Takto o sobě psal na stránkách ŠO TJ Sokol Mosty u Jablunkova pan Lerch.
Narodil jsem se v r. 1942, šachy mě naučil otec asi ve 13-ti letech. Asi po roce, když jsem objevil „kontrašustrmat“ (viz ukázku), jsem s ním přestal hrát. Jako přeborník šumperských škol se 100% výsledkem z 18-ti partií (hráno dvoukolově – přebor školy, pak finále – vše po domácnostech) jsem se zůčastnil krajského přeboru dorostu v Olomouci r. 1957. Tam jsem poprvé uviděl šachové hodiny. Netušil jsem, že existuje šachová literatura, vše jsem vymýšlel za šachovnicí – viz závěr mojí první partie s Jaškem. Tam jsem skončil až jako třetí, ale uhrál jsem 4. výkonnostní třídu (tenkrát se rozlišovalo 6 základních tříd – kromě titulu mistra a kandidáta mistra). Měl jsem štěstí, že tenkrát byly šachy velmi populární, televize ještě nebyla. V Šumperku bylo několik šachových jednot, vstoupil jsem do nejsilnější – Lokomotivy, kde se každoročně pořádaly 3 série turnajů: přebor oddílu, Memoriál Čeňka Rýznara a přebor okresu a to všechny ve čtyřech (!!) jednotlivých skupinách podle výkonnosti. Během roku jsem se postupně probojoval do té nejsilnější, a jako okresní přeborník mužů jsem získal 1.VT a vybojoval si tak 1. šachovnici pro krajský přebor družstev. Finále dorostu ČSR jsem hrál až v roce 1960, skončil jsem na 4. místě za Hortem, Děkanem, Haubtem (dnes im Německo), ale před Janatou, Mištou, Smejkalem, Nowakem, Plachetkou aj. Pražští pitharti mě nenominovali na rozhlasovou simultánku s Talem, místo mně tam hráli nějací pražští saláti, kteří skončili v polofinále na 9.místě.
Po absolvování gymnázia v Šumperku (tehdy jedenáctiletky) v r. 1959 jsem pracoval 2 roky jako soustružník, pak jsem rukoval k PTP do Rimavské Soboty. V té době byly Pracovně technické prapory pod „velením“ Ministra dopravy. V Rimáš-Sobátbán byl prapor Železničního vojska (už po přejmenování), jinde byli silničáři a taky mostaři. 26 měsíců (prodlouženo kvůli „Berlínské krizi“) jsem budoval síť železniční dopravy ve Východoslovenských železárnách.
Moje 1.VT mezitím propadla a začínal jsem znovu „od píky“. Po návratu „z vojny“ jsem pracoval jako technolog asi 5 let. Byla to vděčná doba, dodnes mrknu na věc a vím, jak funguje a jak to vyrobit či spravit. Krajský přebor Ostravského kraje jsem vyhrál v r. 1965 a získal zároveň titul km. V polofinále přeboru ČSR 1966 jsem dělil 2-3 místo, finále ovšem hráli jiní, i ti, kteří skončili v jiné skupině na místě čtvrtém – opět pražští pitharti. Všimli si mně však v Třinci a pozvali mě na Vánoční turnaj. Tam jsem prohrál s Karpovem, Smejkalem i Kupkou, ale porazil jsem m.j. Kuprejčika, Nowaka, Blatného a nakonec jsem skončil na 5. místě, až za mnou byl aktuální přeborník republiky Augustin. V r. 1967 jsem opět v polofinále dělil 2.-3. místo, tentokrát s Jansou a mohl jsem se těšit na finále 1968 – nejsilnější přebor v historii ČSR. Hráli Filip, Kaválek, Hort, Smejkal, Pachman, Kozma, Plachetka, Lechtýnský, Janata, Trapl, Kupka aj. Porazil jsem druhého vítěze Smejkala (viz partii), Kozmu a ještě Kubíčka a Vykydala, k tomu jsem ještě uhrál 5 remíz a skončil jsem s 6,5 bodu na 18.místě. Hned po skončení turnaje jsem se odstěhoval do Třince. Finále jsem potom hrál pravidelně až do roku 1982, na bronzovou medaili jsem dosáhl dvakrát – v Ostravě 1976 a v Mariánských Lázních 1978.
V Třinci jsem začal pracovat jako programátor, později jsem přešel do skupinky systémových inženýrů, od roku 1976 jsme měli tenkrát nejvýkonnější počítač IBM 370, pravidelně jsem létal na průběžné školení do Londýna a šachy šly poněkud stranou. Ale pražští pitharti nezaháleli. Po finále přeboru 1982 „zapomněli“ pozvat méně úspěšné učastníky (asi třetinu) do polofinálových turnajů, které se hrály v r. 1983. Takže „přebor republiky“ v r. 1984 byl tou nejtrapnější událostí v historii, asi třetina účastníků tam podle výkonnosti vůbec nepatřila. Pro řadu hráčů – Augustina, Nowaka, mně a dalších to znamenalo ukončení kariéry v soutěžích jednotlivců.
Vyhrál jsem nejednu desítku mezinárodních turnajů, v reprezentaci jsem dvakrát hrál na mistrovství Evropy družstev: v Moskvě 1977 a ve Skara ve Švédsku 1980. Zahrál jsem si i Pásmový turnaj jednotlivců 1979 ve Varšavě. Na turnaji v Karviné 1972 s účastí několika mistrů jsem dosáhl 100%.
Diplomy mám doma dva – Mistr sportu, podepsaný A. Himlem v r. 1974 a Mezinárodního mistra mi podepsal na kongresu v Atlantě 1981 prezident Fridrik Olafsson. (Náš tehdejší zástupce u FIDE chtěl ze mně něco vy-šajtařit a 4 roky to odkládal. Posléze jsem napsal žádost osobně prezidentu FIDE a přiložil dokumentaci.)
V extralize jsem vybojoval s Třincem 5 zlatých medailí, další 2 během hostování v Pardubicích a jednu s Olomoucí – stříbra a bronzy nepočítaje.
V r. 2008 se podařilo sehnat prostředky pro účast na Mistrovství Evropy seniorských družstev. Je to velmi silná soutěž, které se zúčastní přední reprezentanti každého státu, kteří mají přes 60 let. V Drážďanech jsme ve složení: Jansa, Lechtýnský, Přibyl, Trapl a já zvítězili a přivezli jsme zlaté medaile. Já jsem nastoupil šestkrát a nasbíral jsem 4 body, bez porážky.
Taky jsem složil asi 20 studií, rozhodčí tenkrát obdivovali sovětskou kombinační školu a nevěděli si rady s mými pracemi, které byly postaveny především na manévrech.
Tento příběh se uzavřel 26.8.2020. Upřímnou soustrast rodině.Více zde: https://sachymosty.webnode.cz/news/vii-im-jan-sikora-lerch/
