Moje kniha je na světě!

 Než začnu, chtěl bych moc poděkovat Jardovi - panu Jaroslavovi Halouskovi, který do knihy přispěl velmi zajímavou kapitolou o tom, jak jsme spolu začali trénovat, jak jsme trénovali a jak trénujeme a (vůbec) o jeho šachové cestě, která samozřejmě pokračuje dále a dále. Jen bych rád napsal, že když jsme spolu začali trénovat, byl Jarda "beznadějně slabý" - hlavně skoro vůbec neviděl taktiku. Nyní hraje jako rovný s rovným s hráči s elem kolem 1900.

Jak to všechno začalo? Nápad napsat knihu jsem měl samozřejmě už dlouho, asi 6 let. Měl jsem už něco málo napsáno, nicméně co udělat abych napsal celou knihu? Kde na to vzít tu energii a hlavně ten impuls. (Ps.: A také potřebnou pracovitost, která byla dlouho na absolutní nule).

V tento moment přichází na scénu Petr Koutný. Petr je (byl a bude :-) ) rozhodující impuls, protože mi skoro "přikáže", abych už tu knihu (sakra!) konečně napsal. "Kdo jiný než ty bys měl napsat knihu?" Přiznám se, že já toto potřebuji. 

Ps.: Byly to pak (ty) typické telefonáty od Petra, něco jako: "tak co už jsi alespoň v půlce?" (měl jsem asi 30 stránek) Nebo někdy na začátku prázdnin: "tak co, už to máš?"

Potřebuji někdy nakopnout, jinak bych se těžko pohnul z místa. Pokud by TEN impuls nepřišel, asi bych "jen tak" dále snil někde na procházkách v hloubi lesích co bych tak mohl napsat, ale jak se říká, skutek by utek. 

OK, napíši knihu, ale o čem? Původně jsem chtěl napsat knihu "TF". Ať čtenář promine, ale zatím nechám tento tajemný název, protože pokud bude mít moje prvotina úspěch, pak je dost pravděpodobné, že někdy o vánocích začnu v hloubi lesa myslet o/na "TF". A tím tedy dávat život druhé knize.

Když jsem "tak všelijak" přemítal o čem bych vůbec měl psát, stala se souhra několika náhod, které mě popostrčily k tomu, abych napsal knihu o tom, jak sám sebe trénovat šachy, respektive jak trénovat šachy.

Je to také jedno z nejdůležitějších témat, myslím a také -snad- nejméně zpracované. Ať už nyní přemýšlím jakkoliv, tak si nepamatuji, že by byla nějaká kniha, které by se snažila vysvětlit jak máte trénovat, co dělat abyste vůbec začali trénovat a hlavně to vydrželi. A pokud možno tuto problematiku rozvést podrobně.

"Můj návod" samozřejmě není dokonalý, ale snad každý si tam najde co potřebuje - to doufám. Informací je tam opravdu hodně. Také má kniha (na šachové poměry) docela hodně stránek a to se ještě musely diagramy "obtékat" textem, tedy přesný opak toho, jak se většinou šachová kniha "napíná" (diagram na skoro celou stránku), tak zde to je spíše naopak. Kniha má určený počet stránek a nesměla mít více. Což samozřejmě chápu kvůli tisku atd.

Jeda věc je začít trénovat a vědět JAK trénovat, ale snad ještě důležitější věc je u toho vydržet a opravdu mít šachy rád, pustit si je k sobě, takříkajíc do svého srdce. To je myslím jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. K čemu je pak nejlepší literatura a nejlepší trenér, když srdce říká ne. Nechci to. Kniha je také o tom, jak mít šachy rád. Doufám tedy. Budu moc rád, když vás přitáhne k šachu a právě, takříkajíc, vás chytne za šachové srdce.

Samozřejmě je zde zevrubně vysvětleno jak na zahájení, střední hru i koncovky. Jak na taktiku a další a další důležitá šachové témata. V tomto článku ale toto nechci dále rozvíjet, snad příště.

Tato fotka: Spokojený autor poté, co kniha spatřilo světlo světa

Nejvíce práce jsem udělal v červenci. Měl jsem nejvíce klidu, protože jsem neměl tréninky a makal jsem každý den. Navíc jsem byl políben múzou (myšleno abstraktně :-) ) a dokázal jsem "myšlenky z lesa" dávat na papír. Často jsem chodíval do lesa s tužkou a papírem a čerpal jsem inspiraci. Upřímně psáno, nejlépe mi funguje hlava, když jsem v přírodě, hlavně pak z hlediska inspirace. Jsem tam (a byl jsem) tak trochu, jakoby, ve snu. Napadaly mě (a stále napadají!) věci, které by mě doma těžko napadly. Ona abstraktní múza na mě čekala, téměř vždycky, v lese nebo na krásném přírodním prostředí. S úchvatným výhledem. Přikládám fotky.

Jestli jsem snil o tom, zda tato kniha bude mít úspěch? Ne, už to nedělám. Nemám s tím dobré zkušenosti. S nezdravým očekáváním. Budu samozřejmě moc rád, když tomu tak bude a kniha bude mít úspěch. Určitě to bude impuls na další knihu, ale nesním o tom. Nechávám na čtenářích, aby ohodnotili moje dílko. Autor by jen rád napsal, že to je kniha, kde jsem vložil kus sebe sama. 

* 10:23 - vše ok, kniha je na místě. Jdeme balit...