Mládež, trenéři, Svaz.....!?
13.03.2007 08:00 | TurnajeNení to tak dávno, co se v příspěvcích k článku rozpoutala zajímavá diskuse na téma vliv rodičů na výchovu šachového talenta. V průběhu MČR mládeže, které začalo 10. března, se k tématu vracíme v tomto diskusním čánku. ...
Není to tak dávno, co se v příspěvcích k článku rozpoutala zajímavá diskuse na téma vliv rodičů na výchovu šachového talenta. V průběhu MČR mládeže, které začalo 10. března, se k tématu vracíme v tomto diskusním čánku.
Podle mého názoru je jisté, že mladý talent, který má v rodině podporu, má vytvořeny mnohem lepší předpoklady ke svému dalšímu růstu.
Podle mého názoru je jisté, že mladý talent, který má v rodině podporu, má vytvořeny mnohem lepší předpoklady ke svému dalšímu růstu.
Výhodou také je, pokud se někdo z rodiny šachům věnuje a předává mladému své zkušenosti. Zde už ale dost záleží na formě takového tréninku, pedagogických vlohách apod. Nevhodný přístup může vést ke ztrátě zájmu o hru, pošramocenému sebevědomí či stresu z vysokých nároků rodiče-trenéra.
Další diskusní téma, které předestřel pan Miroslav Plát, bude podpora talentů Šachovým svazem. Z výdajů roku 2006 lze vyčíst, že na mládež se dávají nemalé peníze. Hráči jmenovaní na listině talentů mají nárok na profesionálního trenéra, kterého z části hradí právě Svaz. Podporovány jsou i výjezdy na mistrovství Evropy či světa. Miroslav Plát ale naznačuje, že ne všem je měřeno stejně. Jaké jsou Vaše zkušenosti?
A když už mluvíme o šachové mládeži, chtěl bych všechny vyzvat k tomu, aby se ve svém oddíle mládeži věnovali. Bez mládeže nemá žádný sport budoucnost. Vedení takového kroužku mládeže je ale řehole. Nejde jen o těch pár hodin týdně strávených krocením divé zvěře, ale hlavně o přípravu na lekce a o časově velice náročnou účast na turnajích. Při vysvětlování látky je potřeba děti zaujmout, jinak hrozí ztráta pozornosti. Pevně doufám, že avizované metodické materiály, které by měly vzniknout ve spolupráci s Komisí mládeže, nebudou metodicky strohé, ale ulehčí vedoucím kroužků právě v tomto.
K zamyšlení jistě poslouží i politika Svazu ve vztahu k mládeži – většina prostředků se vydává (stejně jako u dospělých) na to nejlepší, co tu mezi hráči máme – ať je to na trenéry, na mistrovství ČR, na reprezentaci na ME či MS. Je to tak správně? Je lepší podporovat masovost nebo jen nejlepší jedince? Tuším, že stejně jako u dospělých, hrají i úspěchy mládeže důležitou roli v rámci rozdělování prostředků mezi jednotlivé sporty v ČSTV. Je tedy jasné, že pro Svaz (a potažmo tedy pro nás všechny) je reprezentace prioritou. Co si mají ale počít kroužky, které zatím nemají hráče takové úrovně? Podle mě by zde měly hrát důležitou roli krajské šachové svazy, které by měly vznik a běh těchto kroužků podporovat všemi dostupnými prostředky. A nemusí jít pouze o finance, vždyť právě u dětí je cesta ke grantům a k podpůrným programům nejsnadnější – je v podstatě pouze potřeba vědět, jak na to. A v tom by měli krajské svazy sehrát svou roli. Je-li reprezentace prioritou, jak důležitá je vlastně masovost? I počet členů je významným kritériem při přidělování prostředků – jak v rámci ČSTV, tak i od ministerstva školství. Masovost sehrává důležitou roli i při shánění prostředků mimo svaz – od sponzorů. Právě široká členská základna je vstupenkou do médií a od těch už je ke sponzorům mnohem blíže.
Myslím, že zatím je tedy stále co vylepšovat, protože zatímco podpora největších talentů je vidět, podpora rozvoje masovosti pokulhává. Jedinou iniciativou, kterou jsem od Svazu zaznamenal, je přebor školních družstev. Samotná myšlenka, že se na každé škole sehraje turnaj o to, kteří žáci budou reprezentovat školu v okresním kole je skvělá. O takovém turnaji by se mohl dozvědět každý žák školy, každý, kdo umí tahat figurkami by se ho mohl zúčastnit (a kdo neumí, mohl by po tom zatoužit) a každý by se mohl zamyslet nad tím, zda zrovna jeho (jí) by šachy nebavily a zvážit přihlášku do kroužku. Kdyby se tato základní kola konala na všech školách, rozvoji masovosti by to výrazně prospělo. Zde ale naráží kosa na kámen a podpora končí v tomto nápadu. Nevím, jak jinde, ale v našem kraji se nesehrála ani všechna okresní kola, natožpak základní na jednotlivých školách. Důvodem tohoto krachu je další problém našeho současného šachu – krajské svazy. Svaz, vcelku logicky, přenesl starost o základní, okresní a krajské kolo na kraje. Problém je v tom, že ne všechny kraje fungují, jak by měly. U nás je např. nedostatek funkcionářů ochotných pracovat obětavě pro krajský svaz. Nemýlím-li se, máme tu jediného a ostatní už jen tak vyfasovali zbývající funkce, aby to vůbec někdo dělal a vykonávají své funkce podle toho. Myslím, že jim nelze nic vyčítat. I když „flákají“ svou práci, jak se dá, pořád je to v podstatě oběť šachu. Místo odměn často svou funkci dotují ze svého, o vynaloženém času ani nemluvě. Však se podívejte na všechny krajské weby – nejsme jediní, kde to pokulhává.
