Obrázky z Třetí soboty

Na ten si vždy vzpomenu, když jedu tramvají k Mendlovu náměstí a na zastávce Poříčí vídím v okně prodejny nábytku obrovskou reklamu s dětskou postavičkou u stolu, a text začínající „Funkční dětský
stůl roste s vámi“. No ještěže je funkční, že. Co kdyby funkční nebyl a přesto rostl...

Tentokrát byla naše tramvajová cesta šestkou velmi nečekaně přerušena v zastávce Šilingrovo náměstí. Nahoře na Pekařské zamrzl jednomu nešťastníkovi na kolejích automobil, takže řidička tramvaje oznámila pasažérům, že nemůže dál a všichni jsme vystoupili. Protože byla sobota před Štědrým dnem, lidé se v poklidu rozptýlili po nákupech, jenom několik cestujících, kteří mířili evidentně až do Králova Pole, postávalo zvědavě na chodníku. A co se dělo dál? Nejprve přijel vůz Městské policie.
Dva silní muži v zelených návlecích vystoupili a začali s velkým zájmem fotit na vedlejší koleji poražený sloupek na nástupním můstku. Pak přijelo auto městského osvětlení, které sice vypadalo skoro jako odtahová služba, ale to se postavilo před zmíněný nepojízdný vůz, zablokovalo ho a dva zřízenci na jeřábu začali opravovat světlo. Nejpozději se objevil vůz Dispečinku Dopravního podniku a teprve teď začala
jeho osádka něco kutit s lanem a po chvíli nepojízdný vůz odtáhla. Takže do klubovny Lokomotivy jsem na turnaj Třetí sobota dorazil právě včas, abych zaplatil zvýšený vklad 70 Kč (na starších propozicích 2013/14 je uvedeno ovšem 50 Kč pro členy Loko) a mohl být rozhodčím panem Zámečníkem zanesen do startovní listiny, která nakonec čítala pouhých 28 účastníků. Jako nasazená „sedmička“ jsem vyfasoval v prvním kole vám dobře známého pana Glacnera. V poslední době musel vskutku velmi zesílit, přehrál v blicce Burdaleva a dnes v rapidu i mne.

Druhé kolo a dosud mi neznámý mladý soupeř se základním Elem rozehrává Falkbeerův protigambit černými podivuhodně zkušeně, teprve v dalším průběhu ztrácí nějaký ten materiál a dovoluje mi zůstat mezi vedoucími hráči.

Ve třetím kole již hraji s přítelem Lubošem Riškou na prvním stole! To je kariéra! Po 24. tahu nabízím remízu, Luboš obligátně odpovídá, že to ještě zkusí. Jakoby tušil, že to bude mít nakonec vyhrané a přece se v kritické chvíli výhry jaksi zalekl a partie končí smírně. Aspoň máme možnost sledovat další šachovnice. Nejzajímavější byla zřejmě partie na druhém stole v sousedství, kde hrál pan Vykydal s Kubátem.

Odpoledne v restauraci „Na růžku“ jsem pak mámil z několika přátel jejich partie, nebo aspoň zajímavé momenty z nich. Pan Vykydal postavil na mých magnetických šachách toto postavení:

Ve čtvrtém kole hraji s Tomášem Fojtíkem, který byl nakonec stříbrný. V této partii v poklidu vše měnil, až mne zdolal na ze zahájení vzniklou pěšcovou slabinu bílého – pěšce g4. To se mu povedlo, nenašel jsem ani stín protihry a zahynul doslova bez boje.

Začátek partie, který si Luboš zapamatoval. Bílý nakonec vyhrál, ale všichni hospodští glosátoři se pak shodli, že se mu dnes nepodařil závěr a jako 5. nasazený skončil až na 13. místě ziskem 4,5 bodu. Zato nejlepším skokanem měsíce se stal Milan Boháček z Makkabi Boskovice, který jako 12. nasazený vybojoval bronz. U něho to ovšem nepřekvapuje, blicky a rapidy mu jdou velmi dobře. I jeho občasné
články na webu 1. Novoborského šachového klubu se dají číst. Zkrátka – čeká hojistě slibná šachová budoucnost. A když už jsme u těch skokanů – jenom tři borci přesně obhájili své nasazení: 11. Pavel Hubený z Boskovic, pořadatel silně obsazených regionálních turnajů, 14. Jan Kuchařík z Moravské Slavie a 28. Josef Dobeš – neregistrovaný. 1–0

