Umění koncentrace – Robert Cvek

Jak je to možné?

Rozhodující v šachu je koncentrace. Naprosto a zásadně. Musíme si uvědomit, že šachy jsou velmi náročným sportem. Hrát třeba čtyři hodiny bez větší chyby je prostě těžké, je těžké si každý tah kontrolovat, je těžké kontrolovat každý tah soupeře. Je těžké prostě makat takovou dobu a celou partii. Šachy jsou postaveny ne tolik na tom jak hrajete dobře, ale jak hrajete špatně, kolik chyb uděláte. Pokud brousíte perlu, ale pak jedním tahem hrubě chybujete, můžete všechno hodit do koše.

Určitě znáte mnoho šachistů, kteří mají daleko větší vědomosti a znalosti, než jaké mají výkony. Sotva s takovým šachistou začnete analyzovat, budete žasnout. Proč má tak nízký rating? Vždyť tolik o šachu ví, zná tolik vzorových pozic, zná tolik plánů a skoro u každé pozice řekne význačného předchůdce, nebo jací klasikové a jak tu pozici hráli. Přesto výsledky nemá.


A pak přijde někdo, kdo nezná v podstatě nic. Ani skoro neví co hraje za zahájení, přesto vyhrává partii za partií. Jeho vědomosti jsou mizivé, ale boduje.

Šachy nejsou jen o znalostech. Šachy jsou prostě hra. Vyhraje ne ten kdo je lepší, ale ten kdo udělá předposlední chybu. A chyby dělat nebo nedělat to je právě věcí koncentrace.


(Ps.: myšleno hlavně hrubé chyby)

Mnohdy k tomu abyste vyhráli nemusíte v podstatě nic předvést, stačí jen nějak rozumně tahat a nedělat chyby. Počkat si až se soupeř zlomí, až si sám naběhne, až začne o sobě pochybovat, až se bude koncentrovat na to, co chceme my – na neúspěch, na elo, na obavy o výsledek, na STRACH.

Ps.: Když jsem hrál I.polskou ligu, tak jediný můj cíl byl – plná koncentrace. Nic více nic méně. Cvičil jsem si to už v simultánních partií na čas. Nechtěl jsem od sebe žádné zázraky, žádné prudké útoky, ani karpovovské manévrování. Chtěl jsem jen koncentraci. Hrál jsem po čtyřech měsících šachy, navíc nerozehraný, bez přípravy. V první partii jsem ani netušil jaké budu mít barvy. Ale každý tah co jsem udělal jsem si zkontroloval, každý tah co udělal soupeř jsem si zkontroloval. Nikoho jsem nepodceňoval a makal jsem až do konce. Někdy jsem se tak do partií zahloubal, že jsem vůbec netušil co se děje vedle. Vedlejší partie jsem sledoval minimálně. Pouze jednou jedinkrát jsem tuto zásadu porušil a to sice v poslední partii s hráčem s elo ratingem 2133 (ačkoliv ne zase tak dávno měl 2300+). A hrubě se to nevyplatilo, stačilo jeden moment být sám se sebou spokojen, koncentrovat se na to, že vyhraji pátou partii a pojedu domů, následky byly fatální. Ze skvělé pozice se stala infarktová přestřelka a koncem sice nakonec vítězným, ale velmi pozdním.

Když už jsem zmiňoval simultánky na čas, tak jsem si všiml jedné věci, která zářila jako měsíc v úplňku. Lehko jsem porážel ty soupeře co se neuměli koncentrovat, nebo prostě koncentraci ztráceli. A těch je hodně. Nedokáží prostě a jednoduše zaměřit plnou pozornost na celou partii. od A do Z. Mnoho končí někde u T a pak se diví…a mnozí už u C…


Ano, slabého a silného hráče neovlivňují tolik znalosti (jako samozřejmě také), ale hlavně koncentrace. Pro silnějšího hráče to není problém, ale i on může ztratit koncentraci a pak prohrát s hráčem o mnoho slabším.


Stalo se vám to? Určitě to bylo proto, protože jste NEMAKALI, koncentrovali jste se na úplně jiné věci, jako například: „on musí udělat chybu“, „to nemůže vydržet“, „proč vůbec hraji s takovým salátem?“, „kolik získám do ela, když vyhraji?“, „proboha jenom ne remíza, to bych odepsal deset bodů“ atd. velmi často se ego silných hráčů nafoukne a pak z velké výšky zhlíží na malého tvorečka, na soupeře, kam vlastně jde ten pidižvík? Následky jsou tragické.


Mnoho z nás hraje dobře se silnějšími. Ano, to vás zkoncentruje nejenom během partie, ale také před partií. Mnoho si řekne, že nemá co ztratit, tak se do bitvy vrhnou s plnou energií a koncentrací. Vidí v tom jedinečnou možnost vyhrát nad silným soupeřem.

Ale jsou i tací, kteří to mají přesně naopak. Začnou se koncentrovat na to jak jsou neschopní, dívají se na to, koho všechno jejich soupeř porazil, to je pak: „ach, on porazil i toho, odremizoval tamtoho“, začíná se stahovat hrdlo, dech se zrychluje, zorničky se rozšiřují. Mnoho takových šachistů se porazí již před partií. Jejich soupeř nemusí udělat jediný tah a oni se koncentrují na neúspěch a prohru. Na partii jdou s „divným pocitem“ a vyhoření jako Očko když vidí Homera.

A jak trénovat koncentraci/nebo obecně jak zlepšit koncentraci?

a) obecně bych doporučil literaturu na koncentraci


b) hodně zlepšete stravu + omezte cukry (škodí ve větším množství mozku, mnoho tzv. hyperaktivních dětí je ve skutečno přeslazeno, vím to i z vlastní praxe)


c) cvičte, choďte, běhejte, prostě se hýbejte – podle nejnovějších výzkumů pohyb hodně pomáhá mozku a tím koncentraci

d) omezte počítač/internet a mobilní telefon (Ps.: Kolik denně trávíte na internetu tzv. balastem? :-) )


e) pokud cítíte, že jste nějak mimo, špatně spíte, ztrácíte kontrolu nad myšlením a koncentrací atd. pak vypněte. Funguje to přímo skvěle. Stačí vypnout i na jeden den – bez počítače, bez mobilu a přinese vám to pozitivní změny. Sám mám s tímto ohromné zkušenosti. Protože se mi už hodně krát stalo, že jsem „workoholičil“ z hlediska šachu…


f) meditujte, nebo provozujte denně autogenní trénink


g) čistě šachově dbejte extrémně na I. a II. zlaté pravidlo (při tréninku i při partii) – to vás nutí ke koncentraci a den po dni se bude zlepšovat


h) trénujte šachy vždycky tak, abyste měli klid na trénink po celou dobu, nikdy netrénujte tak, že musíte rychle pak odejít a něco řešit, stejně tak něco řešit před tréninkem. To pak budete během tréninku se koncentrovat právě na to, co jste řešili.


ch) před tréninkem se na trénink koncentrujte a představujte si co chcete dosáhnout


i) v případě ztráty koncentrace a únavy si vyvětrejte, omyjte se studenou vodou, zlepšete dýchání a znovu se pusťte do tréninku

* fotografie: chess.com, pinterest.com