Je to převážně noční práce, neboť pan rozhodčí Mirek Hurta mi zápisy vozí domů po skončení každého kola (v neděli to bylo dokonce dvoukolo), tedy někdy kolem půl jedenácté v noci. Pak následuje luštění partiářů a zapisování jejich průběhu do CHESS-BASE. Takže se vám všem omlouvám, že moje dojmy z každého kola jsou pouze zprostředkované, neboť živý průběh toho, co se děje na Podnikatelské fakultě VUT na Kolejní ulici č. 4 v Králově Poli, neznám.
První kolo, jak výstižně poznamenal pan Kocí ve svém komentáři na webu Lokomotivy Brno, přineslo některá a nemalá překvapení. Prvním z nich bylo vítězství pana Stehlíka, což je pravidelný účastník našeho turnaje, s velmistrem v KŠ (korespondenční šach) a v dávných šedesátých letech minulého století dvojnásobným přeborníkem Brna, Aloisem Lančem. Kdo partii neviděl, mohl by si myslet, že Stehlík třeba velmistra přehrál. Ale z partiáře lze vyčíst, že pan Lanč ve vyhraném postavení – překročil čas. O důvodech můžeme samozřejmě jenom spekulovat. Mimochodem – pan Stehlík je spoluautorem jedné ze dvou zatím nejdelších partií celého festivalu. Ty se zrodily v kole druhém. Tím, kdo usiloval o výhru v postavení, kdy bílý (Stehlík) měl pěšce a4 a c4 a bělopolného střelce, zatímco černý (Holemář) pěšce a5 a c5 – tedy na černých políc) a jezdce – byl samozřejmě černý. V partii se dovedně lavírovalo až do 107. tahu, kdy pan Stehlík uplatnil nárok na remízu díky pravidlu 50 tahů. Podobně dlouhý zápis měla další partie druhého kola, v níž pan Hyll zkoušel pana Effenbergera v koncovce, v níž měl střelce f6, jezdce e5 a pěšce f2 a h2 proti černé věži na a2 a pěšcům e6,f7,g6,h7, hlídaným černým králem. Zdálo by se, že se černý s aktivní věží musí ubránit, ale v dalším průběhu se dopustil několika nepřesností, takže v jednu chvíli se rozhodl obětovat věž za posledního bílého pěšce a umožnit soupeři matit střelcem a jezdcem. Já osobně bych se této koncovky docela obával, ale pan Hyll nakonec zahnal černého krále do správného rohu a když se Effenberger ve 104. tahu vzdával – hlásil při přehrávání Fritz mat 4. tahem. Kolik tahů chybělo zde do oněch padesáti, to jsem v noci raději nepočítal.
Tím druhým větším překvapením prvního kola byl výsledek partie Kožušek (2191)-Kaplan (1800), kterou vyhrál černý, když dokázal uplatnit přes „zuřivý“ odpor soupeře figurku navíc. A ještě mne zaujala partie Jiřího Majera (ŠK Kuřim) s mladým talentem Arou Martirosyanem z Durasu Brno. Majer přišel v Grünfeldově indické o kvalitu, měl však v centru dva spojené pěšáčky. Hra probíhala (podle mne) v poněkud surrealistickém duchu a soudě podle zápisu, neměl přítel Jiří právě svůj nejlepší den (jeho písmo působilo jakýmsi stařeckým roztřeseným dojmem). Ovšem v závěru svého soupeře přece ošálil a zvítězil. Zajímavé jistě je, že jeho zápis z druhého kola byl již neroztřesený a pěkný. Nechci zkoumat důvody – to by nás mohlo přivést příliš daleko. Ale požití alkoholu u Jiřího Majera zcela a naprosto vylučuji, spíše mohlo jít o nějaké nutné léky.
Druhé kolo následovalo ještě v neděli od 17 hodin. O některých jeho kuriozitách jsem se zde již zmínil. Na první stůl se proti velmistru Polákovi vypracoval finský hráč Ville Ketola, který bude v nové sezóně posilou Bystrc Oilers. Partii zahájil tahem 1.e2-e4, načež velmistr odpověděl 1....b7-b6. Po celkem zajímavém průběhu bylo zřejmé, že Tomáš Polák bude v tomto turnaji spoléhat na svoji vysokou techniku a hrát podle hesla „S mladými chlapci do koncovky!“ To mu zde vyšlo a díky aktivnímu králi vyhrál pěšcovou koncovku. Pan Kaplan (1800) byl i ve druhém kole úspěšný – vybojoval remízu proti Standovi Věchtovi (Elo o 350 bodů vyšší). Zde platí moje úvaha o partiáři Jirky Majera z prvního kola, i Standův zápis byl trochu roztřesený, ale možná to bylo tím, že jeho soupeř měl skoro po celou hru nějakého toho pěšáčka navíc. K remíze došlo ovšem až ve chvíli, kdy oba borci si postavili novou dámu a nic jiného (ani možnost jejího vyšachování) již na desce nebyla. Obdivuhodná bojovnost.
