Fischer by to za bílé vyhrál levou rukou

Dnes Vám přinášíme III. část záznamu benefice Vlastimila Horta z pera Jana Kalendovského. Beseda se konala 10. září 2005 a záznam předchozích 2 částí najdete v archivu.
....Tak se Hort dostal k nejstaršímu žijícímu velmistrovi. Kdo to je? Dal nám řadu nápověd – narodil se v roce 1911, hrál v roce 1946 v utkání Praha-Moskva, byl sovětským šachistou, ale teď žije jinde. Dlouho jsme nezabírali. Až jsem vyhrkl – Lilienthal. Správně, podotkl Hort. André Lilienthal je ve svých 94 letech nejstarším žijícím velmistrem.

A přešel plynně k turnaji veteránů, který se hrál před deseti lety v Moskvě. Tam hráli tuším Geller, Uhlmann, Reshevsky, Najdorf, Larsen, Hort, Gligorič, Tajmanov a další. Veteráni většinu partií rychle remízovali. V jednom kole se utkal Hort s Larsenem. Dán Larsen byl od padesátých let největším soupeřem sovětských velmistrů. S Hortem sehráli za život, jak se dočetl v turnajovém programu – 39 partií. 13 vyhrál Hort, 13 Larsen a 13 skončilo nerozhodně. Vždycky spolu bojovali do konce. A teď ho Larsem kolem 20. tahu překvapil nabídkou remízy. Hort byl v rozpacích – takový bojovník a nabízí předčasnou remízu? Ale co dělat? Vždyť Larsen vůbec nevypadá dobře. Má nějakou sněť v noze, nemůže prakticky chodit. Bylo mu bývalého lva líto a remízu přijal. Stav zůstal nerozhodný.

A další příhoda se hrne z Hortovy paměti – jistě znáte velmistra Rossolima. Taky jeho život nebyl jednoduchý. Narodil se v Rusku, pak hrál za Francii na olympiádách, nakonec se odstěhoval do Ameriky. I u nás byl po válce, pane Vykydal, víte kdy? A František hned odpovídá – turnaj v Karlových Varech 1948. Když hrál jednou Hort turnaj New York Open, pozval ho Nicolas Rossolimo na návštěvu do svého šachového klubu. Hort byl přirozeně zvědavý a zašel tam. Vchod do klubu byl přímo z ulice. Byla tam v jedné tmavé mistnosti dlouhá řada stolů. Na jedné straně byla kompletní souprava bílých figur, na druhé seděli Mexikánci, černoši a podobní šachoví začátečníci a měli jenom černého krále. Rossolimo zahájil výklad. Dnes se naučíme vyhýbat se šachu. Rossolimo obešel své klienty, od každého vybral 10 dolarů, shrábl je na hromádku a schoval. Pak na své kolečkové židli začal objíždět jednotlivé šachovnice a vyvíjel figury a šachoval černé krále. Kdo po šachu neustoupil, zaplatil pokutu 25 centů. Věřte, že tato metoda neobyčejně zabírala. Jaká škodolibá radost v očích sousedů, když kolega šach přehlédl a musel platit!

Ale Rossolimo měl velký problém s Mexikánci. Hrál s nimi jednou poker. O slušnou částku. Najednou má v ruce čtyři esa. Už se natahuje pro hromádku dolarů na stole. Ale ouha. Pomalu chlapče. Soupeř ukazuje svoje karty, je tam sedmička, desítka, nemá ani postupku, ani krále. Co to má být, diví se Rossolimo. Tak mu Mexikánci vysvětlili, že u nich platí pravidlo, že kdo má jistou kartu (měli pro ni jakýsi přesný název – už si to nepamatuji) tak jí přebíjí čtyři esa! Rossolimo přišel o spoustu peněz, ale ve hře pokračoval. Někdy po půlnoci to bylo naopak. Poslední soupeř má čtyři esa, Rossolimo onu kouzelnou kartu. Už rozvírá náruč, aby shrábl konečně hromádku dolarů. Ale ouha: společníci mu vysvětlili, že kouzelná karta má moc pouze jednou jedinkrát za celou hru! Proto už nikdy Rossolimo s Mexikánci poker nehrál. Pěkná anekdota.

A Hort plynně přechází k metodě tréninku začátečníků, jakou uplatňují v jejich klubu v Mainzu. V něčem se podobá Rossolimově. Trenér postaví na šachovnici bílého jezdce na pole a1, druhého na pole h1. Na černém poli f6 je čokoládová pralinka. Kdo z hochů, kteří mají jezdcem dojít na pole f6, tam doskáče dříve, získá sladkou odměnu. Nevěřili byste, jak rychle se děti naučí správně skákat koněm. A následuje řada dobrých rad, jak účinně vyučovat začátečníky. Předseda JMŠS pan Ciprys si dělá poznámky.

„Můžu si vzít zákusek a trochu kávy“ – uděláme si teď malou přestávku a já vám postavím na šachovnici pozici z partie Kasparov – Lautier z turnaje v Moskvě. Je to pěšcová koncovka, ale strašně záludná, každá strana má krále a 2 pěšce. Je to výhra, nebo remíza? Kdo stojí lépe? Já byl jednou v nemocnici a tuhle koncovku jsem dlouho analýzoval. Pokud vím, nebylo to nikde publikováno. Ale ujišťuji vás, že Bobby Fischer by ji za bílé vyhrál levou rukou. To co předvedl Kasparov, by sklidilo jen jeho výsměch (viz ukázka). Je to pozice, která dokumentuje nevyčerpatelnost šachu. Kdo se do ní zahloubá, pochopí, jaké krásné zážitky může šach přinášet. Kdo stojí lépe? Ano samozřejmě – bílý.
Kdyby teď bílý zahrál 1.Ke3, příjde co? Ano 1.-f4+ 2.Kxf4 Kf5 a bílý už to nikdy nevyhraje – je to remíza. Kasparov zahrál mnohem rafinovaněji: 1. Ke2. Na 1.-f4 má teď 2.g4 a bílí spojení pěšci samozřejmě vyhrají. Tak co má teď odpovědět černý?

Kasparov,G - Lautier,J
(Moskva)



Bílý vyhraje. Rozbor pokračoval dlouho, Hort předvedl všechny chyby, jichž se v této koncovce oba velmistři dopustili. Zkuste sami se nad pozicí zamyslet a najít plán výhry za bílého i nejlepší obranné tahy černého. Mohl bych vám ukazovat stovky podobných postavení a studií. Mám je všechny v hlavě. Ale na závěr jedno moc hezké postavení. Bílý nestojí na pohled moc dobře. Jeho jedinou šancí je hra na mat. Jak tedy na to?



První dva tahy jsou asi jasné. Je třeba maximalizovat působnost vlastních figur a zároveň krýt šachové hrozby soupeře. Tedy:
1.Vh2+ Kg8 2.Df1 Sf2 (To je asi nejlepší obrana. Po jiných tazích to má bílý lehčí. Třeba 2...Jd6 3.Vh8+ Kxh8 4.Da1+ Sd4 5.Dxd4+ Df6+ 6.Dxf6+ Kg8 7.Dg7 mat; nebo 2...De8+ 3.Df7+ Dxf7+ 4.exf7+ Kf8 5.Vh8+ Ke7 6.f8D+ a vyhraje) Ale co teď? 3.Vh8+ Kxh8 4.Da1+ (jediné správné pole pro dámský šach!) Dd4 5.e7 Jd6 6.Dh1+ Sh4 7.Da8+ Je8 8.Dxe8 mat. Není to nádhera?