Netradiční simultánka Sergeje Movsesjana

Vlastimil Chládek pozval řadu svých známých a přátel na slavnostní otevření své nové akvizice – na moderní hotel zrenovované staré Zámecké sýpky v Blansku. Při této příležitosti pozval také hráče světového jména Sergeje Movsesjana, aby s pozvanými, kteří rádi hrají šachy, sehrál simultánku. To jsem věděl zhruba týden před akcí, určenou na poslední červnový den. „Bude 36 stupňů, nikam nejezdi“, radila mi moje milovaná žena. Taky jsem dost váhal, nevěda, jak se do Blanska dopravím a kde ta Sýpka vlastně je. Ale když jsem si přečetl na webu kuřimského šachového klubu záhadnou informaci, že Jiří Majer senior vymění poslední kolo na Open Duras za utkání s hráčem s Elo 2700, došlo mi, že bych do Blanska mohl jet s Kuřimáky. Bylo to ihned dohodnuto, zbývalo doladit detaily.

Tak jsem se v pátek odpoledne vydal na Open Duras do Řečkovic. Jirka Majer bojoval s mladým borcem Danielem Daňkem, dosáhl výrazně lepší pozice v koncovce, ale mladík kladl nepříjemný odpor. Já zatím v Pekle (oblíbený bufet v řečkovické sokolovně) besedoval s předsedou Durasu Rudou Moulisem (např. o jeho blížící se sedmdesátce, nebo o tom, jak řídil pomocí vlastního chytrého programu na počítačích, které dnes předčí obyčejná kalkulačka, Veletržní turnaje v Brně, na nichž hrálo i 600 lidí) a s dalšími přáteli a kolegy, resp. občas jsem nahlédl do hracího sálu a pozoroval některé zajímavé borce při hře. I stalo se, že se Břeťa Eichler zmínil, že také on zítra na poslední kolo nenastoupí, neb je pozván do Blanska. Tak jsem moudře usoudil, než jet ráno napřed do Kuřimi a odtud teprve do Blanska, že bude jednodušší vyrazit na Sýpku přímo z Brna. Břeťa nebyl proti, sraz jsme si dali v klubovně Lokomotivy, kde měl vzít pro Vlastíka nějaké záložní šachy. A tak jsme krátce po desáté v sobotu dopoledne do Blanska odjeli. Páteční noční posezení s Pavlem Turzou a Kamilem Holemářem pomíjím...

Břeťa to na první pokus k Sýpce zvládl a ihned jsme se stali účastníky exkurse do nového hotelu. Jeden příjemný pán prováděl každou lichou hodinu desítky zájemců po krásně zrenovované budově. V prvním patře nám ukázal „sněmovní místnost“, kde již byly do čtverce rozestavené stoly se šachovnicemi a jmenovkami hráčů, připravené na odpolední simultánku. Ve druhém patře jsme se mohli projít otevřenými hotelovými pokoji a ve třetím patře, které je věnováno šachistům, byla jen pro nás „předodhalena“ socha Šachového Turka, kterou vymyslel a stvořil sochař Makovský. Myslím, že ji líčit nemá cenu, chce to vidět fotku. Ale výklad pana průvodce byl jasný i nešachistům. Pak pokračovala prohlídka chodbou, vyzdobenou portréty světových velmistrů, s nimiž se pan Chládek utkal, a následovaly další hotelové jizby, kde architekti ponechali původní střešní trámoví jako součást interiéru, což působilo docela efektně. Po skončené prohlídce jsme si mohli zajít na občerstvení, které všem návštěvníkům zdarma poskytovaly k tomu účelu najaté hostestky. Zahrádka před budovou byla plná návštěvníků z Blanska, bylo možno objednat si pivo, limonádu, chlebíčky, sladkosti. Prostě velkolepá recepce pro VIP i lid obyčejný. Mezi pozvanými jsem zaznamenal kromě účastníků simultánky i pár veleznámých šachistů, např. velmistra Pavla Blatného, Neklana Vyskočila, Petra Piska (ten celou simultánku moderoval), Jirku Majera mladšího apod.

Zatímco se národ bavil, popíjel a pojídal, připravil autor celého tohoto příjemného představení Vlastík Chládek svoji úvodní řeč, na kterou nás těsně před třináctou hodinou pozval do přízemní restaurační místnosti, kde se procházely hostesky s tácy plnými skleniček šampaňského. Řeč se týkala poděkování všem projektantům, architektům, stavbařům, stavebním dozorům i jeho rodinným příslušníkům, kteří se o nový život starobylé Sýpky zasloužili. Nepamatuji si všechna jména těchto borců, snad jen architekta Martina Habiny a stavební firmy Kaláb. Došlo i na drobné dary – jeden ze stavbařů byl odměněn starobylým mečem. Pak dostal slovo místostarosta Blanska ing. Jiří Crha, který jménem svým i ostatních obyvatelů dvaadvacetitisícového města poděkoval tvůrcům nové dominanty Blanska především za nezištnost, s níž v jeho městě investují ve prospěch všech občanů a vyslovil přání, aby to nebyla poslední investorská aktivita pana Vlastimila Chládka, který zde již postavil u nádraží halu pro bowling. A po tomto exposé následovalo již pozvání na simultánku.

