Metodické lekce Miroslava Jurky - malé ohlédnutí za publikační činností

Pak bojoval za UNI (vyjma tří sezón 1977 až 1980, kdy působil v DPM Brno pod vedením Františka Blatného, který byl ovšem tzv. líhní mladých talentů UNI) skoro 25 let.

Jedna z jeho prvních publikovaných partií byla v Rovnosti 8. 2. 1975 ze simultánky se Salo Flohrem.

Pak začal rychle stoupat po hráčském žebříčku a brzy se dostal až do A družstva UNI a sehrál svou premiérovou partii v celostátní lize (dnešní extraliga). Jedna z prvních byla proti samotnému státnímu trenérovi.

Celkem hrál Mirek v Celostátní lize za UNI Brno v průběhu let 1981 až 1990 7 sezon a jeho skóre je +9 =51 -4. V národní lize pak odehrál 8 sezon v se skórem +30 =36 -7. Dohromady sehrál za UNI v soutěžích družstev 167 partií (+57 =96 -14). Zde je jedna z vyvedených partií Celostátní ligy:

Mirkovy největší úspěchy, jak v individuálních, tak i v soutěžích družstev, shrnul Neklan Vyskočil na webu Durasu Brno.

Nechci zde ukazovat nejlepší partie a ani vypisovat všechny Miroslavovy úspěchy, chtěl bych se zmínit hlavně o publikační činnosti, která byla také jeho oblíbenou činností. Přispíval do Zpravodajů UNI a Zpravodaje ŠMZ zajímavými originálními články (pak pokračoval uveřejňováním svých vzpomínek na citovaném webu Durasu Brno). Pro Edici ŠMZ napsal Ježkovité struktury. Některé články z univerzitního působení bych chtěl čtenářům NSS citovat. Jsou dokumentem tehdejší doby a mají i metodickou hodnotu. Jurkovy texty (mimo partií) jsou uvedeny kurzívou, v partiích jsem uvedl v některých případech doplňující nové partie.

Útlou brožurku na tehdy ještě neznámé téma napsal Mirek Jurka v roce 1991 pro Edici ŠMZ jako 3. svazek (grafickou úpravu - tenkrát ještě počítače pro obyčejného smrtelníka nebyly cenově přístupné - provedl další hráč UNI Milan Skládal). Na 30 stranách  předvedl typické plány, uvedl partie z velmistrovské praxe ilustrující téma a na konci každé kapitolky zhodnotil výkony ve svých partiích na danou látku. Čtenářům přináším jednu z kapitol, s Mirkovými partiemi.

Kapitola: Postupujeme královským pěšcem

1.Jf3 c5 2.g3 b6 3.Sg2 Sb7 4.0–0 Jf6 5.c4 e6 6.Jc3 Se7 7.d4 cxd4 8.Dxd4 Jedním z častých plánů bílého v ježkovitých strukturách je postup e pěšce až na e5. Obvykle se pozice zjednoduší (vymění se dámy), bílý se pak snaží těžit z lepší pěšcové struktury na dámském křídle. Černá pozice je však velice pružná a skrývá různé možnosti protihry. Nejčastější pořadí tahů v této variantě bývá 8...d6 9.Vd1 a6 10.b3 Jbd7 11.e4 s dalším 11...Db8 11...Dc7 12.Sa3 Jc5 13.e5

Z mé praxe

Na toto téma jsem sehrál více většinou obsažných partií. Týkají se varianty s 11...Db8, kterou jsem používal bílými i černými. Partie jsou uvedeny chronologicky.

Následující partie je tak trochu metodická.

V poslední partii na 11...Db8 jsem černými dosáhl dobré pozice. Hrál jsem však příliš křečovitě (moc jsem si přál vyhrát) a můj soupeř toho využil.

Na závěr této kapitoly bych rád uveřejnil partii z finále Českého poháru 1987/88. Bílý zde hrál na postup e4-e5 v trochu jiné pozici. Partie ukazuje, jak rychle jsou schopny ježkovitě rozestavěné figury zasáhnout po nesprávném otevření pozice.

Ve Zpravodaji UNI 1987 - 88 napsal Mirek hezkou reportáž o soutěži v Rumunsku (Horké léto v Calimanesci), které bylo jeho oblíbenou destinací. Sehrál tam koncem 80. let mnoho turnajů. Z článku vyjímám:

Mezi největší atrakce patřil americký reprezentant, který absolvoval celý turnaj se sluchátky walkmana na uších. Zda poslouchal Verdiho, hard-rock, či zda měl nahrané nějaké varianty se nám zjistit nepodařilo. Jisté je, že získal víc bodů, než by odpovídalo jeho předvedené hře.

