Turnovský napínáček aneb kapitánské trampoty
10.01.2006 08:00 | TurnajeV 5. kole krajského přeboru jsme na domácí půdě přivítali nebezpečného soupeře z Turnova. Tentokrát jsem dohrál jako první a měl dobrý přehled nad veškerým děním. Bohumil Staněk (1967) rozehrál výměnnou španělskou a získal ...
V 5. kole krajského přeboru jsme na domácí půdě přivítali nebezpečného soupeře z Turnova. Tentokrát jsem dohrál jako první a měl dobrý přehled nad veškerým děním. Bohumil Staněk (1967) rozehrál výměnnou španělskou a získal menší výhodu, využil jsem příležitosti ke srovnání hry, ač to mělo za následek v podstatě totální vyhlazení, a tak jsme uzavřeli velmistrovskou remízu už v 15.
tahu. Pro mé nervy by bylo určitě lepší raději hrát, protože to co přišlo by přivodilo nervový kolaps i silnějším náturám…
Nejprve se začalo vyjasňovat na 8. šachovnice, kde se Jirka Ščerba (1873) dostal pod útok. Petr Martin (2093) ale nezahrál nejlépe a přicházel o figuru. Jenže Jirka místo důležitého profylaktického tahu schramstnul figuru příliš netrpělivě a dostal se pod tentokrát již rozhodující útok: 0,5 – 1,5.
V tu chvíli přišla nabídka remízy na 5. šachovnici, kde spolu bojovali Jarda Kučera (1983) a Stanislav Lamač (1809). Dolehla na mě nepříjemná tíha kapitánské zodpovědnosti. Koncovka D+V byla zhruba rovná. Mezitím postavil na 3. šachovnici Honza Oreský (1955) před soupeře (Petr Tománek, 1903) obětí figury za centrální pěšce s následujícím průlomem těžko řešitelné problémy a věřil jsem, že záhy srovná. Bolek s Romanem (6. a 7. šachovnice) stáli o něco lépe, za to pozice Lucky Jínové (2050) s Miroslavem Šonským (1999) na dvojce se mi moc nelíbila a ani na první šachovnici jsem Petrovi Kučerovi (1850) proti favorizovanému Tomáši Broučkovi (2054) příliš nevěřil. Jarda ale chtěl hrát dál, což se záhy neukázalo jako nejmoudřejší rozhodnutí. Partie přešla do věžovky, ve které měl Jarda pěšce méně a prachbídnou pozici. Nevypadalo to s námi dobře. Navíc Honza vytěžil ze své kombinace pouze věž a pěšce za 2 figury a v nastávajících časovkách se mohla stát cokoliv. A taky se děly věci! Honzovi se výhoda rozplynula a začal šachovat ve snaze ukončit partii remízou. Na tu se mě přišel zeptat a já ho musel poprosit, aby se snažil ve hře pokračovat. Jaké bylo jeho zděšení, když soupeř v zápětí reklamoval 3x opakovanou pozici! Jako rozhodčí jsem ale zjistil, že reklamace byla neoprávněná! Podle pravidel jsem tedy Honzovi přidal 3 minuty a soupeři odebral polovinu zbývajícího času. Jelikož ale do kontroly zbývalo jen pár tahů a Honza během vyřizování reklamace stejně na nic kloudného nepřišel, podepsali oba soupeři smír. Stejný osud potkal na 7. šachovnici i Romana Mužíka (2007), který přišel o menší výhodu s Ivem Drahoňovským (1868). Naštěstí mezitím Petr Boleslav (2019) korunoval svůj tlak pěknou kombinací s přechodem do vyhrané pěšcovky, ve které musel Luděk Ježek (1863) složit zbraně: 2,5 – 2,5.
Vzhledem k tomu, že Jardova věžovka byla objektivně prohraná, upínaly se naše poslední naděje na obě přední šachovnice. Lucka se ještě v časovce vymanila ze sevření, do kterého se dostala ve svém premiérovém Ben-Oni a v nastalém chaosu se zorientovala lépe než soupeř a zahnala jeho krále až do matu. Petr Kučera v královské indické zas postupně zvyšoval svou výhodu a získával nejméně pěšce. Nakonec s pomocí věže a jezdce zamotal černého krále do matové sítě a postaral se tak o nejpříjemnější překvapení dne. Na konečném výsledku už nemohla nic změnit věžovka Jardy Kučery, ale nakonec se mu podařilo ji zremizovat.
