Vzpomínky na V. Horu

Již včera jsme Vás informovali o smutné události – odchodu trenéra velmistrů Vratislava Hory, když jsme si z pera Jana Kalendovského připoměli i jeho životní dráhu. Oslovili jsme několik jeho úspěšných svěřenců, velmistry Zbyňka Hráčka a Roberta Cveka a mezinárodního mistra Davida Kaňovského, aby na svého trenéra krátce zavzpomínali.

GM Zbyněk Hráček

jpg" align="left"> Včera večer jsem se dozvěděl smutnou zprávu, že zemřel ing. Vratislav Hora. Musím se přiznat, že i když jsem věděl o jeho nemoci, tak mě tato smutná novina zaskočila. Ve středu mě totiž pan Hora nechával pozdravovat z nemocnice a já jsem plánoval, že ho o víkendu navštívím. Člověk ovšem míní, život mění.

Na naše první setkání v šachovém oddílu Uherské Hradiště vzpomínám dodnes. Jeho zvučný hlas a energické vystupování nešlo zapomenout. Z té doby se i datuje naše šachová spolupráce, která trvala vlastně až do doby než jsem odešel studovat do Brna. Musím říct, že nebýt jeho, není vůbec jasné, zda bych u šachů zůstal. S nadšením a zápalem, s jakým dokázal přednášet a mluvit o šachu, si vždycky dokázal získal srdce všech posluchačů, včetně mého.

V posledních letech jsme se sice už potkávali nepravidelně, ale naše setkání byla o to srdečnější. Jsem rád, že až do konce jeho života jsem viděl, že má elán a chuť pracovat. Jeho odchodem ztrácí šachisté velkou osobnost, ale …

Velcí žijí navždy!

GM Robert Cvek

Pan Vratislav Hora měl na můj šachový růst velký vliv a byla to také jeho zásluha, že se ze mě stal velmistr. Chtěl bych mu za to, alespoň touto formou moc poděkovat. Naše společné tréninky začaly někdy kolem roku 1991/92, kdy se mi podařilo vyhrát MČR do 12 let. Právě díky panu Horovi jsem začal systematicky a metodicky pracovat. Byl to rovněž on, který mě přivedl na chuť klasikům. Pozvolna mě zasvěcoval do učení velkých mistrů Capablanky, Rubinsteina, Steinitze, Tarasche a jiných. Dokázal partie těchto mistrů tak nádherně a hluboce podat, že jsem se z původně zdivočelého (a hlubším tréninkem) nedotčeného divočáka stával milovníkem strategie a plánu.

Pamatuji si, že někteří moji vrstevníci neměli moc rádi tréninky s panem Horou (a to bývalo na nějakých šachových táborech), jelikož nechtěli dělat šachy, ale prostě jen tak lelkovat a dělat posměšky. Jenže to nešlo, když pan Hora dělal šachy, tak skutečně DĚLAL šachy. A jelikož jsem sám býval naladěn na stejnou notu, měl jsem nejraději tréninky u nás doma. A to se trénovalo! Od poledne až do večera. Vždycky na konci tréninku jsem pak s panem Horou hrál jednu, dvě volné partie. Byl jsem velmi překvapený (měl jsem ELO kolem 2300), jak dobře hraje šachy a mnohdy jsem byl rád za remízu! Byl nejenom fantastickým trenérem, ale i silným praktickým hráčem.

Velmi si cením darované knihy od pana Hory „podgotovka mladých hráčů 1. třídy“, kde na první stránce stojí : „ Milému Robertovi za medaili na ME věnuje Hora 19. 9. 93“. Mimochodem jde o tak výjimečnou knížku, že ještě teď z ní často trénuji.

Těžko hledat člověka, který by měl raději šachy než pan Hora. Napsal přímo jedinečné metodické materiály, které jsou prostě dokonalé. Vychoval spoustu výborných šachistů a šachistek. A právě my v sobě neseme odkaz pana Hory. On v naší šachové hře žije a bude žít dále. Další generace šachistů tak ponesou v sobě velkou a hlubokou práci pana ing. Vratislava Hory!

IM David Kaňovský

Pan inženýr Vratislav Hora byl mým prvním dlouhodobým šachovým trenérem. Nesmírně rád vzpomínám na naše společně strávené chvíle v jeho skromně zařízeném příbytku poblíž centra Uherského Hradiště. Vždy měl vše připraveno předem, a když jsem usedl za jeho šachový stolek, obložený pečlivě upravenými komínky šachových knih, článků, časopisů a kdo ví čeho ještě, dýchla na mě neuvěřitelná silná šachová atmosféra, která v tu chvíli sálala ze všeho kolem.

Pan Hora mne nenaučil pouze nepřeberné množství šachových pouček a znalostí, ale také, a toho si vážím snad nejvíce, mně vštípil lásku k šachové historii a koryfejům šachového dávnověku. Greco, Phillidor, Morphy, Anderssen, Steinitz, Tarrasch (o kterém napsal skvělou knihu!), Rubinstein a mnoho dalších (samozřejmě včetně všech mistrů světa), to byla jedinečná škola! Dodnes čerpám z jeho vynikajících materiálů, které by naprosto bez problémů vydaly na objemnou a hlavně výtečnou, neskromně řečeno, šachovou bibli...

Při jeho přednáškách jsme si my – žáci – mnohdy nedovolili ani pípnout, bývalý voják se v něm rozhodně nezapřel. Nicméně pokud chtěl, dokázal všechny přítomné bez bázně a hany pobavit svou hlubokou studnicí břitkých historek a vyprávění.

Na jedny z posledních slov, která mi ve svém dlouhém a neskutečně plném životě řekl, nikdy nezapomenu: „Moc bych Ti to přál, aby ses jednoho dne stal velmistrem.“ A stejně tak nikdy nezapomenu na všechno, co s ním kdy souviselo. Jsem pevně přesvědčen o tom, že se v šachovém nebi rozhodně nebude nudit, ba právě naopak. Setká se tam se spoustou šachových velikánů, o nichž během svého života poučil stovky, snad i tisíce mladých šachistů. Což je něco nadmíru krásného a vznešeného. Čest jeho památce!...