Čigorin v Praze

25. ledna 2008 uplynulo 100 let od úmrtí Michaila Čigorina (nar. 12. listopadu 1850), jednoho z nejsilnějších hrýčů světa na konci 19. století. Přinášíme Vám krátkou vzpomínku na jednu jeho návštěvu v Praze z pera šachového historika Jana Kalendovského. Z Malé encyklopedie šachu pak vybíráme následující životopisné údaje:

Čigorin byl již od roku 1876 šachovým profesionálem. V letech 1878 - 1880 sehrál 4 zápasy s E. Šiffersem - 3 vyhrál, jeden

prohrál, celkově 27:15 (=16). Alapina porazil 1880 7:3. V mezinárodním turnaji v Berlíně dělil 3. místo, v Londýně 1883 byl 4., když 2x porazil Steinitze. S ním hrál 2 zápasy o mistra světa - 1889 prohrál 6:10 (=1), 1892 8:10 (=5), když poslední partii prohrál hrubou chybou ve vyhrané pozici. Zápas s I. Gunsbergem v roce 1890 skončil 9:9 (=5), s Tarraschem 1893 9:9 (=4), s Šifersem 1895 7:3 (=3) a s Charouskem 1896 3:1. O 2. místě v Hastingsu 1895 je zmínka níže, vzpomeňme ještě vítězství na gambitovém turnaji ve Vídni v roce 1893.

Čigorin byl i významným teoretikem, systémy nesoucí jeho jméno se hrají dodnes - ve španělské (8. c3 0-0 9. h3 Ja5 10. Sc2 c5 11. d4 Dc7), ve francouzské 1. e4 e6 2. De2, v dámském gambitu 1. d4 d5 2. c4 Jc6 aj. Teď již ale Jan Kalendovský...

Velkým propagačním činem Českého spolku šachovního byla návštěva ruského mistra M. I. Čigorina, ke které došlo na popud spolku po skončení slavného turnaje v Norimberku 1896.
Čigorin přijel spolu se svým učitelem Em. Šiffersem. Nutno si uvědomit, co znamená Čigorinovo jméno v šachové historii, abychom docenili význam této návštěvy pro Prahu a český šach vůbec.

Ruský velmistr, jemuž bylo v té době 46 let, překročil již zenit své slávy, ale jeho jméno tehdy stále patřilo k nejslavnějším na světě. Od jeho zápasů o mistrovství světa se Steinitzem (1889 a 1892) uplynulo jen pár let a v živé paměti byl jeho skvělý boj na patrně nejsilněji obsazeném turnaji minulého století v anglickém Hastingsu 1895. Zde Čigorin předstihl Laskera, Steinitze a dr. Tarrasche, tři tehdy nejsilnější hráče světa a dobyl v turnaji II. cenu za nováčkem šachové arény Američanem Pillsburym (jehož v Hastingsu ovšem porazil). O první místo přišel ruský mistr porážkami s vyloženě slabšími hráči, což bylo bohužel jeho "specialitou". Miláčkem českých šachistů byl jako Rus, jako Slovan. A kromě toho byl nejvýraznějším představitelem staré kombinační školy, které Praha dávala přednost před suchou a střízlivou poziční hrou, jak ji vytvořili Steinitz a Lasker.

Ruští mistři přijeli do Prahy 14. srpna 1896. Ubytováni byli v hotelu "U černého koně" a již první večer v přátelské besedě předvedli své partie z Norimberka. Šiffers pak hrál volné partie s Janem Kotrčem (+1 -1 =1).
V sobotu po prohlídce Hradčan hrál Čigorin Evansův gambit proti konzultující trojici Moučka, Popov, Valenta. Partie skončila remízou.


(Obrázek byl uveřejněn v časopise Světozor. První zleva patrně Jan Kotrč, uprostřed Dr. Antonín Kvíčala, vedle Šifferse Jan Dobruský)

Šiffers mezitím podlehl v sicilské obraně proti Švejdovi, Těšíkovi a Tuzarovi a pěknou závěrečnou kombinací porazil Kotrče.
V neděli 16. srpna navštívili hosté lékárnickou výstavu a odpoledne se opět hrálo. Čigorin remizoval s trojicí dr. Miřička, dr. Pollak a Valenta. V pondělí po společném snímku hrál Čigorin několik lehkých partií a pak rozehrál s Kotrčem černými italskou hru.

Partie byla přerušena (příštího dne skončila remízou) a večer absolvoval Čigorin simultánku proti 26 soupeřům. Všechny partie zahájil tahem 1.e2-e4. V necelých pěti hodinách vyhrál 20 partií, prohrál se Švejdou a Kosterkou a remizoval s Popovem, Kellnerem, dr. Josefem Kvíčalou a dr. Boučkem. Legenda praví, že základem úspěchu bodrého dr. Boučka bylo to, že během simultánky vypil 16 (!) půllitrů plzeňského piva, zatímco Čigorin se spokojil s pouhými 15 !

