Člověk je odsouzen k tomu, aby se jeho efektu obdivoval do té doby, než se objeví další jedinec tohoto druhu. Šachy jsou činností od přírody rozvážnou a pomalou. Srovnání s rychlostí s níž se nám životem prožene záblesk jednoho meteoru se může zdát nesouměřitelným. A přesto se v šachové historii objevilo hned několik šachistů připomínajících zmíněný astronomický úkaz. Zjevili se jakoby odnikud, zanechali v srdcích šachových fanoušků hlubokou stopu, aby se z tohoto světa zase rychle vytratili.
Kariéra Rudolfa Charouska trvala jen dva roky a jeden měsíc. Konec devatenáctého století nebyl obdobím, v němž se každý měsíc konaly dva silné mezinárodní turnaje. Když ti nejlepší z nejlepších změřili své síly dvakrát za rok, bylo to právě tak akorát. To ony dva roky Charouskova účinkování poblíž šachového Olympu ještě povážlivě zkracuje na pouhé čtyři turnaje. Přesto se o něm stačilo pochvalně vyjádřit mnoho šachových stálic. Emanuel Lasker poté, co ho prakticky neznámý Rudolf Charousek porazil na turnaji v Norimberku 1896 jej dokonce prohlásil za jednoho ze svých největších soků. „Proti tomuto mladíkovi budu jednou obhajovat svůj titul,“ uznale konstatoval Lasker. Bez zajímavosti není ani to, že norimberský turnaj Charousek vlastně ani hrát neměl. Přes přímluvy krajana Gézy Maróczyho pořadatelé mladého maďarského šachistu nepozvali. Charousek Laskera nakonec porazil jen proto, že se díky nemoci z turnaje odhlásil Angličan Henry Bird. V šachovém světě existuje hodně náhod. Díky Charouskově brzkém úmrtí je prakticky jisté, že bez výhry nad Laskerem by jeho krátká kariéra nemusela ani začít. Byl by nadále méně známým šachistou a ne „tím zázračným dvaadvacetiletým chlapcem, který porazil Laskera.“ Kdyby Birdovi tenkrát sloužilo zdraví, možná by bylo všechno jinak.
Rudolf Charousek se narodil v Praze, ale již jako pětiletého chlapce ho rodiče odvedli na Slovensko. V průběhu svého studia na gymnáziu v Miskolci se naučil šachy a touha se v této hře zdokonalovat přivedla mladého Rudolfa do maďarské společnosti, která kulturní sféře tehdejšího Slovenska dominovala. Studium práv v Košicích pak bylo v jeho životě jen krátkou a nedokončenou epizodou.
Mládenecké zaujetí pro šachovou hru je patrné i z toho, že když si díky chudým poměrům, v nichž se jeho rodina nacházela nemohl dovolit koupit výtisk Bilguerova šachového bestselleru, přihlásil se k docházení do městské knihovny, kde si celou knihu trpělivě opisoval. Charouskovo maďarské občanství bylo z dnešního pohledu spíše formální záležitostí. Nikdy svoji českou mateřštinu nezapomněl a dopisy domů psal výhradně česky. Svůj vztah k rodnému městu potvrdil v roce 1897, kde se v Praze stal hostem Českého spolku šachovního. Sehrál tam dvě partie s Kotrčem (1,5-0,5) a také simultánku s jasným výsledkem 20:1 =7, za niž byl obdarován krásným briliantovým prstenem.
Podle dobových pramenů byl„sympatický mladý muž, který měj naivní sebevědomí zkušeného člověka Na turnaji hrával také trochu pro diváky: brával figuru do dvou prstů, opsal s ní elegantní oblouk a vítězně se rozhlédna kolem sebe, postavil ji na zvolené místo,“ vzpomíná na pražského rodáka F.J. Prokop ve své knize zasvěcené historii českého šachu.
V roce 1896 se ve světě velkých šachů objevivší Charousek těšil velkého uznání svých soupeřů a novinářů. „Všichni experti poznávají v Charouskovi pravého génia. Je obdařen mimořádnými teoretickými znalostmi, jeho herní styl je inovativní a originální, přičemž hraje stejně dobře střední hru, jako koncovku. Je mimořádně sebevědomý ve všech typech pozic a absolutně se nebojí žádné autority,“ píše se po zmíněném turnaji v Norimberku, kde Charousek nakonec i přes výhru s Laskerem končí ve druhé desítce turnajového pelotonu.