Když se všichni pozvaní její účastníci posadili, představil několika slovy pan Petr Pisk velmistra Sergeje Movsesjana. Narodil se v Gruzii, ale od 14 let se pohybuje s rodinou v Česku, teď po slovenském má občanství arménské a s kolegy šachisty z Arménie je týmovým mistrem světa. Patří mezi nejlepší hráče světa, jeho červencové Elo má hodnotu 2698 bodů. Mimochodem, ovládá osm světových jazyků, včetně češtiny a slovenštiny, pravil pan Petr a vzbudil tím mírný smích v sále. A simultánka začala. Jako první podává ruku Movsesjanovi Pavel Matocha, výborný organizátor neotřelých šachových podniků, jako třeba byl loni „šachový vlak“, či různé zápasy dívek proti veteránům nebo mače Davida Navary proti supervelmistrů pod hlavičkou Pražské šachové společnosti. A poté se již rozběhla simultánka naplno. Měl jsem to štěstí, že jsem seděl v jednom rohu a vpravo ode mne ředitel pražského gymnázia PORG pan Václav Klaus mladší a vpravo ode mne Pavel Hubený z Boskovic, organizátor skvělých blicáků v boskovické sokolovně. Tak jsem mohl kromě své partie zapisovat tu Klausovu (pro případ, že by se partiáře nijak neshromažďovaly) a sledovat partii pana Hubeného, která, jak mohu předeslat, skončila jako poslední. Takže jsem se nemusel hnout z místa a měl jsem skvělé šachové představení přímo před sebou...

Dost jsem se obával, abych neskončil jako první, což byla obava bohužel oprávněná, neboť již v zahájení jsem padl do nepříjemné varianty, kterou ve své knize doporučuje bílým velmistr Jansa. Po ztrátě pěšce jsem se ještě chvíli bránil, ale když mi v závěru obětoval velmistr kvalitu a tím získával figuru, musel jsem se vzdát (asi tak jako patnáctý) a měl teď dost času na organizování „záchrany“ aspoň některých partiářů. Získal jsem k tomu dva skvělé pomocníky, kteří také již dohráli: Břeťu Eichlera, který vše fotil a Ivoše Molla, který hráčům partiáře po hře „zabavoval“ a nosil do přízemí k oxeroxování..

Chtěl bych na tomto volném místě zdůraznit, že tentokrát to nebyla akce pro vyvolené, VIP a vybrané manažery, nýbrž pro přátele a známé Vlastíka Chládka (veškeré náklady hradil pořadatel), za což je mu třeba upřímně poděkovat. Komupak se v dnešní „lakomé“ době podaří něco podobného uspořádat a zažít? Partie jednoho z nejsilnějších účastníků simultánky byla pěkně divoká a skončila docela efektním matem, který by černý dostal, kdyby se včas nevzdal.

Sergej Movsesjan se při svém kroužení sálem občas občerstvoval limonádou, jinak nic nejedl a byl stále vlídně naladěn. Petr Pisk oznamoval ukončení každé partie a povzbuzoval zbývající borce při ohlašování remízy či naší výhry, což vždy vyvolalo spontánní potlesk. Obsluha byla všem hráčům k dispozici, já snědl několik chlebíčků (i kolegům vedle sedícím) a vypil kávu i kolu a po partii i pivo Birell. Ale většinou byli účastníci simultánky natolik pohrouženi do svých partií, že nepili ani nejedli...

Poslední partie simultánky se hrála asi 3,5 hodiny. V jejím závěru byl Pavel Hubený trochu nervózní, protože, ač to Movsesjan nijak nevyžadoval, se domníval, že musí hrát ve svižném (skoro bleskovém) tempu. Celkový výsledek simultánky zněl: velmistr Movsesjan z 27 sehraných partií vyhrál 20, 2 prohrál (s Romanem Flašarem a Petrem Komprdou) a 5 remízoval (postupně s Lubošem Ševčíkem, Jiřím Kratochvílem, Jiřím Majerem, Alešem Nečasem a Pavlem Hubeným). Úspěšné partie zde máme všechny s výjimkou té Kratochvílovy. Snad se ji podaří sehnat aspoň dodatečně. Jména všech, kteří byli poraženi, si již ke své hanbě nepamatuji, ale kromě již uvedených s kompletními partiemi hráli v simultánce Jaroslav Hájek z Chrudimi, Zuzana Červená alias Tobi, Martin Habina, Ivo Moll (jeho partiář mám, ale Ivo se statečně léčí po mrtvici a jeho ruka ještě nepíše tak čitelně jako dřív), Václav Chládek (bratr organizátora) a další. Po simultánce už následovala volná zábava, my však s panem Eichlerem odjeli do Brna. Ještě připomínám, že se tam po simultánce objevil i nestárnoucí Franta Vykydal – ten je zkrátka u všeho byť jen trochu šachově významného.

Fotogalerie:

autor fotografií: Břetislav Eichler

Sergej Movsesjan

Vlastimil Chládek vítá své přátele a známé

Pohled do hracího sálu. Poslední detaily domlouvá Pavel Matocha

Partie:

Odkazy:

Fotogalerie akce