A také je potřeba se zmínit o ženách a dívkách. Ve druhém kole Jana Zpěváková suverénně odremízovala mistra Čudinovskise o 200 Elo bodů silnějšího, zatímco Dumková udolala Míru Beneše. Tento sympatický zlínský hráč vyloženě útočného stylu má v našem turnaji neuvěřitelnou smůlu. Může stát sebelépe a výsledkem je to, že ve čtvrtém kole ho čeká na 27. stole jako soupeř šachový světoběžník a superoptimista pan Glacner. Jeho heslem je: Neztrácet naději. Může mít porážek kolik chce, ovšem veřejně upozorní diváky, že zbývající partie už určitě vyhraje a cenu brát bude! Bude se rozhodovat o tom, zdali jeden z nich zůstane i nadále bez bodového zisku, nebo se rozejdou smírně.
A co říci k partiářům ze třetího kola? Na třech předních deskách vítězili favorité. Tomáš Polák přehrál třebíčského Kratochvíla v Hromádkově indické bílými, ukrajinský velmistr Sergejev přemohl královopolského Blahynku, ani nadějný Adam Dvořák nestačil na svého soupeře Tomáše Krause. Ale na dalších stolech vznikala opět menší i větší překvapení. Tak pan Věchet přemohl jednoho z nejvýše nasazených pana Kočiščáka, když ho nakonec zmatil. Musím říci, že podle Standova partiáře soudě vedl zápis někdo úplně jiný. Že by měl na to asistenta? Oskar Hájek skončil svoji partii s panem Čudinovskisem trojím opakováním tahů, když žádný ze soupeřů nechtěl riskovat náhodnou prohru. Štěstí měl dnes David Holemář s Janou Zpěvákovou. V zahájení přišel o pěšáčka a „trpěl“ až do koncovky nestejných střelců a jezdců. Ta byla pro Janu ke konci velmi nadějná (aspoň podle konzultujícího Fritze), skončila však remízou, když se Davidovi podařilo jezdce i pěšce vyměnit. Takže podle zkušeností z Brna rozdíl 200 Elo bodů dnes již neznamená jasnou výhru a tím je svým způsobem zpochybněna definice Elových rozdílů. Nebo ne?
Ještě malá poznámka k partiáři slečny Zpěvákové. Je to jeden kus papíru, ale první tahy jsou psány úhledným dámským nevysokým písmem, ve druhém sloupci se písmo zvětšuje, kdežto ve třetím jakoby již zapisovala jiná osoba – písmo nabývá na velikosti i sklonu doprava. Opravdu neobvyklé. Vítězem v soutěži o nejčitelnější partiář by jistě byl pan Stehlík – až do konce zapisuje téměř kaligraficky. Ale jsou tu naštěstí i jiní uchazeči. Na druhé straně žebříčku jsou tradičně Vladimír Sergejev (navíc píše v azbuce a v časové tísni jen klikyháky jako dělával blahé paměti Dušan Pospíšil), a pak zejména v závěrečné fázi partie Josef Kratochvíl, resp. David Holemář. 95 procent zápisů má velikost písma průměrnou. Ale v tomto turnaji jsou dva borci, kteří píší písmenka tak malinká, že je musíte luštit s lupou. Prvním je Honzík Uhmann mladší a druhým (s ještě menším písmem) Milan Blahynka. Buď je jejich písmo známkou geniality (ale není přece rozházené jako třeba Kratochvílovo, nýbrž uměřené ve stejném sklonu) nebo by snad na to mohl odpovědět nějaký psychoanalytik, žák velikého Sigmunda Freuda?! A je tu ještě jeden borec, který se mému škatulkování vymyká. Je to Ondra Šaršon. Ten občas nějaký ten tážek úplně vynechává! Bohužel tak svět přišel o jedinou remízu, kterou vybojoval právě on v sobotní simultánce s velmistrem Petrem Veličkou, který zbývajících děvět soupeřů přemohl. Ondrův zápis té partie je nerozluštitelný. Pokud si na její průběh nevzpomene, v databázi nebude. Neboť ani Petr Velička si už tu hru nevybavuje.
Ale pro dnešek dost – co jsem vyčetl ze zápisů partií v dalších kolech, o tom snad někdy příště. Všechny partie si můžete přehrávat na webu Lokomotivy Brno.
