Památné partie 3.díl

Někdy (myslím) ke konci prázdnin mi zavolal Michal Konopka, zda bych nehrál na MITROPĚ první šachovnici. To byla velká výzva. Protože první šachovnice byla silná a také se to hrálo již za chvíli, takže nebyl moc čas na přípravu. Ale samozřejmě jsem s díky přijal, protože to byla skvělá šance na poslední normu velmistra. Na olympiádě mi norma unikla, protože jsem hrál jen 7 partií (perfo bylo).


Hrálo se tehdy v oblíbeném Bobby centru. Pamatuji si ještě dnes, jak jsem tam chodil kousek běhat. Byly tam výborné snídaně a velmi příjemné ubytování. Abych ten tlak sám na sebe ustál z hlediska šachu, tak jsem to pojal jako "soustředění STR" - tedy studoval jsem denně několik hodin speciální teorii relativity. V té době jsem se extrémně zajímal o fyziku a matematiku. Byl to skvělý tah, protože mi to šetřilo nervy a zbytečně jsem se nezabýval šachem, když nebylo třeba. Hrát první šachovnici nebylo snadné po všech stránkách.


Nicméně šlo mi to velmi dobře. Už si přesně nepamatuji kdo další hrál, ale myslím, že Radek Kalod, Tomáš Polák, Pavel Blatný a Petr Pisk. Byl tam pak i "B" tým, který vedl na první šachovnici Pavel Šimáček.  Právě spolu jsme hráli první kolo a výhra černými byla dobrým znamením.


Druhé kolo jsem remízoval s GM Jennim, když jsem poprvé v životě ve vážné partii zahrál Francii! Byl jsem z toho nervózní a také z toho, že to byl nepříjemný soupeř, který mě před tím jednou nebo dvakrát (lehce) porazil. Třetí kolo jsem pěkně porazil GM Jankoviče.


A nyní se dostáváme na památnou partii Fabi Caruana x Robert Cvek. Upřímně řečeno, po turnaji bych tu partii rozhodně nedal jako památnou. Ale nyní samozřejmě ano, protože sestřelit takovou hvězdu černými je na odznak :-) Nutno ale spravedlivě napsat, že v roce 2006 Fabi ještě zdaleka neměl takovou šachovou sílu. Nicméně "cítil" jsem z něj, že půjde nahoru. Touto výhrou jsem měl už 3,5 ze 4 a skvěle rozehraný turnaj na normu. 

Turnaj to nakonec pro mě byl vynikající, protože jsem si uhrál poslední normu velmistra. V poslední partii mi bílými stačila remíza a brzy byla na šachovnici. Dodnes si pamatuji, že jsem z toho měl zvláštní pocit. Samozřejmě radost, ale také ten "fišerovský pocit" - co já teď budu dělat? Protože tím jedna velká meta padla a další už (taková) nemohla být. Nějaké elo nikdy nemohlo být jako velmistr.


Myslím, že jsme tehdy skončili na druhém místě nebo jsme byli první? To nechám na čtenářích nss aby to zkusili vypátrat. Předem děkuji :-)

Robert Cvek