Svoji nejzajímavější partii jsem sehrál v pátém kole se Standou Messerschmidtem. Často mne v dřívějších turnajích vyzýval „Tohle si zapiš“, když se mu nějaká partička povedla, dnes také dosáhl slibné pozice po pěkném pěšcovém průlomu e6-e5, ale v závěru musel dávat věčný šach a já zase z něho nemohl utéct. Diváci, kteří čekali krev, jako v řadě jiných partií, kdy třeba soupeři při posledních minutách bušili do
hodin jakoby kladivy, odešli od té naší celkem zklamáni. Někdy po této partii se se mnou pan Kejduš rozdělil o „plzeň“, které půlku mi coby řidič věnoval. Další alkohol mi pak už nikdo nenabídl...

Jedinou malou ukázku z tvorby vítěze předvedl „Na Růžku“ Tomáš Fojtík. Asi mu ta partie ležela v žaludku, měl v ní velkou materiální převahu, ale při tom shora zmíněném závěrečném bušení do hodin ji prohrál...

Sedmé kolo bylo příznačné pro úsporný styl pana Vykydala, kterým se stal vítězem seniorské ceny a čtvrtým v celkovém pořadí. Když jsem se vracel z toalety, nabídl mi přátelsky remízu. Pak jsme se s Riškou usnesli, že to má promyšlené až do konce a skončí těsně přede mnou. A taky že jo. „Na Růžku“ pak pan Vykydal prozradil, že hrál v turnaji jenom 5 partií, tři další skončily jako ta naše. A za tuto šetření sil a
ekonomii ho pak pochválil i Laďa Urbanec. Ten se ovšem na Frantově úspěchu podílel sám v posledním kole, kdy měl malý náskok a tak nabídl Vykydalovi remízu bez hry. Oběma to vyhovovalo – tak proč ne?

Kalendovský,Jan (1961) - Vykydal,František (2138)
Brno /Třetí sobota prosinec/ (7), 21.12.2013
Bez hry. 1/2

A je tu osmé kolo a můj „nejtěžší“ soupeř. Standa mne v závěru přehrál, trochu mi chyběl i čas k přemýšlení. Tím zapisováním partií přicházím tak o 5-6 minut! Ale zase bych díky Alzheimerovi neměl skoro o čem psát, kdybych ty své bezcenné partičky nezapisoval. Byla to ovšem Standova „labutí píseň“. V posledním kole se připravil o cenu prohrou s Milanem Boháčkem. A samozřejmě za to mohl především rozhodčí (nebo losovací program) jak chcete. Kdo měl ze všech 28 účastníků „nejtěžší soupeře“, a nejvyšší Buchholz? Ano, samozřejmě, pan Stanislav Staněk. Buchholz 40, za ním Pavel Kubát 39, pak oba vítězové 38,5, Vykydal 38 atd.

V osmém kole vyhrál pan Vykydal s Doškařem, tak jsem ho do posledního koladostal já. Chtěl jsem se pokusit o výhru (co kdyby Vykydal s Urbancem prohrál), ale ještě něž jsme začali hrát, už Urbanec s Vykydalem slavili... Mně již o nic nešlo, zato pan Doškař mohl být nejlepším ve své kategorii. Ale já chtěl prostě na závěr vyhrát.

