Pořád chci vyhrávat

Na začátek bych Vám chtěla pogratulovat, jste třetí v historii festivalu, kterému se podařilo vyhrát hlavní turnaj podruhé. Vám se to dokonce povedlo hned dva roky po sobě. Jaký je to pocit?
Je to úžasné. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo povést. Tedy, samo sebou jsem chtěl vyhrát a dělal jsem pro to maximum, ale nečekal jsem, že by to opravdu mohlo vyjít. Jsem nadšený, protože vyhrát tady dvakrát v řadě je opravdu něco.

Další velkou akcí, která Vás čeká, je Šachová olympiáda, byl pro Vás pardubický turnaj dobrou přípravou?
Ano, do jisté míry to byla část přípravy, ale tento turnaj je tak složitý a velký, že ho nejde nazvat tréninkem na Olympiádu. To v žádném případě, na to je to pro mě příliš důležitá akce, která má speciální místo v mém srdci. V něčem si ale Pardubice a Šachová olympiáda podobné jsou – je tu velká spousta lidí v hracím sále, chodí kolem, dívají se na partii, kolem je spousta hluku. To jsou faktory, které je taky potřeba natrénovat, zvyknout si na ně a v tom mi Pardubice opravdu pomáhají hodně. Musím říct, že i atmosféra je tu hodně podobná jako na olympiádě, což svědčí psychické přípravě.

Někteří šachisté mi říkali, že letos nebudou hrát hlavní turnaj v Pardubicích, aby neukázali příliš ze své přípravy na Olympiádu. Vy se nebojíte, že by si soupeři mohli něco z Vašeho tréninku nastudovat?
Vlastně ani ne. Nejsem typ hráče, který by si držel přípravu dlouho. Něco si připravím a při první dobré příležitosti to zahraji, protože, když to neudělám, tak se pak akorát trápím tím, jak by partie dopadla, kdybych svou přípravu lépe využil. Takže se nebojím, že by kvůli partiím tady v Pardubicích přišla vniveč má příprava na Olympiádu, nemám žádná velká tajemství. (smích)

Kterou z pardubických partií tohoto ročníku si budete pamatovat?
Myslím, že jednu nebo dvě zcela určitě. Partie s velmistrem Hábou se mi opravdu povedla. A v posledním kole pro mě byla ta hra velmi důležitá, protože jsem musel vyhrát. Měl jsem černé a to je vždy složité uhrát partii na výhru, neboť k tomu potřebujete několik věcí – inspiraci v zahájení, vyváženou hru, protivníka potřebujete dostat do časového presu… Takže ano, tuto hru si budu pamatovat, protože pro mě byla velmi důležitá.

V posledním kole jste hrál proti velmi talentovanému mladému IM Poetschovi z Německa. Letos hlavní turnaj přinesl skvělé výsledky spoustě mladým hráčům. Myslíte si, že je CZECH OPEN cesta pro mladé talenty, jak se v šachovém světě prosadit?
Rozhodně. Myslím, že každý mladý hráč by měl hrát takto velké a silně obsazené otevřené turnaje, protože to přináší překvapení, silné oponenty, spoustu zkušeností. Navíc se můžete podívat na hry svých kolegů, zkušenějších hráčů a načerpat inspiraci. Můžete se tu podívat, jak ostatní šachisté přemýšlí. Do Pardubic by měl přijet každý, protože takové turnaje jsou možná dva nebo tři na světě, ale tenhle je opravdu výjimečný.

Vy jste letos před Šachovou olympiádou změnil federaci a budete reprezentovat Německo. Jak se to stalo?
Trochu pomohlo, že jsme napůl Němec (smích). Již delší dobu jsem měl s Rumunskou federací poněkud chladnější vztahy a na Olympiádě jsem díky tomu nehrál již 5 let. Loni jsem byl na evropském šampionátu jako taktický trenér německého týmu a navázali jsme velmi příjemné vztahy a nakonec mě přijali do své federace, což mě velmi těší.

Jaké jsou tedy cíle Německého týmu do Norska?
Jsme nasazení jako čtrnáctí, takže cíl je určitě dostat se do desítky. Ale já věřím, že budeme hrát ještě lépe a nejradši bych byl, kdybychom vyhráli… To je taková moje vrozená chyba, pořád chci vyhrávat (smích).

Ano, to o Vás říká hodně lidí, že hrajete jen a pouze na výhru, že remíza není pro Vás.
Tak by podle mě měl hrát úplně každý, protože jinak to postrádá smysl. Proč bych se měl večer 3 hodiny připravovat n partii, přijít a za 5 minut nabídnou někomu remízu a jít domů? To mi nepřijde správné a nedělám to. Dopředu mě žene vždycky jen vítězství.

Do Pardubic jste přijel již potřetí. Přivezl jste si s sebou i manželku. Berete CZECH OPEN jako dovolenou?
Ano, mám to tu velmi rád. Lidé jsou milí, šachy jsou kvalitní a povedlo se úžasné počasí. Vzal jsem s sebou letos i dva své kamarády z dětství – GM Vajdu a FM Musata. Myslím, že jsme si to tu opravdu užili. Po každé partii jsme chodili hrát šipky a na procházky, byla to taková naše tajná příprava.

Zdá se, že šipky jako příprava dokonale fungují …
To teda! (smích) I když jsem určitě lepší šachista než hráč šipek.

Každý den probíhaly komentáře partií, Vy jste se celkem často ve stanu sám účastnil a vysvětloval své hry.
Dělám to rád, pokud neskončím příliš pozdě. Pro amatéry i mladší hráče to může být velice zajímavé, zjistit jak přemýšlí velmistr, jaké jsou jeho propočty a plány a proč třeba nezahrál tah, který by se jim líbil. Člověk se z toho může hodně naučit. A podle toho, jak reagovalo publikum, bych řekl, že minimálně tady v Pardubicích to lidi hodně baví.

Přijedete i příští rok?
Já jsem si pardubický turnaj vyloženě zamiloval, takže pokud se nestane nic nepředvídatelného, tak vezmu další přátele a přijedeme.

 

Kateřina Levínská