduje s chápáním průběhu šachové partie (zahájení – střední hra - koncovka). U dohodnutých remíz v zahájení nebo střední hře nelze nejen dosáhnout cíle hry (matování soupeřova krále), ale ani projít přirozeně všemi třemi fázemi šachové hry, kdy každá z těchto fází je obsahově natolik bohatá, že skýtá plno šancí šachovou partii vyhrát.
Mohli bychom se dočkat větší urputnosti v bojích na šachovnicích a s tím spojené větší atraktivity šachové hry, no a v neposlední řadě by mohly odpadnout potíže spojené s (opakovanými) nabídkami remíz v soutěžích družstev i jednotlivců. Osobně si myslím, že by podobná změna šachům a popularizaci naší hry jen prospěla.
Ing. David Bém, šachový oddíl TJ Jiskra Jaroměř
"Mudrovať" nad možnými zmenami pravidiel FIDE, či hľadať v nich, akési "rozpory", nemá význam.
Jednak by sa do tej diskusie museli zapojiť nejaké významnejšie osoby, ale najmä súčasné pravidlá FIDE umožňujú obe dve veci o ktorých sa tu diskutuje:
Pravidlá pripúšťajú iné bodovanie za partiu než 1-½-0, trebárs 3-1-2, alebo aj iné.
Pravidlá umožňujú uplatňovať sofijské pravidlo na ľubovoľnú súťaž.
Keďže však nízke ligy hrajú amatérski hráči, bolo by vhodné, aby s tým súhlasila väčšina družstiev (teda asi nepriechodné).
Jaké "významnější osoby" máte na mysli a proč?
Domnívám se, že takový návrh může předložit každá členská federace, tedy např. i náš svaz. Samozřejmě se zdůvodněním. Tento návrh se nejdříve předkládá komisi (sekci) pro pravidla, pokud je vyhodnocen jako podstatný, pak se o něm jedná na plénu Fide.
Jsem „zastáncem“ pravidla, které zakazuje nabídky remízy do 40. tahu; v tomto tahu je typicky časová kontrola, kdy se hráčům přidá další čas – máme to tak i v našich soutěžích družstev. Pokud hráči dosáhnou časové kontroly, přečkají před tím případnou časovou tíseň a nikdo nemá šanci na výhru, nemám nic proti nabídce remízy po 40. tahu.(Převzato)
Zvedlo by to bojovnost partií a plno lidí by si konečně ujasnilo,jestli vlastně chtějí hrát šachy,nebo si jen tak chvíli šoupat figurkami a jít domů.Všechny ostatní formy remízy by stále platily.Možnost trojího opakování pozice tady bude vždycky.
Věčný šach(10% partií v databázi) má své kouzlo,slabší strana se může vymanit z prohry nebo z útočné pozice,která již víc nenabízí a člověk by např. bez obětované figury stál na prohru.
Vojta Plát měl i takový názor v diskuzi ať radši nehrají vůbec,když na to někteří nemají myslel tím pralesní ligy a děduly,smraďochy..
Jenže právě před časovou tísní hráč s horšín časem a lepší pozicí může nabídnout remis.
Dobrý den, nemám nic proti tomu, když si vypůjčíte můj text, pokud uvedete zdroj. To co píšete, je část mého článku o remízách, který je možné najít zde:
https://sachmedium.cz/clanky/remizova-smrt-sachu/
Problematika je to každopádně velmi zajímavá a jsem rád, že můj článek snad něčím do debaty přispěje.
Myslím, že rozumná hranice pro nabídku remisy je 30 tahů.
Já osobně bych podpořil změnu bodování v šachu, za výhru 3 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.Pomohlo to fotbalu, určitě by ubylo i remíz v šachu. Nutilo by to hráče hrát útočněji, protože tyto hráče by tento systém zvýhodnil.
Jak kde pane Lubomír,jak píše patmat:Pravidlá pripúšťajú iné bodovanie za partiu než 1-½-0, trebárs 3-1-0, alebo aj iné.
No myslím,že je to tak asi správně ať si každý turnaj či soutěž vybere bodovací systém a sofijská pravidla?!Nic bych nenařizoval striktně...jak píše lykan pro vás je to i společenská sešlost
Každopádně proč nevyzkoušet nějaký model třeba na 3 až 5 let,vždyť šachy se hrají několik století..:-)
Dobrý den, o problematice remízy v šachu jsem napsal článek v listopadu, pokud by někoho zajímal další úhel pohledu na toto téma, tak článek najdete zde:
https://sachmedium.cz/clanky/remizova-smrt-sachu/
Také tam obhajuji možnost zavedení zákazu nabídky remízy před 40. tahem.
Je to v časti, kde je vysvetľované, ako ťahajú figúrky, čo je šach, mat, pat a pod.
Je to "maximálny" cieľ hráča.
Ďalší, menší cieľ je neprehrať, teda uhrať aspoň remízu.
Teda je nezmyselné tvrdiť, že remízujúci hráči nejako porušujú "Článok 1" alebo že iné články pravidiel FIDE sú s "Článkom 1" v rozpore.
Často "hra na výhru" znamená aj vyššie riziko prehry.
Bolo by nezmyselné aj obviňovať slabšieho hráča, že "len" remízoval so silnejším.
Rôzne obmedzenia dohody na remíze nad rámec pravidiel FIDE majú zmysel tam, kde hráči hrajú aj pre divákov, v profesionálnych súťažiach.
Pokud si hráč zvolí jiný cíl, než vyhrát, tak v praxi může narazit. Pokud je zjevně jeho cílem prohrát, např. zahraje g4, f4 a nechá si dát mat Dh4, četl jsem o případech, kdy takový hráč byl za to vyloučen z turnaje. Prý poškozuje dobré jméno hry, nebo jak je ta formulace. Tak pokud má hráč jiný cíl, než ten, který stanovují pravidla, tj. vyhrát, tedy pokud chce např. remizovat, je z hlediska pravidel přece ve stejné pozici jako ten, který chce prohrát. Nebo ne?
