Nová kniha od Davida Holemáře, tu musíte mít!

Pokud hledáte originální knihu, plnou zajímavých příběhů, neuvěřitelných historek, diagramů, kde vám klesne čelist, stejně jako poučných rozborů, jste na správné stopě :-)

Pamatuji si na chvíle strávené krásnými (šachovými) příběhy od G. Sosonka. Příběhy Capy, Korčného, Milese a dalších a dalších šachistů. Jen jsem si říkal při čtení, škoda, že tam není nějaký diagram, nějaká partie, něco takového. Davidova kniha splňuje jak příběhy, tak i šachové fragmenty a některé jsou vskutku neuvěřitelné. 

V kapitolce POZOR NA ČAS ukazuje Lukáš Řehůřek jak hrál partii s Janem Johanssonem (2401) (Ps.: Na JJ si velmi dobře pamatuji, hrál skvěle, ale pomalu). Je neuvěřitelné, co zahrál JJ ve vrcholné časové tísni - i mně velmistrovi chvíli trvalo, než jsem pochopil "vo co go", o to neuvěřitelnější je závěr celé partie :-)

ČÁST I. Přátelé

Takových překvapivých úderů je v knize spousta, hned z kraje je poučná kapitola o/od Mírovi Benešovi (zdravím Míro :-) ) a "méněcenném benonim" aneb pozor na Šimiho (= Pavel Šimáček) aneb Míra padl málem pod stůl aneb David "vše pochopil". Mohu jen napsat, že Šimi nasadil brilantní taktický úder, kterým jen potvrdil, že benoni tak méněcenné nemusí být :-)

ČÁST II. David Holemář

Bullet aneb Zábava nadevše! Jeden z dalších diagramů, kde mi "padla brada" je z této veselé kapitoly o bulletu. Upřímně - nejsem zastánce bulletů na internetu - ale v reálu jsem si bullet nejednou rád zahrál. A hned ten první diagram, to je prostě MASO, v minutovce tam "prdnout" ...Dh4+ je prostě neuvěřitelné.

David velmi výživně píše o bulletu. Víte jak to je, psát má ten, kdo v tom má praxi a David sehrál za 5 let 180 tisíc (ano je to 180 000) partií v bulletu :-) Navíc si zahrál s takovými esy jako Magnus Carlsen, HIikaru Nakamura a další.

David má dobrý smysl pro humor, jeho "RECEPT NA ZARYTÉ GRÜNFELDKÁŘE" musím použít! Sakra, hlavně na to nezapomenout. To je prostě geniální i do klasické bleskovky :-)

Musíme brát zde tu věc, že jde o rady na 1 minutové partie, tedy kdo to je vrrrrrmmm. Tedy velmi rychlé, ale některé nápady se dají dobře využít i v 3 minutovce.

Jako "rána kladivem" mne uhodila stránka 47, kde David (od stránky 46) uvádí "mých 14 nejpovedenějších partií". Protože jako partie číslo 3 (název poziční maraton) je partie Holemář - Cvek 2003. To byla (tehdy) velmi bolestná prohra. Měl jsem už vysoké elo, pomalu atakující hranici 2500 a na Davida jsem si věřil, ale byla to těžká, nepříjemné, tvrdá rána. Protože jsem tu partii vlastně prohrál 3x. Jednak v zahájení. Plán - co hrál David - jsem znal, ale ve svém mládí jsem to vnímal tak, že to "nemůže být tak dobré". Pak mě David přejel i ve střední hře, ale když už mohl setnout mečem a oddělit mého krále od ostatních figurek, tak zbytečně vyměnil dámy (měl, myslím, málo času). Sice jsem měl špatnou koncovku, ale jsem přece ...ek, mistr ...ek :-) Jenomže i tam mě David utahal. To byla nepříjemná porážka a od té doby jsem měl (samozřejmě šachově) Davida zařazeného jako nepříjemného soupeře, kde černými je remíza OK.

(PS.: na straně 175 David krásně popisuje zápasy s (mým) Slavojem. A také je tam partie... více nebudu prozrazovat).

Partie číslo 6. alias "můj nejpovedenější tah ever" (Davidova partie) je opět něco, kde vám poklesne čelist a rozšíří se zorničky. Opět jsem chvíli vůbec nechápal "vo co go" a svoji "mentální zabržděnost" jsem sváděl na "a je ten diagram vůbec dobře?" Samozřejmě, že je :-) 

A co partie číslo 8 a zase tah, kde se nechce věřit, že funguje. Jak jsem psal, takových momentů je tu mnoho. Myslím si, že i Míša Tal, by se rád podíval na spoustu diagramů a partií a líbilo by se mu to. Nevěříte? Partie číslo 10 aneb - použiji svůj název - " s králem na e2 v zahájení aneb tak se drtí velmistři" jenom dokazuje, že "všechno je možné."

Je toho prostě hodně moc. Jsem rád, že David zařadil do knihy věci od "Arnyho" a hlavně pak jednu z nejkouzelnějších partií všech dob, tedy partie Blatný - Watson 1998, což je opravdu perla perel.

Komentář a analýza partie GM Bartel - FM Holemář je přesně to, co na šachu miluji. David na skoro 4 stránkách hlavně slovně rozebírá, co to je dostat kladivem mezi oči (myšleno samozřejmě šachově). Nutno ale napsat, že drtivou většinu tahů od GM Bartela bych neuhodl, protože... dají se TAKTO hrát šachy??

V knize je toho ještě hodně a hodně. Dívám se, že jsem se nějak hodně rozepsal, bude to někdo vůbec číst? Doufám, že hodně z vás ano.