Mirek uvedl partii bez poznámek:

Josef Hladík, Miroslav Jurka, Jiří Špiřík v Calimanesci 1987

Pozdrav z téhož turnaje mi poslali členové UNI: Ševčík, Hladík, ??, Jurka, Ramík, Špiřík

Mé nejdelší partie byl seriál, který Mirek publikoval ve II. ročníku ŠMZ v čísle 5 a 6.

                V předmluvě napsal:

                Partie mívající délku sto a více tahů zpravidla nebývají příliš záživné. Často se vyznačují dlouhým hledáním existující, či neexistující cesty k výhře silnější strany, případně se hraje teoretická koncovka s omezeným limitem tahů, s jehož splněním dochází k remíze. Čtenář většinou raději sáhne po efektní miniaturce či jiné rychleji končící partii. Avšak i extrémně dlouhé partie mívají svá kouzla, často svázaná s vnějšími okolnostmi.

                Rád bych Vám porozprávěl o svých dvou "dvoupartiářových" doposud nejdelších partiích. Obě se hrály v Rumunsku v Tirgu Mures ve stejné hrací místnosti, jejíž čelo zdobil vlídný úsměv geniálního vládce Karpat. Liší se pouze rokem sehrání.

                  Partie s Mircea Sergiu Lupu není záživná, připojil jsem jen několik Mirkových zážitků během partie, ovšem koncovka byla teoreticky laděná a Mirek v ní vylepšil analýzu z knihy Portisch, Sarközy, 600 okončanij, Moskva 1979, což potvrdily i nynější databáze koncovek. A to při ohraničeném čase na přemýšlení při partii.

Několik poznámek k důležitým tahům:

  15...Jb8 Volbou zahájení mne soupeř nepříjemně překvapil, protože jsem doufal, že neodmítne nabízenou remízu - vždyť ostatní partie již skončily (dokonce jedna rezultativně) a čeká se jenom na nás. Ten den jsem měl ještě v plánu vyřízení jedné osobní záležitosti a pak sbalení věcí a odjezd nočním vlakem. Soupeř však odmítl.
  74...Kg6 Partie pokračovala i nadále svižným tempem, proto teprve nyní po šesti hodinách hry nadešel čas k prvnímu přerušení a k přestávce na oběd. Dohrávka byla stanovena na 16. hodinu. V proslulé restauraci Fortuna jsem seděl u jednoho stolu se svým soupeřem a duší turnaje v Tirgu Mures panem Schüllem. Mircea-Sergiu Lupu se netajil svým zklamáním, ale vyjádřil přesvědčení, že partii možná ještě zremizuje. Osobně jsem nabyl jistoty, že partii snadno vyhraji, v čemž mě posílil těsně před dohrávkou místní účastník pan Solomon. Shodli jsme se, že ve vynuceně vzniklé pozici B: Kh1, Ve1 Č: Kg3, Va3-d3, Se3, ph3 černý udělá tempo věží po 3. řadě a bílý se bude muset vzdát - viz pozice po 90. tahu.

94...Sd4 V tomto okamžiku v rámci naplnění skvělého panovníkova hesla "Energia - problema noastra si tutuor" zhaslo v celém městě světlo. Tehdy se koneckonců elektrický proud v Rumunsku vypínal na hodinku až dvě skoro každý den, čímž trpěly v průběhu turnaje zejména delší partie (kola začínala zpravidla ve 14.30 hodin). Ale již někdo našel zápalky a svíčku a po krátké poradě se rozhodlo o dalším pečetění a dohrávce v místě asi 10 km vzdáleném, kde mělo být i slavnostní zakončení. To se událo kolem půl sedmé večer. Soupeř zapečetil a po chvíli nás speciální mikrobus odváží i s ostatními účastníky turnaje do jakéhosi prominentního místa, kde nás čekala nejen chutná večeře, ale i kvalitní osvětlení. A zatímco ostatní zasedli ke slavnostní tabuli, nás dva posadili do vedlejšího sálu k šachovým figurkám.

Další průběh až do 114. tahu se vyznačuje pouze mým tápáním. Byl jsem rozhodnut partii za každou cenu vyhrát, v zájmu čehož jsem odmítl i porci pravého rumunského koňaku nabídnutou ochotnými pořadateli. V případě, že bych do padesáti tahů od posledního braní figury a tahu pěšcem (t. j. 136. tah) nedokázal vyhrát, hodlal jsem posunout pěšce na h2, případně ho obětovat a dřít pozici i nadále. Samozřejmě bych si musel počkat 24 hodin na další vlak, naštěstí k tomu nedošlo.

120...Sd2 Během závěrečné dohrávky jsme se se svým soupeřem střídali ve vedlejší místnosti ve stravování. Nikomu nevadilo, že už mnoho hodin v podstatě zbytečně prodlužujeme závěr turnaje, brali vše jaksi jinak.