To už jsme se ale dostali od témata mládeže poněkud daleko – možná opět kamsi k výši členských příspěvků a jejich správného nasměrování. Chceme-li, aby vše fungovalo, jak má, je podle mě potřeba při nedostatku obětavých funkcionářů hledat funkcionáře alespoň částečně profesionální a ty si zaplatit.
Teď už ale diskuse na téma mládež. Uvítáme příspěvky na téma rodiče, trenéři, Svaz a mládež, kraje a mládež, šachové kroužky, trenérské materiály apod. Kdo má co říci, nechť promluví!
Další diskusní téma, které předestřel pan Miroslav Plát, bude podpora talentů Šachovým svazem. Z výdajů roku 2006 lze vyčíst, že na mládež se dávají nemalé peníze. Hráči jmenovaní na listině talentů mají nárok na profesionálního trenéra, kterého z části hradí právě Svaz. Podporovány jsou i výjezdy na mistrovství Evropy či světa. Miroslav Plát ale naznačuje, že ne všem je měřeno stejně. Jaké jsou Vaše zkušenosti?
A když už mluvíme o šachové mládeži, chtěl bych všechny vyzvat k tomu, aby se ve svém oddíle mládeži věnovali. Bez mládeže nemá žádný sport budoucnost. Vedení takového kroužku mládeže je ale řehole. Nejde jen o těch pár hodin týdně strávených krocením divé zvěře, ale hlavně o přípravu na lekce a o časově velice náročnou účast na turnajích. Při vysvětlování látky je potřeba děti zaujmout, jinak hrozí ztráta pozornosti. Pevně doufám, že avizované metodické materiály, které by měly vzniknout ve spolupráci s Komisí mládeže, nebudou metodicky strohé, ale ulehčí vedoucím kroužků právě v tomto.
K zamyšlení jistě poslouží i politika Svazu ve vztahu k mládeži – většina prostředků se vydává (stejně jako u dospělých) na to nejlepší, co tu mezi hráči máme – ať je to na trenéry, na mistrovství ČR, na reprezentaci na ME či MS. Je to tak správně? Je lepší podporovat masovost nebo jen nejlepší jedince? Tuším, že stejně jako u dospělých, hrají i úspěchy mládeže důležitou roli v rámci rozdělování prostředků mezi jednotlivé sporty v ČSTV. Je tedy jasné, že pro Svaz (a potažmo tedy pro nás všechny) je reprezentace prioritou. Co si mají ale počít kroužky, které zatím nemají hráče takové úrovně? Podle mě by zde měly hrát důležitou roli krajské šachové svazy, které by měly vznik a běh těchto kroužků podporovat všemi dostupnými prostředky. A nemusí jít pouze o finance, vždyť právě u dětí je cesta ke grantům a k podpůrným programům nejsnadnější – je v podstatě pouze potřeba vědět, jak na to. A v tom by měli krajské svazy sehrát svou roli. Je-li reprezentace prioritou, jak důležitá je vlastně masovost? I počet členů je významným kritériem při přidělování prostředků – jak v rámci ČSTV, tak i od ministerstva školství. Masovost sehrává důležitou roli i při shánění prostředků mimo svaz – od sponzorů. Právě široká členská základna je vstupenkou do médií a od těch už je ke sponzorům mnohem blíže.
Myslím, že zatím je tedy stále co vylepšovat, protože zatímco podpora největších talentů je vidět, podpora rozvoje masovosti pokulhává. Jedinou iniciativou, kterou jsem od Svazu zaznamenal, je přebor školních družstev. Samotná myšlenka, že se na každé škole sehraje turnaj o to, kteří žáci budou reprezentovat školu v okresním kole je skvělá. O takovém turnaji by se mohl dozvědět každý žák školy, každý, kdo umí tahat figurkami by se ho mohl zúčastnit (a kdo neumí, mohl by po tom zatoužit) a každý by se mohl zamyslet nad tím, zda zrovna jeho (jí) by šachy nebavily a zvážit přihlášku do kroužku. Kdyby se tato základní kola konala na všech školách, rozvoji masovosti by to výrazně prospělo. Zde ale naráží kosa na kámen a podpora končí v tomto nápadu. Nevím, jak jinde, ale v našem kraji se nesehrála ani všechna okresní kola, natožpak základní na jednotlivých školách. Důvodem tohoto krachu je další problém našeho současného šachu – krajské svazy. Svaz, vcelku logicky, přenesl starost o základní, okresní a krajské kolo na kraje. Problém je v tom, že ne všechny kraje fungují, jak by měly. U nás je např. nedostatek funkcionářů ochotných pracovat obětavě pro krajský svaz. Nemýlím-li se, máme tu jediného a ostatní už jen tak vyfasovali zbývající funkce, aby to vůbec někdo dělal a vykonávají své funkce podle toho. Myslím, že jim nelze nic vyčítat. I když „flákají“ svou práci, jak se dá, pořád je to v podstatě oběť šachu. Místo odměn často svou funkci dotují ze svého, o vynaloženém času ani nemluvě. Však se podívejte na všechny krajské weby – nejsme jediní, kde to pokulhává.
To už jsme se ale dostali od témata mládeže poněkud daleko – možná opět kamsi k výši členských příspěvků a jejich správného nasměrování. Chceme-li, aby vše fungovalo, jak má, je podle mě potřeba při nedostatku obětavých funkcionářů hledat funkcionáře alespoň částečně profesionální a ty si zaplatit.
Teď už ale diskuse na téma mládež. Uvítáme příspěvky na téma rodiče, trenéři, Svaz a mládež, kraje a mládež, šachové kroužky, trenérské materiály apod. Kdo má co říci, nechť promluví!