Konkrétně
v hlavním městě provincie Západní Azerbajdžán Urmíja (v
azeri Urmíje), které leží v nadmořské výšce kolem 1300
metrů nedaleko stejnojmeného, vysychajícího slaného jezera
(nadnáší víc než Mrtvé moře!) poblíž hranic s Irákem,
Tureckem, Ázerbajdžánem a Arménií. Tato oblast bývala ve
starověku považována za rajskou zahradu a v minulých třech
tisíciletích spjata zejména s říší Urartu (jak o tom
svědčí mnoho tamních klínopisných památek), s Arménií
(pyšní se řadou kostelů, jejichž založení sahá až do doby
přijetí křesťanství Arménským královstvím) a
s Ázerbajdžánem. Azeri dnes tvoří asi 90 procent necelého
milionu obyvatel města a o íránské vládě hovoří relativně
otevřeně jako o okupaci. Íránci naopak označují Azeri za tvůrce
panujícího chaosu.
Hrací místnost
turnaje A
Hlavní turnaj
pro hráče s Elem nad 2050 skončil v horních patrech bez
větších překvapení. Bezpečně vyhrál první nasazený,
tádžický velmistr Farruch Amonatov před legendou íránského
šachu Ehsanem Ghaemem Maghamím (oba 7/9 bez prohry), bronz si na
Ukrajinu odváží nejlepší z 6½ bodových Andrej Sumec (jenž
si navzdory své konstituci dosud myslel, že jeho jméno znamená
„ten z města Sume“). Výrazně zaujal třináctiletý
Gholami Orimi Mahdi, jenž s Elem 2128 připisuje 127 bodů,
prohnal 4 GM + 3 IM a bojoval do posledního kola o medaili. Raketový
vzestup šachu (či, chcete-li, šatranže) v Íránu je
nepopiratelný fakt.
První dva
nasazení Farruch Amonatov a Konstantin Tarlev pózují před
turnajovým plakátem
V bleskovém
turnaji zvítězil po devíti kolech a osmi hodinách Vignesh NR
z Indie (8/9), v dámském turnaji Íránka s arabskými
předky a americkým občanstvím Kiana Arab (7½/9).
Organizátoři
udělali vše pro to, aby pozvaní hráči na íránský – či
spíše ázerbajdžánský – pobyt hned tak nezapomněli. Od
organizovaného výjezdu za památkami Urmíje až po napínání do
posledních vteřin, zda – a v jaké výši – budou
proplaceny slíbené cestovní náklady (například vítěz blicáku
je dostal přímo od Maghamího až při přestupu v Teheránu),
vráceny pasy a zda vůbec stihneme zpáteční let. Slavnostní
zakončení se tak bez předchozího upozornění uskutečnilo na
jiné adrese, než kde se hrálo, trvalo úctyhodné 4 hodiny a hráči
dostávali svoje pasy a cestovné poněkud chaoticky před i po něm
v restauraci, na parkovišti či na letišti. Většina
zahraničních účastníků tak dorazila až po plánovaném čase
odletu, typicky íránsky to však pohodlně stihli, neboť kvůli
slavnostnímu příletu tří vojáků z irácko-íránské
války jsme odlétali asi s hodinovým zpožděním. O dobrý
konec tohoto thrilleru se z velké části zasloužil
neopakovatelný executive director turnaje Arman Aryanejad
(„vznešený z rodu Árjú“).
Arman Aryanejad
Oba čeští
zástupci uhráli ne zcela přesvědčivých 5/9: Tomáš Studnička
bez remízy po typickém švýcarském vlnění, pisatel těchto
řádků vesměs proti papírově slabším mladým íránským
hráčům, jejichž ELO výrazně zaostávalo (jak alespoň pevně
doufám) za jejich faktickou výkonností. Radost nám udělalo
alespoň ujištění (bez záruky!), že jsme první čeští
účastníci šachového turnaje v íránské historii a mně
osobně partie s šampiónkou Asie do 16 let.
Děkuju panu Čechovi za pěkný článek z daleké země!
To Rausis: A jak jste se v Iránu cítil (ortodoxní země, ...)?
Výprava udatných objevitelů této šachově exotické země připomíná cimrmanovské dobytí Severního pólu. Jenže tam se první Čech jmenoval Němec:)