Magické pozice

Řada světových šachových trenérů píše užitečné příručky, kterak se průměrný šachista může stát o něco lepším. Typickým jejich představitelem je ruský mezinárodní mistr Mark Dvoreckij. Ten už publikovat celou sérii takových příruček, které se věnují hlavně problémům střední hry. Jiní šachoví spisovatelé probírají donekonečna jednotlivá zahájení – zde jsou jistě zárukou kvality jména jako Karpov, Kasparov, Korčnoj. Na Slovensku třeba Ftáčnik nebo Štohl. Pak je tu řada specialistů, kteří se věnují různým fázím šachové hry: taktice, strategii, koncovkám, psychologii, historii. Takových a podobných děl v angličtině, němčině či ruštině se každoročně objeví na pultech specializovaných obchodů stovky. Ale co u nás?

V češtině si může mladý adept šachové hry nebo i zkušený účastník krajských přeborů, či ligových soutěží koupit v antikvariátech (či vypůjčit z klubové knihovny) především starší díla velmistra Luďka Pachmana, jehož Teorie moderního šachu sice trochu zastarala, ale knihy Strategie moderního šachu a Taktika moderního šachu jsou nesporně užitečné i dnes. Je totiž jen málo nakladatelů, kteří se věnují vydávání skutečně současné šachové literatury. Je tu především Šachinfo Břetislava Modra, které preferuje šířit mezi lidem šachovým (byť i odchovaným šachovými programy, databázemi a různými šachovými C-D) moderní klasiku – překlady knih Garriho Kasparova, spisy Nimcoviče a Bronštejna, případně čtivé knihy fejetonů rusko-nizozemského velmistra Genny Sosonka.

Letos o vánocích přišlo zmíněné nakladatelství s novinkou, která do výše zmíněného schématu příliš nezapadá: s knihou „Magické pozice“ od dlouholetého trenéra naší mužské reprezentace Michala Konopky. Přiznám se bez mučení, že jsem byl na tuto knihu zvědav. Trochu naivně jsem se na základě předběžných drobných konzultací s autorem domníval, že si vytýčil poměrně skromný úkol: vyvrátit nebo potvrdit dávné mýty o některých světoznámých pozicích či partiích, jako je třeba tzv. „Polská nesmrtelná“, geniální závěr hry dvou prakticky neznámých Španělů Ortueta-Sanz, či různé partie Aljechinovy s pěti dámami a podobně. Ale při listování knihou jsem byl příjemně překvapen. Záměrem autora je snaha využít zajímavých postavení z praktických partií, či studií, s nimiž se seznámil během své hráčské i trenérské praxe, k tréninku šachového propočtu, či představivosti, která je asi základem tak potřebného umění kombinovat. A po obsáhlé předmluvě, kde autor uvádí celou řadu konkrétních příkladů, následuje zhruba 300 příkladů k samostatnému řešení. Na rozdíl od obdobných prací, které autor občas cituje a v seznamu použité literatury poctivě uvádí, není výběr příkladů nějak tematicky uspořádán (vazba, dvojí úder, apod.), nýbrž pod většinou diagramů je prostá informace: Bílý (černý) na tahu a jen výjimečně je nějaká zajímavá pozice doprovázena krátkou variantou a slovním doprovodem, zda zvolený plán byl správný, či nikoliv. Vysvětlení autora je prosté: při partii vám také nikdo neřekne v určitou chvíli – tady se zamysli více, a hledej kombinaci. Můžeme se ptát, zda je tento postup pedagogicky bezchybný, můžeme o tom třeba pochybovat, ale myslím, že je to změna celkem užitečná. Nevím, jak mladí adepti budou Konopkovy magické pozice řešit, patrně docela úspěšně. Já měl problém již s řešením diagramu číslo 1. Pokud se vám ovšem stane něco podobného – nevadí! V třetí části knihy se shovívavý autor zcela vyhnul běžnému bodovému hodnocení vašeho luštitelského umění a postupuje velmi přátelsky. Pochválí vás za nalezení úvodníku, připojí diagram ve chvíli, kdy vám třeba ušel klíčový tah, zmíní se o tom, jak někteří jeho svěřenci uvažovali podobně povrchně jako vy a nakonec vás pochválí i za to, že jste nahlédli do správného postupu, když se vám řešení nedařilo.

Myslím, že pan Konopka do knihy dal opravdu mnoho ze své úspěšné trenérské praxe a směle z ní mohou čerpat nejen hráči samotní, ale i jejich trenéři a možná i trenéři trenérů, abych tak řekl. Jako vánoční dárek je tato kniha pro přemýšlivé šachisty ideální! A nyní si dovolím dvě ukázky:

Kubbel,L, Niva 1911

Bílý na tahu

Oblíbená studie. Sérií přesných tahů získává bílý věž: 1.d7! Prohodit pořadí tahů nelze. Po 1.Kg1? Vh4 2.d7 Vd4 vyhraje černý. 1...Ke7 2.Kg1 Vh4 3.g3

Máme před sebou klasický obrázek - černá věž má k dispozici celou 4. řadu, ale šachovnice je jí malá. Všude "nakoupí" nějaké ty vidle! 3...Va4 [3...Vg4 4.Jc6+ Kxd7 5.Je5+; 3...Ve4 4.Jb7 Kxd7 (4...Ve1+ 5.Kf2) 5.Jc5+] 4.Jb7 Kxd7 5.Jc5+ a bílý vyhraje. (Kubbel,L, Niva 1911)

Eslon J.-Hutchings S., (pásmový turnaj Barcelona 1975)

Bílý na tahu. Jak partie skončí?

Bílý má k dispozici dvě lákavá pokračování - nabízející se 1.Dh6 a záludnější 1.Vd1. Oba tahy ale vedou při správné hře k remíze. Podívejme se nyní na průběh partie: 1.Vd1 (Po 1.Dh6 remízuje černý snadno: 1...Sxf3+ 2.Kg3 Sh5+ 3.f3 Vxf3+ 4.Kg2 Vxf6 5.exf6 Dd5+ 6.Kg1 Dd4+ s věčným šachem. Není divu, že bílý zkouší náročnější tah.) 1...Vxd1 2.Dh6 Sxf3+ 3.Kh3 Sg2+ 4.Kh4 Diagram

Jediný tah. Není těžké se přesvědčit, že po 4.Kxg2 Dd5+ 5.f3 Dd2+ černý vítězí. 4...Dd4+ Bílému to vyšlo, 4...Dd4+ prohrává partii. K remíze vedlo 4...Vd4+ 5.Kg5 (Po 5.f4 Vxf4+ 6.Dxf4 Dd3 se role útočníka a obránce vymění a bílý stojí na prohru) 5...Vg4+! 6.Kxg4 Dd1+ 7.Kh4 Dh5+!. 5.f4 Df2+ 6.Kg5 a bílý král je v bezpečí. Černý překročil v beznadějné pozici čas. Jistě to byl pro něj šok, protože v partii udával tón a mohl získat i velkou výhodu. (Eslon J.-Hutchings S., pásmový turnaj Barcelona 1975) 1–0

E-shop nss.cz

Knihu Magické pozice lze zakoupit v našem e-shopu za 399,- Kč.