                Po krátkém zakončení turnaje (nakonec jsem skončil třetí) nastal rychlý návrat do znovu svítícího Tirgu Mures, kde jsem si za pomoci rumunských i jugoslávských kolegů bleskově zabalil věci (některé zapomenuté mi jeden z organizátorů, Dumitru Anitoaei, uschoval a předal loni v Třebíči) a jel, potom běžel na nádraží. Rumunský drážní rozhlas však po chvíli chraplavým hlasem oznámil hodinové zpoždění předpůlnočního vlaku jezdívšiho po trase Brašov - Razboieni.

                Cesta z Rumunska k nám již proběhla bez zvláštních příhod (o dva roky později byla zajímavější) a tak po příjezdu do Brna 21 .11. ve večerních hodinách jsem stihl absolvovat následující den partii Celostátní ligy s panem Orságem (ÚDA Praha). Ta však skončila remízou již po 69. tazích a pěti a půl hodinách hry.

                Tím končím a příště bych vás rád pozval na další dlouhou partii do předrevolučního Rumunska právě zahajujícího 14. sjezd RKS ...

                  Dříve něž budu citovat Mirkovo další dobrodružství, podívejte se na teorii koncovky v předcházející partii které publikoval již ve Zpravodaji UNI 1987-88, číslo 6, str. 7.

Lupu - Jurka B50
Tirgu Mures, 1987

118...Vh2+! Zlepšení (aspoň se domnívám) proti analýzám stejné pozice (s obrácenými barvami) ze sovětské knihy Portisch, Sarközy: 600 okončanij, str. 222. 119.Kg1 Vf2 120.Kh1 Sd2 0–1

Bílý dle tablebází dá po 118...Vh2 mat v 9. tazích. 118...Sd6 je řešení Portische v knize a následuje mat až v 12ti tazích. Zkrácení řešení může mít podstatný vliv na padesátitahové pravidlo.

V druhém pokračování uvedl Mirek tento souboj:

Pondělí 20. listopadu 1989 - to je den, kdy u nás poprvé po dlouhé době začaly některé noviny psát pravdu, je to den, kdy naši studenti zahájili na protest proti brutálnímu zákroku policie dne 17. listopadu a proti neúnosné politické situaci původně týdenní stávku. Je to také den, kdy byl v Rumunsku zahájen několikahodinovým projevem Velkého Bratra (míněn Nicolae Ceaușescu) 14. sjezd RKS. Je to ovšem také den, kdy se v Tirgu Mures konalo již 10. kolo mezinárodního šachového turnaje 10. kategorie.

Rumunský soupeř potřeboval v zájmu zisku balu MM nutně vyhrát.

63...Sf8  Partie se dohrávala až 22. listopadu dopoledne. Mezitím se v naší vlasti událo mnoho převratného. Rumunské sdělovací prostředky však byly zcela vytíženy domácí událostí desetiletí, moudří lidé v novinách zrušili i sport, natož nějaké Československo. Pouze rozhlasová stanice Europa libera vydávala svědectví o událostech v naší zemi. 21. listopadu můj soupeř pouze remizoval s dosud vedoucím hráčem turnaje, Jugoslávcem Brkljačou, takže touha dovést naši partii do vítězného konce byla ještě větší.

  119...Kxf2 1/2  za slabých 9 hodin hry, přičemž já sám jsem spotřeboval něco málo přes 3 hodiny, na dohrávku 35 minut. Rád bych se čtenářům omluvil za opravdu nudnou partii, takové však dlouhé partie bývají.

V Brně se hrávaly v 80. letech pravidelně každé léto odehrávaly Langovy memoriály a Mirek nechyběl ani jako hráč a ani jako organizátor. To dokumentují následující snímky:

Pořadatelský sbor UNI Brno na zakončení slavného 4. ročníku Langova memoriálu 1984
Stojící: Tomáš Gregor, Petr Hába, Miroslav Jurka
Sedící: Zdeněk Závodný, Libor Daněk, Josef Hladík, Petr Zwardoň, Marek Orel

Langův memoriál 1986 pro fotografa rozehráli pár tahů Jeske (NDR) a JurkaJurka při organizační činnosti s Josefem Hladíkem

Závěrečné dvě ukázky jsou opět z Šachového metodického zpravodaje. První partie je z čísla 2 I. ročníku 1990 z rubriky Moje metodická partie a druhá z čísla 2 III. ročníku 1992 (stať Dvojice střelců v koncovce). V obou partiích Mirek velmi metodicky vysvětlil problémy tématu.

 

Mirku nezapomeneme na Tebe ...

Za UNI Brno Zdeněk Závodný, 6. 9. 2013