Liberecké déjá vu

Jak v Jiříkově vidění si museli připadat šachisté libereckého Deska A, které los, stejně jako vloni, zavál hned v 1. kole krajského přeboru do Nového Boru. Ač jsou papírovými favority celé soutěže, v lítém boji s naším céčkem opět neuspěli a na pomyslných štítech schlíple táhli domů…
První úder jim zasadil na 7. cimbuří Boleslav II.

Ukrutný. Jeho (Cvekův) sicilský Grand Prix útok dopadl na Grohovu hlavu drtivou silou již v 18. tahu. Spatřiv rozpolcenou lebku spolubojovníka, rozhodl se Polák Benedikt raději přijmout příměří nabízené na 1. cimbuří naším sv. Jiřím (Jínou) již v 11. tahu a vyhnout se jeho pověstnému kopí. Toť byla ovšem na dlouhou dobu jediná známka klidu a míru. Jako obávaná Amazonka se na Blaháčka vrhla na 3. cimbuří Santa Lucie (Jínová) a rázně mu naznačila, že svého krále před ní nikam neschová. Krutý boj se rozhořel i na 6. cimbuří, kde na steč jako berzerkr vyrazil Kučeravý Jaroslav. Ostřílený rytíř Paldus se ale nenechal vyprovokovat a s chladnou hlavou mu odebral zbraně.
V časových tísních pak dal na 4. cimbuří Jan zvaný Oreský v nejasné pozici přednost smíru s Jaroslavem zvaným Novotným a na 8. bohatýrský mužik Roman zase pádu praporku, než udělat vlastní věži ostudu, že nestačí na pár pěších s jedním koněm. Šalamounsky se s zugzwangem vypořádal se mnou na 5. šachovnici lord Cakl. Než aby si kazil pozici, žádný tah raději neudělal! Vyzrál tak na zugzwang, zradil ho však čas.
Stav 4:3 pro Bor, město však stále v Petráňově obležení. Na 2. cimbuří zbývá poslední obránce, kučeravý Malý Petronius. Už to ale není žádné páže a spíše jako ostřílený vojevůdce brání poslední novoborskou věžku proti bojové věži soupeře. Zbrocen krví přijímá sir Petráň nakonec milost a podepisuje smír, ač ví, že tím je kapitulace dokonána. A na hradě Haidě teče víno proudem, bijí zvony a všude se zpívá. Alespoň tak jsem to do kroniky stačil zaznamenat já, vlastním bojem zaměstnán….