Ale urychlíme to, ačkoliv je to jako když máte stůl plný skvělých dezertů a musíte si vybrat dva, OK, tři...no...možná čtyři, nikdo se nedívá, pátý do kapsy :-)

Část III. Historky

Je přesně ta část pro ty, kdo se chtějí pobavit a nasát jedinečnou atmosféru šachu. Doslova jsem se rozesmál u kapitolky "eto něvazmožnyj chod" a hlavně pak reakci ruského GM :-) hlavně pak, přeloženo: "to jsem nikdy neviděl"...

Partie Sysel - Vyskočil (historky od Neklana Vyskočila) je opět něco neuvěřitelného, tomu ani nebudete věřit, že se to mohlo stát, ale sugesce je sugesce a je to silná zbraň :-)

A další naprosto neuvěřitelný diagram - lépe napsáno část komentovaná partie - je od Lenky Ptáčníkové. Naprosto neuvěřitelná pozice vznikla po 37...Kd6!! To by mě ani ve snu nenapadlo, že lozit do odtažného šachu vede k výhře :-) nicméně ten mat dámou na .... podívejte se, co všechno může přinést jedna pozice kouzelné hry jménem šachy.

Část IV. Partie

Si přijde na "šmak" ten, kdo si chce pěkně pořádně, nejlépe ve 3D (= na reálné šachovnici) přehrát partie. Hned ta první, Kulovaná - Gaponěnko je neuvěřitelná. Mohu se pochlubit, že "jsem tam tehdy byl" a znám tu přípravu na partii, kterou připravila Eva s kapitánem Lukášem Klímou, aneb jak píše Eva "...kapitán už s touto variantou zaznamenal vítězství, a dokonce mladého soupeře rozbrečel." 

S velkou chutí jsem si přehrál partii od Pavla Menčíka "bijte francouzskou!" Vždyť já sám hraji Francii a nikdo mi ji bít nebude :-) Ale je pravda, že systém co má Pavel, je nepříjemný a partie je jako lusk.

Rozesmála mne kapitola od Oskara Hájka "jak (ne)sázet na šachy" a je celkem kuriozita (shoda náhod?!), že partii kterou ukazuje, je jedna z "nejbizardnějších" závěrů ever. Vezmeme-li, že to hráli tak silní hráči, Firouzja x Carlsen. A šlo o vážnou partii!

Perla je nádherně rozebraná partie Jany Jackové, jak porazila Anatolije Karpova. Téměř na 5 stránkách Jana ukazuje jak porazila nesmírně silného hráče, exmistra světa a v té době borcem s elem 2650: Jana hlavně popisuje partii slovně, co více napsat, prostě nádhera.

PS.: Pamatuji si na to do dneska, jaká to tehdy byla pecka a Jana byla dokonce i v blesku :-) A jak se asi z toho musel (tehdy) umívat Garry... 

V knize je dále rozebráno ještě hodně a hodně partií. Různé síly. Rád bych ještě dodal, že skvěle rozebraná partie je zde Jerguše Pecháče, když remizoval (tehdy) se samotným mistrem světa Magnusem Carlsenem...

ČÁST V. Různé

V  knize si každý najde svoje a myslím si, že vás osloví hodně věcí, co normálně v šachu moc nejsou, například básničky od Davida Navary, Miroslava Michálka atd., šachové vtipy nebo "hledej ve větě české velmistry", to mě pobavilo (od Miroslava Michálka). Nebo okénko bughouse od Pavla Menčíka a souhlasím s Pavlem, že boughouse je dobrou doplňkovou metodou výuky šachu. A k tomu bych rád dodal svůj poslední příběh, ostatně, pokud jste to dočetli až sem, zasluhujete medaili za houževnatost, odolnost a výdrž :-)

Kdysi jsem trénoval, na jednom místě, 3 mladé šachisty, kteří ale jevili pramalý zájem o šachy. Bylo jasné, že tam jsou z donucení a jediné co u nich zbudilo nějaký zájem, byla každá ukrojené minuta na velkých ručičkových hodinách. Co s tím? Věděl jsem, že to nemá žádný smysl, nic nepomáhalo. Dokonce jsem jeden moment přemýšlel, že trénink ukončím. Ale pak mě napadlo a zeptal jsem se: "umíte holanďany?" (= bughouse). Zavrtěli hlavou, tak jsem jim rychle vysvětlil pravidla. A pustili jsme se do toho. Byli tam dva kluci a jedna holka, kde kluci byli výkonnostně daleko dále. Nicméně já jsem hrál právě s nejslabším a síly se dobře vyrovnaly. Strašně je to chytlo. Ta tam byl nezájem, ospalost, těžce udržitelná víčka. Tak je to chytlo, že když trénink skončil a já jsem odcházel, pokračovali dále tak, že jeden hrál proti dvěma. To mě potěšilo, trenér odchází a svěřenci ještě zůstávají a hrají šachy. Nádhera :-)

Závěrem: Kniha je pohlazení po šachové duši. Najdete toho zde hodně, (nejrůznější) příběhy, srandu, poučné digramy, šokující příklady, brilantně rozebrané partie atd. Největší plus je ale ten, že to všechno vás "vcucne" do světa 64 polí a garantuji vám, že po přečtení této knihy bude svět šachu lákavější, pestřejší a dobrodružnější. Tento obrovský a svým způsobem nekonečný svět, vám otevře cesty a ukáže vám kolik toho tu na váš čeká. Probudit ve čtenáři touhu o světě 64 polí je (snad) snem každého autora. Davidova kniha toto splňuje téměř dokonale a takových knih je velmi málo.

David Holemář a spol.
To se nehraje! aneb šachy nejsou nuda!
GRADA 1000 výtisků
272 stránek cena 399 Kč