V konečném sčítání jsme tedy zaznamenali důležitou výhru 5:3 a s napětím budeme očekávat 6. kolo, kdy pojedeme do favorizovaného Tanvaldu (prům. zákl. sestavy 2043).
Nejprve se začalo vyjasňovat na 8. šachovnice, kde se Jirka Ščerba (1873) dostal pod útok. Petr Martin (2093) ale nezahrál nejlépe a přicházel o figuru. Jenže Jirka místo důležitého profylaktického tahu schramstnul figuru příliš netrpělivě a dostal se pod tentokrát již rozhodující útok: 0,5 – 1,5.
V tu chvíli přišla nabídka remízy na 5. šachovnici, kde spolu bojovali Jarda Kučera (1983) a Stanislav Lamač (1809). Dolehla na mě nepříjemná tíha kapitánské zodpovědnosti. Koncovka D+V byla zhruba rovná. Mezitím postavil na 3. šachovnici Honza Oreský (1955) před soupeře (Petr Tománek, 1903) obětí figury za centrální pěšce s následujícím průlomem těžko řešitelné problémy a věřil jsem, že záhy srovná. Bolek s Romanem (6. a 7. šachovnice) stáli o něco lépe, za to pozice Lucky Jínové (2050) s Miroslavem Šonským (1999) na dvojce se mi moc nelíbila a ani na první šachovnici jsem Petrovi Kučerovi (1850) proti favorizovanému Tomáši Broučkovi (2054) příliš nevěřil. Jarda ale chtěl hrát dál, což se záhy neukázalo jako nejmoudřejší rozhodnutí. Partie přešla do věžovky, ve které měl Jarda pěšce méně a prachbídnou pozici. Nevypadalo to s námi dobře. Navíc Honza vytěžil ze své kombinace pouze věž a pěšce za 2 figury a v nastávajících časovkách se mohla stát cokoliv. A taky se děly věci! Honzovi se výhoda rozplynula a začal šachovat ve snaze ukončit partii remízou. Na tu se mě přišel zeptat a já ho musel poprosit, aby se snažil ve hře pokračovat. Jaké bylo jeho zděšení, když soupeř v zápětí reklamoval 3x opakovanou pozici! Jako rozhodčí jsem ale zjistil, že reklamace byla neoprávněná! Podle pravidel jsem tedy Honzovi přidal 3 minuty a soupeři odebral polovinu zbývajícího času. Jelikož ale do kontroly zbývalo jen pár tahů a Honza během vyřizování reklamace stejně na nic kloudného nepřišel, podepsali oba soupeři smír. Stejný osud potkal na 7. šachovnici i Romana Mužíka (2007), který přišel o menší výhodu s Ivem Drahoňovským (1868). Naštěstí mezitím Petr Boleslav (2019) korunoval svůj tlak pěknou kombinací s přechodem do vyhrané pěšcovky, ve které musel Luděk Ježek (1863) složit zbraně: 2,5 – 2,5.
Vzhledem k tomu, že Jardova věžovka byla objektivně prohraná, upínaly se naše poslední naděje na obě přední šachovnice. Lucka se ještě v časovce vymanila ze sevření, do kterého se dostala ve svém premiérovém Ben-Oni a v nastalém chaosu se zorientovala lépe než soupeř a zahnala jeho krále až do matu. Petr Kučera v královské indické zas postupně zvyšoval svou výhodu a získával nejméně pěšce. Nakonec s pomocí věže a jezdce zamotal černého krále do matové sítě a postaral se tak o nejpříjemnější překvapení dne. Na konečném výsledku už nemohla nic změnit věžovka Jardy Kučery, ale nakonec se mu podařilo ji zremizovat.
V konečném sčítání jsme tedy zaznamenali důležitou výhru 5:3 a s napětím budeme očekávat 6. kolo, kdy pojedeme do favorizovaného Tanvaldu (prům. zákl. sestavy 2043).