Ak si dá hráč cieľ prehrať, napríklad preto, že ho súper podplatil, tak za to môže byť potrestaný, to predsa platí vo všetkých športoch.
No a keď považuje remízu so silnejším súperom za úspech - to je predsa "normálny cieľ" aj v iných športoch (kde existuje remíza).
A pravidlá FIDE naozaj netvrdia, že hráč musí mať cieľ vyhrať, je to maximálny cieľ, ten "Článok 1" je vlastne len vysvetlenie, čo je mat.
No ale zase, ak sa mu so silnejším súperom podarí mať úplne primitívne vyhranú pozíciu a naschvál ju len remízuje, tak môže byť za to tiež potrestaný.
patmat: Ten "maximální cíl" je jen tvoje konstrukce. Nejsou žádné nadřazené a podřadné cíle. Cílem může být třeba dostat krále na f4, pokud se hráč o to vsadil. Takových cílů je možno vymyslet mnoho. Měřítko zisku nějakých bodů v tabulce může být pro mnoho podobných alternativních cílů zcela irelevantní. Ostatně i prohrát může mít konkrétní sportovní důvod. Třeba hráč má elo 2010 a chce hrát turnaj, kde berou jen hráče do ela 2000. Pravidla stanovují jako cíl vyhrát a pokud je cílem remíza, tak už se ocitáme ve sféře alternativních cílů, které pravidla neznají. A proto by se k nim mělo přistupovat stejným způsobem. Ostatně přemíra krátkých remíz skutečně poškozuje dobré jméno šachové hry v očích sponzorů a veřejnosti.
u hráčů, u kterých končí 50% partii remísou to může jen znamenat, že hrají pevně :) a ne že jejich ELO není vypovídající. Nebo myslíte, že by jim dal někdo remísu, kdyby hrály blbě? a co když mají 50% remis a zbytek výhry? :D
Nezbývá než souhlasit. Nakonec by bylo v duchu článku tvrdit, že Tal byl silnější hráč než Petrosjan, protože Tal byl útočný blázen a Petrosjan bránící se poseroutka.
Tal byl urcite silnejsi nez Petrosjan... o cemz svedci zejmena jeho rekordni snura bez prohry. Takovou neudelal ani zelezny Tigran.
Já myslím, že remis je možným korektním výsledkem partie. Pamatuji, jak jsme v soutěži družstev z mého pohledu odvedli výborný výkon a od remizovali řadu silnějších družstev. Pak jsme spadli, protože v družstvech platí to bodování 3-1-0 a my měli málo výher. A pokud vím, Tak článek 10.1 umožňuje požadateli pro konkrétní soutěž definovat vlastní způsob bodování. Je například otázkou, zda bodově nerozlišit barvu figur. Tedy podle mě jsou stávající pravidla v pořádku a ti, co to chtějí jinak, můžou experimentovat ve svých soutěžích a nedeformovat obecné zvyklosti.
Důvodem existence tříbodového systému je snaha potlačit domluvené osmiremízy. Pokud je to 4:4 po boji, tak proti takové remíze nikdo nic nemá. Tak by se třeba místo bodové penalizace mohlo zvážit zda represe nezaměřit přímo na partiové remízy jako takové. Třeba tým, který v soutěži uhraje příliš vysoké procento partiových remíz, rád zaplatí nějaký nezanedbatelný poplatek do svazové kasy.
Nebo třeba definovat nesouměrné dělení bodů v případě remízy. Výhra 3 body, při remíze tým s vyšším počtem výher černými (v případě rovnosti dále definovaná řada rozlišujících kritérií) 2 body, druhý tým 1 bod, při osmi remízách oba týmy 0 bodů.
Já nějak nechápu ten problém. Pokaždé se najde vítěz turnaje. Takže matematicky to problém není. Na atraktivitu to také nemá vliv. Když hrají hráči 2700+ tak to pro drtivou většinu šachistu musí být zajímavé bez rozdílu výsledku. Pokud to někoho tak moc irituje, tak může sledovat turnaje se zkráceným časem. Tam je remíz méně. Já vidím smysl šachové hry jinde než autor: „ve vítězství jedné či oné strany.“
Tak obecně žádný problém neexistuje, až do okamžiku, než někdo přijde a něco označí za problém. A mnozí se pak diví, že zrovna toto by měl být problém.
Bojovníci proti remízám by si měli uvědomit, že výrazné snížení podílu remíz by z boje o umístění v openu udělalo frašku.
Zkuste to porovnat s openem v člověče nezlob se jeden proti jednomu, kde bude hrát 200 hráčů. Remízy neexistují. Ještě po 7. kole máte 3 stoprocentní hráče. Kteří měli prostě jenom kliku. V šachovém openu by bez remíz bylo při velkém počtu hráčů těžší se prosadit, protože náhodný statistický výkyv u jednotlivých soupeřů by měl tendenci vždy vygenerovat lidi, kteří nehrají ani tak dobře, jako že mají zrovna kliku. Remízy na předních stolech umožňují hráčům druhého sledu se propracovat do vedoucí skupiny. Bez remíz by to byl prakticky vyřazovací turnaj.
Remízy v soutěžích družstev u hráčů, kteří hrají jen ty družstva, představují konkurenční výhodu pro ty, kteří hrají na výhru. Protože strejda, kterej hraje jen 10 partií za rok a kterej místo hraní ještě polovinu z toho dá bez boje za remis, nemá téměř žádnou herní praxi, narozdíl od toho, kdo se snaží.