Poznámky z finiše

Zejména v těch elově nepříliš vyrovnaných dvojicích, což je přitažlivá specifika všech švýcarů. Na první stůl postoupil můj dávný kamarád Petr Mičulka (hraje zde i jeho syn) z Náměště nad Oslavou, který ne-jednu sezónu hostoval za Lokomotivu Brno a kdysi mi věnoval svůj rukopis ve stylu „Moje nejlepší partie“. Jistě se stále pokouší doplnit další kapitolky své díla, ale dnešní hra tam asi nebude. V zahájení přešla hra do francouzských pozic a pokus bílého o průlom v centru dovolil silnému soupeři získat kvalitu. A tato materiální výhoda již stačila po několika zápletkách jednomu z favoritů turnaje k vítězství.

Na druhém stole se utkali Standa Věchet s velmistrem Sergeevem. Hra se rozvíjela ve stylu pozic z Hromádkovy indické – bílý stupňoval svůj tlak v centru, černý se snažil o protihru na dámském křídle. A za tím účelem (otevření sloupců pro své věže) také obětoval pěšce.

Druhý velmistr Tomáš Polák, kterému jistě většina Brňanů fandí a který také velkou část svého umění zde prezentuje jako trenér mládeže a prominentní hráč Durasu Brno, dostal za soupeře Luďka Mészároše. V královské indické manévroval bílý přece jen úspěšněji a v pozici zobrazené na diagramu se zmocnil rozhodující převahy typizovaným úderem jezdce na poli d5. Po vynuceném přijetí dočasné oběti se pozice černého poměrně brzy zhroutila.

Také Jiří Kočiščák měl soupeře o plných 440 bodů „slabšího“. Dávám to slovo do uvozovek, neboť tenhle přísně matematicky měřený poměr sil mi přece jen po celá léta připadá mírně absurdní. Šachy přece nejsou atletika, kde rozhodují exaktně změřené vteřiny, či metry. Ale jak měřit invenci – to v šachu ještě nikdo nevymyslel. Vracet se ovšem k systému výkonnostních tříd, který měl něco do sebe a my starší si jej ještě dobře pamatujeme, to asi nikdo nechce. Vždyť nyní se počítá mezinárodní rating zvlášť v normálních soutěžích, rapidech a bleskovkách, což přináší zisky mezinárodní šachové federaci FIDE a naopak zvýšené náklady pořadatelům soutěží. Otázka, zdali je potřeba, aby měl každý tři (většinou odlišné) ratingy, připadá mi jako správná a vím, jak bych na ni odpověděl. Ale jiní mohou mít názor zcela odlišný...

A konečně i Tomáš Kraus se dočkal s Petrem Pokorným ve zdánlivě téměř vyrovnaném postavení soupeřovy chybičky. V postavení na diagramu mu bílý umožnil dobýt pěšce na g4 a po dalších dvaceti tazích i výhru.

V souboji dvou budoucích oddílových kolegů slavil úspěch hráč zkušenější a řekl bych i rafinovanější. David Holemář mi nedávno řekl něco v tom smyslu, že neví před partií, co bude hrát – prostě prý se to nějak vyvine. V tomto turnaji zkouší své soupeře různými obětmi pěšců za iniciativu. Zde zase obětoval kvalitu, měl však za ni několik pěšců na dámském křídle, kteří se chystali k pochodu do dámy...

Panu Josefu Kratochvílovi z Třebíče, který je ovšem v Brně častým hostem a na různých soutěžích tvoří oblíbenou trojku s lokomotivními Kratochvíly Karlem a Milanem, se zde zatím moc nedaří. I jeho partiáře spíše napovídají o rozdvojeném vidění událostí na desce, chvíli píše svá písmenka se sklonem vpravo, pak vlevo a pak téměř nečitelně. V partii s Natašou Richterovou byl zatlačen do defenzívy, poztrácel nějaké ty pěšáky.

To zástupkyně Slovenska, jejíž partie jsou zde vesměs zajímavé, rozhodla se proti panu Blahynkovi vyměnit dámu za dvě věže a zdálo se, že pozici ještě dlouho udrží i s pěšcem méně.

A teď něco téměř z konce startovního pole. Oceňuji odvahu Petra Glozara, s níž obětoval střelce na poli h2 v postavení, které vůbec nebylo tak jasné.