Ve výsledkové listině končím se Staňkem na 7.-8. místě (máme jako jediní 5,5 bodu), což zhruba odpovídá našemu nasazení. Standa je zklamán, já už si na průměrná (ba spíše podprůměrná) umístění zvykl. Měl bych se ale zmínit o úvodním šoku. Někdy kolem poledne se na turnaji jako divák objevil Pepa Spodný a ptal se, jestli bude odpoledne v Jundrově po Mistrovství ČR v bleskové hře taky ta simultánka velmistra Navary. Na to jsem mu musel říci, že z nějakého důvodu jsem byl přesvědčen, že tomu tak bude, ale dnes ráno mi vzkázal pan Vykydal od Pepy Piska, kdeže prý jsem včera byl?! Navarova simultánka pro VIP, raut a noční blicák (který vyhrál Karel Kratochvíl) se totiž odehrával již v pátek!! To jsem tomu dal! V restauraci Na Růžku nám pan Vykydal řekl, jak to skončilo, že Navaru porazili Viktor Novotný (předseda ŠSČR) a Lucie Jínová (1. Novoborský), remízovali Bronislav Chmelíček (Morenda),
Rudolf Moulis (předseda Durasu Brno) a Jiří Slezák a ostatní partie (10) Navara vyhrál. Poslední ukázka z Třetí soboty je závěr partie Jiřího Prokopa, který se s námi na oběd a pivo vydal. Měl to ještě v živé paměti, zatímco Pavlu Kopkanovi se podařilo vylovit z jeho paměti jen střetnutí s týmž soupeřem, u ostatních nezvykle už v zahájení „zamrzl“. Ale měl dnes dobrou náladu a řadě svých věřitelů vracel peníze, které ovšem bral z peněženky své přítelkyně. Riškovi dokonce o stovku víc s tím, že
to bude mít u něho uložené, až bude zase potřebovat.

Na Růžku byla pak zábava až do zavíračky, neboť s čerstvými zážitky z mistrovství v bleskové hře přišel David Holemář. Získal sice „jen“ 5,5 bodu ze 13 partií, ale z výsledkové listiny, kterou na svém mobilu našel na Chess Results Tomáš Fojtík bylo zřejmé, že s konkurenty, z nichž valná většina měla rating přes 2400 bodů, uhrál v tomto turnaji plus 30! Umístění Brňanů bylo v Jundrově následující: 13. Radek
Kalod (Moravská Slavia) 7,5, 36. Neklan Vyskočil (Duras Brno) 6, 38. David Holemář (Moravská Slavia) 5,5, 39. Karel Kratochvíl (Lok. Brno) 5,5, 49. Vlastimil Chládek (Garde Lipovec) 1,5, 50. Michal Vávra (Moravská Slavia) 1,5 bodu. Výsledky turnaje žen a mládeže najdete na Internetu, jenom podotýkám, že nejlepším blicařem se v užším finále mládežníků stal Martin Blahynka (Duras Brno)! Jiří Prokop předpovídal, jak bude vypadat zpráva o příštím bleskovém přeboru Moravské Slavie, která začne konstatováním: „Za účasti tří finalistů mistrovství republiky...“. Holemář byl spokojen, v dobré náladě, takže ani neodmítl v pozdních hodinách nabídku Jirky Prokopa, že si s ním dá partii naslepo. Jenom si David vymínil, že Prokop nesmí při ohlašování tahů udělat chybu, jinak prohraje. A Prokop se snažil, prsty odpočítával na magnetické šachovnici sloupce a řady, diktoval celkem správně („Beru ti toho
koně“ apod.), ale nakonec prohrál. V jedné nonstopce, kde jsme nedělní ráno s ním a Riškou zakončovali, pak zase s Davidem, který učinil nemožný tah, vyhrál miniaturku v Birdově zahájení, resp. Fromově gambitu. Myslím, že jsem ty partie nezapisoval. A protože se blíží Vánoce, musím veřejně poděkovat panu Vlastíku Chládkovi. Za to, že jsem mu uveřejnil v Brněnském deníku (i několika dalších regionálních Denících) hezkou partii z II. ligy, nabídl mi přátelsky splnit jakékoliv vánoční přání. Tož jsem si přes jeho sekretariát objednal u Karla Mokrého několik historických šachových knih (v ceně tak 3,5 tisíce) a hle: v pátek dopoledne mi je doručil řidič Dopravních staveb až do bytu! Děkuji pěkně za krásný vánoční dárek! Snad bych ještě mohl předvést partii pana Vykydala z té slavné simultánky, neboť ji až na jeden drobný zádrhel dokázal přehrát. Hrálo se s časovou kontrolou, hráči měli na partii 50 minut, Navara na všechny dohromady 70 minut.