Úterý bylo dnem odpočinku. Ve středu byly hrány dvě vážnější partie: Čigorina s Kotrčem a Šifferse proti konzultujícím Moučkovi, dr. Musilovi a Švejdovi. V obou zvítězili ruští mistři pěkným útokem. Večer se pochopitelně v zápasech pokračovalo. Kotrč prohrál a remizoval s Čigorinem a Šiffers společně s Moučkou prohráli boj s konzultanty dr. Kvíčalou, dr. Miřičkou a Pacltem.

Chigorin,Mikhail - Kotrc,Jan
[C31]
Praha, 19.08.1896

přehrát komentovanou partii

18.Je5! Jh5 /Nyni, kdy cerny zbaven dulezite obranne i utocne figury Sf5 jest hra cerneho velmi obtiznou. Cigorin vede hru dalsi velice presne a razne.

Pak nastal čas rozloučení. Jménem všech českých šachistů vzdal díky oběma milým hostům Dr. Antonín Kvíčala. Čigorin rusky poděkoval za sympatie mu projevené a Šiffers připomenul, že se nenadál tak vřelého přijetí a že se cítil mezi českými přáteli jako doma. Tehdy obvyklá dorozumívací řeč mezi Slovany -němčina- se příliš neuplatnila, neboť Čigorin jinak než rusky neuměl! Ve čtvrtek ráno odjeli ruští mistři přes Varšavu do Petrohradu. To byl počátek aktivnějších česko-ruských styků šachových ...

Tuto stručnou “reportáž” jsme zpracovali podle podrobného referátu Jana Kotrče v Českých listech šachových 1896 (str. 109-111), a tak ocitujme v plné šíři aspoň její závěr:
“Konečně nastala doba loučení. Jménem spolku, jménem celé šachové obce české vzdal předseda Dr. A. Kvíčala díky oběma milým hostům. Připomenul, že tito neváhali po dlouhém a unavujícím turnaji Norimberském k nám do Prahy zavítati, aby podali zde ukázky skvělého svého nadání šachového a seznali se osobně s českými svými přáteli. Přítomnosť mistrů ruských utužila přátelské styky mezi ruskou a českou obcí šachovou, a svědčí o vzájemnosti slovanské I na tomto poli důvtipu lidského. – Vzájemnosti té a jejím předním zastáncům ruským přítomným pp. Čigorinovi a Šiffersovi provolal starosta sláva, jež nadšeně opakováno. Čigorin odpověděl rusky svým krátkým srdečným způsobem, děkoval za sympatie jemu projevené I za pohostinnosť. Dávno cítil již povinnosť i touhu navštívit Český spolek šachovní, kterýž jmenoval jej čestným svým členem. I on raduje se shodě a vzájemnosti prvních dvou národů slovanských na poli šachovém v Praze. Šiffers promluvil taktéž. Připomenul, že nikdy nenadál se tak vřelého přijetí, od příjezdu svého cítil se mezi českými přátely jako doma, a dojem ten během pobytu se jen utvrdil. Od dávna již váží sobě prací českých, a Šachmatný Journal, jehož je redaktorem, plní sloupce své části úlohové po většině českými skvosty. – Dlouho ještě setrvali ruští hosté v přátelské zábavě s námi, než poslední “ s Bohem” a “na shledanou” vyměněno. Ve čtvrtek ráno odjeli pak oba mistři přes Varšavu do Petrohradu. – Pobyt ruských mistrů značnou měrou oživil zájem o věc šachovou I v širších kruzích, v první řadě však povzbudil a osvěžil činnost spolku našeho. Poprvé střetli se čeští hráči s uznanými mistry praktické hry světového jména. Výsledek zápasu jest dojista uspokojujícím pro hráče české. Ovšem ve volných partiích valnou většinou jsme podlehli, leč oproti tomu získali jsme převahu v partiích konsultačních, kde ukvapený tah nedostatkem prakce a klidu vzniklý, přece je zvláštností. – Partie hrané uveřejníme pokud možno v těchto listech. Čigorin I Šiffers uveřejní konsultační partie s vlastními poznámkami, čímž česká hra praktická I širšího ocenění dozná. Zůstane tedy návštěva mistrů ruských nejen pro utvrzení styků a vzájemnosti, o nichž v řečech na rozloučenou mluveno, významnou, ona zároveň poskytla měřítko ku posouzení a ocenění vlastní síly, a vyvrátila bajku, námi samými ochotně opětovanou, že čeští šachisté – první úloháři světa – prakticky hráti neumějí.”
(Jan Kotrč – České listy šachové 1896, str. 111)

Čigorin pak několikrát obšírně rozebíral ve svých hlídkách různé české partie a v našich rubrikách (Zlatá Praha, Světozor) se velmi často objevovaly Čigorinem glosované partie z ruského časopisu "Niva". Podruhé (a naposledy) hrál Čigorin v Česku na I. slavném mezinárodním turnaji v Karlových Varech 1907 a o rok později pak zemřel. Partie, které oba slavní Rusové v Praze před stoletím sehráli, jsme objevili v Českých listech šachových, resp. v šachových rubrikách Zlaté Prahy a Světozora.

Partie sehrané během pobytu Čigorina v Praze k přehrání