V souboji extraligových rezerv lepší Nový Bor

r>
Jako první partii ukončil Roman Boreš. Bílými čelil paulsenovi, který později plynule přešel v klasický scheweningen. V něm Filipiho jednoznačně přehrál a když po úderu v centru přišla ještě oběť jezdce na e6, bylo o výsledku této pěkné partie jasno – 0:1. Tomáš Kulhánek získal v zahájení s Tichým drobnou ale trvalou výhodu, partii mohl hrát v podstatě bez rizika na výhru. Že v každé pozici je trochu jedu, se však přesvědčil záhy, když dvoutahově ztratil pěšce. Ten díky špatné pěšcové struktuře šel jen těžko uplatnit a Tichý tak nabídl remízu – 0,5:1,5.

Vyrovnat se bohužel povedlo mně. Zahájení se mi příliš nepovedlo, smíchal jsem dohromady 2 možné plány a Ivan Chalupa mě za to nemilosrdně potrestal. Když jsem svůj nepovedený výkon korunoval nabídnutím efektního taktického obratu, byl s šancemi na záchranu záhy konec – 1,5:1,5. Naši bilanci napravil Zdeněk Völfl. Již od začátku se jeho partie (spolu s partií Romana Boreše) zdála nejnadějnější a Zdeněk předpoklady bezezbytku naplnil, když neustále stupňoval svou výhodu (v podobě silného centra). Partii pak zakončil dvojúderem, po němž si Hašpl z možností matu nebo ztráty věže vybral možnost třetí a vzdal – 1,5:2,5.

Robert Cvek sehrál zahájení s Chloupkem velmi dobře a zejména díky opevněnému jezdci v centru stál o pověstný chloupek lépe. Po hromadných výměnách však bylo stále těžší tuto výhodu realizovat. Robert to zkoušel až do věžové koncovky, kde už remíza byla nevyhnutelná – 2:3. Důležitý bod připsal Petr Pisk. Po zahájení bojovně v trochu horší pozici odmítl remízu, za což byl záhy odměněn. Vodička totiž nevhodně dobral na důležitém poli d5 e-pěšcem, čímž umožnil Petrovi naplno realizovat svůj plán iniciativy na dámském křídle. Zde se mu povedlo získat pěšce a po přestání časové tísně bylo rozhodnuto – 2:4.

Opět tu tedy byl pro nás letos velmi častý výsledek 4:2 v náš prospěch a nutno dodat, že ne pokaždé se nám takto slibně rozjetý zápas povedlo dovést do vítězného konce. Podobné chmury na nás přivolal Míra Boreš. Střední hra se v jeho partii prakticky nekonala, protože Jiří Groh taktickým obratem vyměnil řadu figur a zároveň Mírovi nepříjemně znehodnotil pěšcovou strukturu. Míra však zpočátku hrál dobře a vše dospělo do rovné střelcové koncovky. V té se ale děly věci! Míra dnes opravdu neměl svůj den, když v nepříliš těžké pozici dokázal spáchat minimálně 3 hrubé chyby. Zvláště dobrovolné nastavení pěšce na pole barvy v koncovce stejnobarevných střelců by se hráči jeho kvalit opravdu stávat nemělo… Ani Groh však nehrál přesně, a tak koncovka byla brnkáním na nervy všech zúčastněných. Poslední chybu nakonec udělal Míra a dává tak Vyšehradu naději – 3:4.

Aspoň půlku tak musel získat Honza Vrána, který v tu dobu stál na pokraji prohry. Začněme ale od začátku. Honza dnes nehrál ruskou, čehož možná po zahájení litoval – soupeř totiž zvolil italskou, kde měl drobnou ale trvalou výhodu. To nejdůležitější se událo v časovce – Honza ztratil pěšce, se zablokovanou pozicí ale nic nebylo ztraceno. Partie skončila dostihy v jezdcové koncovce. Bez dostupné partie si netroufám na hlubší analýzu, přesto je zcela evidentní, že Honza v ní balancoval na velmi tenkém ledě. V řadě případů nacházel jediné tahy, přesto jsem v několika pozicích v jeho záchtranu přestal doufat. Nemožné se ale povedlo – Honza už měl jistou remízu, ale protože Hlavsa hrál stále na výhru, tak Honza využil nabídnutou možnost a tuto „šílenou“ partii dokonce vyhrál! Vítězíme tedy v poměru 5:3.

V předposledním kole jedeme za 14 dní na půdu beznadějně posledního DA Praha, který je s jediným bodem prvním jistým sestupujícím.