Přemýšlejte nad tím a sepište si to. Váš cíl bude tento „stav“ vyvolat pokaždé, když budete hrát partii či turnaj. Vždy hledejte to nejlepší na vašem výkonu a snažte se to ještě o něco zlepšit.
Nyní uděláme to samé, ale pokuste si vybavit vaši nejhorší partii, nejhorší výkon, nejhorší turnaj. Co tomu předcházelo? Jak jste se připravovali? Jaký byl denní režim? Jak jste byli na partii naladěni? Na co jste během partie mysleli? Jak jste se cítili před, během a po partii? Byli jste velmi unavení? Jaká byla vaše koncentrace? Dokázali jste se koncentrovat celou dobu? Rušilo vás něco? A když ano tak jak hodně a dokázali jste se znovu koncentrovat? Měli jste nějaké cíle? Měli jste dobrou životosprávu? Spali jste dobře? Relaxovali jste? Dokázali jste po případné prohře se od toho odpoutat a vyspat/připravit se na další partii?
Cílem tohoto pokus je, abyste hlouběji pronikli do toho, co vám pomáhá při vašich výkonech a naopak co vás ovlivňuje negativně. Měli byste často o tomto přemýšlet a analyzovat si svoje výkony, nejenom šachově, ale i nešachově.
(Nad tímto jsem přemýšlel ještě v době, kdy jsem o psychice tolik toho nevěděl. Moje nejlepší partie byla jednoznačně (z hlediska naladění, energie, víry v sebe), když jsem hrál s IM Michalem Konopkou černými na extralize. Bylo to v Ostravě. Před partií jsem se byl projít na místa, kde jsem 3,5 roku bydlel. Neuvěřitelně mě tato procházka posílila. Měl jsem energii a věřil jsem si. Partie se mi hrála lehce. Normálně bych byl rád za remízu, když jsem hrál černými s takovým hráčem. Ale tehdy tomu bylo jinak. Byl jsem nastaven na výhru, nejenom vnějškově, ale i vnitřně. Partii jsem pěkně vyhrál.
V té době jsem si to ještě tak neuvědomoval, ale díky té procházce jsem byl naladěn pozitivně, až magicky. Měl jsem moře energie. Vůbec jsem se šachově nepřipravoval , přesto jsem si věřil a měl jsem chuť hrát. Energie se netříštila a podal jsem tak „čistý výkon“.
Naopak – moje nejhorší výsledky nebo turnaje byly klasické – strach ze hry a soupeře, negativní naladění (často po dlouhé cestě, nebo jiné příčiny), naprostá nechuť hrát šachy – ba přímo odpor ke hře, ztráta energie, velká, až chorobná únava.)
Ps.: Někdy mě negativní vlivy se strachem tak ochromily, že jsem skoro nebyl schopen se koncentrovat. Dokázal jsem se koncentrovat až tehdy, když jsem se dostal do horší pozice a nemohl jsem tak už přemýšlet nad tím, zda mám nabídnout remízu, nebo zda mi ji bude nabízet soupeř, doslova jsem se „očistil“ – jinak řečeno, dokázal jsem se koncentrovat a soustředit se plně na partii a neotravovat svoji mysl.
Dobře si pamatuji, jak jsem začal pořádně makat. Možná i proto jsem byl vyhlášen za dobrého obranáře a houževnatého hráče. Nemáte něco podobného? Myslím tedy to, že se dostanete do tempa (začnete se plně koncentrovat na partii), až když stojíte špatně?
Popřemýšlejte nad tím, právě teď a ještě dnes. Najděte problém, který vás „nutí“ hrát nesoustředěně do okamžiku horší pozice.
