Odstoupení z šachových turnajů: Kdy je to správné rozhodnutí?
20.06.2024 05:35 | KlubV šachovém světě, kde každý tah může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou, se hráči často ocitají před rozhodnutím, zda pokračovat v turnaji nebo odstoupit.
Šachy jsou nejen hrou strategie a taktického myšlení, ale také fyzickou a psychickou výzvou. Turnaje mohou být dlouhé a vyčerpávající, což vede k otázce: Kdy je správné odstupovit z turnajů?
Proč odstoupit?
Zdraví a Pohoda: Dlouhé turnaje mohou být extrémně náročné na psychiku. Hráči často tráví hodiny soustředěním se na každou hru, což může vést k mentálnímu vyčerpání. Fyzické zdraví je také důležité, a pokud hráč pocítí, že není schopen pokračovat kvůli zdravotním problémům, odstoupení může být jedinou možností.
Osobní Důvody: Život mimo šachovnici je také důležitý. Rodinné závazky nebo osobní problémy mohou přimět hráče k odstoupení z turnaje. V takových případech je prioritizace osobního života a pohody klíčová.
Elo, zlepšení, : Někdy může být strategické odstoupit z turnaje, pokud hráč cítí, že nemá šanci na dobré umístění. Tímto krokem může ušetřit energii pro důležitější turnaje a soustředit se na zlepšení své hry.
Proč zůstat?
Důležitost Závazků: Turnaje jsou závazkem nejen pro hráče, ale i pro organizátory a další účastníky. Odstoupení může být vnímáno jako nedostatek respektu vůči ostatním hráčům a může poškodit reputaci hráče.
Mentální Odolnost: Setrvání v turnaji i přes obtíže může posílit mentální odolnost hráče. Tím, že se hráč postaví výzvám čelem, může se naučit lépe zvládat stres a tlak, což je neocenitelné v jeho šachové kariéře.
Možnost Překvapení: I když se hráč necítí ve formě, turnajové prostředí může nabídnout nečekané příležitosti. Odvaha zůstat a bojovat může vést k překvapivým vítězstvím a cenným zkušenostem.
Rozhodnutí odstoupit z turnaje není jednoduché a záleží na mnoha individuálních faktorech. Hráči by měli zvážit své zdraví, osobní závazky a dlouhodobé cíle, než učiní tento krok. Koneckonců, šachy jsou nejen hrou na šachovnici, ale také hrou života, kde je třeba nacházet rovnováhu mezi vášní a pohodu.
Co vy na to?
Asi je to individuální . Před 8 lety jsem hrál v Mariánkách ME jednotlivců seniorů . Moc jsem se na turnaj těšil . Měsíc před turnajem si otec zlomil při pádu krček stehení kosti a byl hned operován . Pooperační péče visela převážně na mě . Nebylo to jednoduché . Den před zahájením péči převzali příbuzní . V den 1. kola mě v 05,30 h vzbudil telefonát z nemocnice , že otec zemřel . Jak reagovat ? Měl jsem štěstí , že příbuzní mě ujistili , že vše zařídí ať hraji , když jsem se na hru těšil . Byla to pro mě velká úleva a sehrál jsem jeden z nejlepších turnajů a navíc moje nejlepší dovolená mezi Janem Plachetkou a Vlastou Jansou
Pěkný komentář, moc pěkný. Díky za něj.
Profík by asi neměl odstupovat z turnajů skoro nikdy....Říkám " skoro " a myslím tím na mimořádn rodinné a životní situace, které jsou víc, než práce. Amatér? Když už to bolí, tak že to může otrávit lásku k šachům, pak u mě asi no.
Každopádně pokud jsou ve hře emoce, je dobré je zpracovat, jinak se člověk odsuzuje k cyklickému opakování situace.
Bod 3 neberu. Pokud někomu bere radost ze hry ztráta ELO, potom je lépe, když se na to vykašle úplně. U švýcaru to asi tolik nevadí, ale zavřený turnaj může taková věc znehodnotit hodně. A pokud to někdo dělá pravidelně, nakonec se stejně zhorší, protože mu začne chybět praxe.
Pamatuji jednoho takového, když se mu povedl první zápočet snad z pěti partií na ELO FIDE na úrovni snad 2400, potom vždy vystupoval z turnajů, pokud měl s prvními třemi FIDE elisty zápočet pod 2300 - prý, aby se to vůbec z daného počítalo, musely být partie minimálně čtyři. Takže vystoupil snad z deseti turnajů po sobě, už od něj vždy chtěli na startu zálohu - tehdy těch 1000 nebylo zase tak málo. Nakonec se mu nějaký zápočet skutečně povedl, ale stejně pak během dvou let spadl tak na 2150, což byla reálná úroveň, na které tehdy hrál. Jmenovat nebudu. už je hezkých pár let po smrti.
Tato karta mě jednou nastartovala po startu 0/5 tak, že jsem měl po 13 kole 50%... Nosil jsem ji pak nějakou dobu u sebe, z pověrčivosti.
Taková plíva - když už si nosit nějakou jako talisman, tak nějaký pořádný kalibr.
https://www.mtgpics.com/card?ref=plc085
Já jsem turnaje (v případě nenaplnění ambicí) téměř vždy dohrával, ale jestli je to dobře si fakt nejsem jist. Často to bylo jen vyhazování elobodů z okna.
Šílenství a pověrčivost má mnoho podob. Imho každý jedinec je více, či méně, pošahaný. Většina lidí si to ale neumí přiznat, nebo to vůbec nepostřehne. Navzdory řečenému je ale dobře, že žádný etalon "normálnosti" neexistuje...