O pravidlech a rozhodčích
05.03.2006 08:00 | TurnajeSpor ze zápasu 2. ligy s Louny a odezva na něj, mě donutily sepsat malé pojednání o pravidlech, které by mělo přemístit příspěvky, týkající se více obecných témat než samotného zápasu s Louny, pod tento článek. Jednak počet p
Spor ze zápasu 2. ligy s Louny a odezva na něj, mě donutily sepsat malé pojednání o pravidlech, které by mělo přemístit příspěvky, týkající se více obecných témat než samotného zápasu s Louny, pod tento článek. Jednak počet příspěvků k zápasu odrazuje od jejich čtení a jednak nám tu webmaster připravil žebříček nejčtenějších článků, na jehož čelo bych se rád dostal:-).
Veškerou legislativu si můžete stáhnout na chess.cz, k našemu tématu jsou nepotřebnější pravidla šachu FIDE a Soutěžní řád.
Každá hra má svá pravidla. Ty jsou většinou psaná, aby se zamezilo sporům o jejich znění. Všichni jistě uznáváme chod figur a že pat je remíza, za kterou dostanou soupeři po půl bodu. Tato část pravidel má tu výhodu, že je úplná, bez mezer a dokáže rozřešit všechny možné situace. Vývoj šachu šel ale dál. Začalo se hrát na hodiny, přerušovat partie, začaly se hrát blicky, rapid atd. Přibývala nová a nová pravidla. Staří mistři si začali stěžovat na hluk, muselo se to nějak ošetřit. Někdo vytáh figurky tak malé, že je druhý ani nerozeznal a pravidla se rozšířila o minimální velikost figur a polí šachovnice. Kdosi poradil kamarádovi vyhrávající tah, co s tím? Pak se začnou objevovat mobily a silné šachové programy.Až budeme mít pod kůží kompjůtry, budou se muset instalovat speciální rušičky, protože podkožním čipům baterky vyndat nelze (snad s výjimkou srdeční zástavy).
Pravidla se nám rozrůstají a nestíhají již pokrývat všechny možné situace. V takové chvíli jsou 2 možnosti. Buď se snažit o pravidla bez mezer (což je téměř vyloučené) nebo se tomu alespoň přibližovat, anebo stanovit pravidla velmi obecně – např. „Komu spadne prápor prohrává. Jevila-li by se ale prohra jako příliš nepřiměřená situaci na šachovnici a počátečnímu času na rozmyšlenou, bude výsledek nerozhodný.“ Kdy by šlo o remízu, by pak určovala nezúčastněná osoba – rozhodčí, proti jeho rozhodnutí by se bylo možno odvolat k celostátní komisi, která by výklad jednotlivých rozhodčí sjednocovala. Časem by se pak výkladem této jedné věty (jistě nepřesné, vymyšlené narychlo) dospělo k pravidlům odpovídajícím těm dnešním. Současná pravidla jdou spíše první cestou, co nejvíce možností a rozhodčím ponechat k výkladu co nejméně mezer. Jsou si sama ale vědoma své mezerovitosti, když v úvodu nastiňují metody výkladu (např. použití analogie).
Mám za to, že pravidla nutná jsou a rozhodčí také. Spor ohledně mezery v pravidlech může stejně tak dobře vypuknout v oddílovém přeboru Horní Dolní jako v Extralize. Jediným důvodem, proč to zatím v nižších soutěžích bez kvalifikovaných rozhodčích jde je ten, že tam zas o tolik nejde a strany se spíše smíří s lidovým rozhodnutím (nejčastěji typicky českým – dáme to za plichtu).
Každá hra má svá pravidla. Ty jsou většinou psaná, aby se zamezilo sporům o jejich znění. Všichni jistě uznáváme chod figur a že pat je remíza, za kterou dostanou soupeři po půl bodu. Tato část pravidel má tu výhodu, že je úplná, bez mezer a dokáže rozřešit všechny možné situace. Vývoj šachu šel ale dál. Začalo se hrát na hodiny, přerušovat partie, začaly se hrát blicky, rapid atd. Přibývala nová a nová pravidla. Staří mistři si začali stěžovat na hluk, muselo se to nějak ošetřit. Někdo vytáh figurky tak malé, že je druhý ani nerozeznal a pravidla se rozšířila o minimální velikost figur a polí šachovnice. Kdosi poradil kamarádovi vyhrávající tah, co s tím? Pak se začnou objevovat mobily a silné šachové programy.Až budeme mít pod kůží kompjůtry, budou se muset instalovat speciální rušičky, protože podkožním čipům baterky vyndat nelze (snad s výjimkou srdeční zástavy).
Pravidla se nám rozrůstají a nestíhají již pokrývat všechny možné situace. V takové chvíli jsou 2 možnosti. Buď se snažit o pravidla bez mezer (což je téměř vyloučené) nebo se tomu alespoň přibližovat, anebo stanovit pravidla velmi obecně – např. „Komu spadne prápor prohrává. Jevila-li by se ale prohra jako příliš nepřiměřená situaci na šachovnici a počátečnímu času na rozmyšlenou, bude výsledek nerozhodný.“ Kdy by šlo o remízu, by pak určovala nezúčastněná osoba – rozhodčí, proti jeho rozhodnutí by se bylo možno odvolat k celostátní komisi, která by výklad jednotlivých rozhodčí sjednocovala. Časem by se pak výkladem této jedné věty (jistě nepřesné, vymyšlené narychlo) dospělo k pravidlům odpovídajícím těm dnešním. Současná pravidla jdou spíše první cestou, co nejvíce možností a rozhodčím ponechat k výkladu co nejméně mezer. Jsou si sama ale vědoma své mezerovitosti, když v úvodu nastiňují metody výkladu (např. použití analogie).
Mám za to, že pravidla nutná jsou a rozhodčí také. Spor ohledně mezery v pravidlech může stejně tak dobře vypuknout v oddílovém přeboru Horní Dolní jako v Extralize. Jediným důvodem, proč to zatím v nižších soutěžích bez kvalifikovaných rozhodčích jde je ten, že tam zas o tolik nejde a strany se spíše smíří s lidovým rozhodnutím (nejčastěji typicky českým – dáme to za plichtu).