„Vždy toužil po tom, aby na šachovnici uskutečnil své myšlenky,“ charakterizoval Charouskovu hru Richard Réti a pokračoval: „Dokázal úplně zapomenout na svého soupeře, myslíc pouze ve svých vizích a představách. Občas vyšla jeho snaha vniveč, ale jindy se mu zase podařilo přesně najít slabé místo soupeřovy pozice a přesně jí využít. Jeho hra byla jednoduchá a přímočará. Ve skutečnosti byla jeho hra natolik jednoduchá a elegantní, že ji jednoduše nemohl napodobit nikdo jiný.“
Richard Charousek je často vydáván za břitkého útočníka a „kombinátora“. Po přehrání několika jeho partií ale vznikne dojem, že to je velmi plytké vyjádření jeho tvorby. Charousek měl velký cit pro transformaci pozice. Přechod z útoku do vyhrané, či jen lepší koncovky zpravidla nevynechal. A koncovky hrál skutečně perfektně. To potvrzuje ve svém článku o Charouskovi také kanadský velmistr Kevin Spraggett, „Jeho hra v koncovkách na mě udělala ohromný dojem!! Není to ani otázka toho, že by jen vynikal mimořádnou technikou hry v koncovce, ale spíše na mě zapůsobilo to, jak jednoduše a instruktivně dokázal přehrávat v pozicích s malou výhodou i skutečně silné šachisty. V této souvislosti mně Charousek hodně připomíná Fischera a Karpova v jejich nejlepších letech.“
Rudolf Charousek – Harry Pillsbury,Harry
Vídeňská hra [C29]
Budapešť 1896
1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.f4 d5 4.d3 d4 5.Jb1 Jc6 6.Jf3 Sg4 7.Se2 Sxf3
8.Sxf3 Sd6 9.fxe5 Jxe5 10.0–0 Dd7 11.Sg5 Jfg4 12.Sxg4 Jxg4 13.h3 Je5 14.Jd2 f6
15.Sf4 Jg6 16.Sxd6 Dxd6 17.Dg4 0–0 18.Jc4 De7 19.Vf5 c6 20.h4 De6 21.h5 Je7 22.Vf4
Dxg4 23.Vxg4 Vad8 24.Vf4 h6 25.Ve1 Jc8 26.Kh2 Vfe8 27.g4 b6 28.Kg3 Jd6 29.Jxd6 Vxd6
30.Vf5 Vde6 31.Kf4 Ve5 32.c3 Vxf5+ 33.gxf5 Američan tahal v dosavadním
průběhu partie za kratší konec, ale vzniklá koncovka se běžnému šachistovi
nemusí zdát nutně špatná. Je to koneckonců věžovka, piónů mají obě strany
stejně a tak se dokonce boje zdá ještě daleko. Bílý má ale na své straně
několik malých plusů. Černý má jednoznačně horší pěšcovou strukturu korunovanou
slabinou na g7. Slabým se může lehce stát i vpřed vyběhnuvší pěšák d4 a pro
bílého může hovořit také prostorová převaha a aktivnější postavení jeho krále.
Je s podivem, jak lehce a metodicky přesně Charousek svého věhlasného soka
přehrál. 33...Vd8 34.c4 Kf7 Po pokusu ochránit svého centrálního
pěšce od blokády postupem 34...c5 může
bílý buďto postoupit v centru 35.e5!? když po 35...fxe5+ 36.Vxe5 Kf7 37.Ve6 Vd7
38.Ke5 je černý nepříjemně svázán, zatímco se bílý může zaměřit na otevření
druhé fronty postupem pěšců dámského křídla . Druhou možnou strategií je
prozatím s centrálním průlomem vyčkat a věnovat se okamžité přípravě marše a
otevření druhé fronty na dámském křídle.
35.b4 I zde mohl bílý zvolit přímočaré 35.e5 fxe5+ 36.Vxe5 s průnikem
částečným ochromením černých figur, ale prozatím dává před rozhodným tahem
přednost snaze o otevření dámského křídla.
35...Ke8 Nyní by již podpora
pěšáka d4 35...c5 narazila na rychlé
otevření nových lovišť na dámském křídle
36.bxc5 bxc5 37.Vb1 a to by se mělo stát černému celkem jistě osudným. 36.a4
Vd7 37.Va1! Přesný tah mající za úkol otevřít
dámské křídlo po krajním sloupci. Černý opět nemůže blokovat postup bílého
pěšce 37...a5 pro jednoduché 38.bxa5 bxa5 a 39. Vb1 se splněním mise bílé věže
na dámském křídle. Při slabinách na sloupcích "b" a "g" a
možném proniknutí bílého krále středem šachovnice by byla obrana černého zřejmě
předem prohraná. 37...Kd8 38.a5 Kc7 Nepomáhá 38...b5 pro 39.cxb5 cxb5 40.Vc1 s dalším
Vc1–c5 a velikou převahou vůdce bílých figur.
39.axb6+ Kxb6 39...axb6? 40.Va7+ Kd8
41.Vxd7+ Kxd7 42.e5 fxe5+ 43.Kxe5 Ke7 44.c5+-
40.Va5! Nimcovič kdysi poznamenal, ze věž má být umístěna tak hluboko do
soupeřova tábora, jak je to jen možné. Při věži na poli a5 přichází v úvahu
hned několik idejí včetně té, kterou se chystá Charousek uskutečnit: zahrát
někdy c4-c5, donutit černého krále ustoupit zpět a potom přesunout svého krále
na pole c4 a tím zatlačit na černého centrálního pěšáka.. Vypadá to tak, že
jediné, co mohl Pillsbury dělat, bylo sedět a čekat. Nemá absolutně žádnou
protihru. "GM Spraggett. 40...Ve7 41.Kf3! Charousek provádí královský
obchvat naznačeným v minulé poznámce kanadským velmistrem. Celá jeho hra je tak
neskutečně logická a jednoduchá, že musí v nestranných pozorovatelích zanechat
hluboký dojem.
41...Ve5 42.c5+ Kb7 43.Ke2 Ve8 44.Kd2 Vd8 45.Kc2 a6 46.Kb3 Vd7 47.Kc4 Vd8 48.Va1! Poté, co bílý vylákal černého krále
hluboko do dámsko-křídelního rajónu, využívá bílý své větší pohyblivosti a
přesouvá těžiště hry jinam.
48...Vd7 49.Ve1! Kc7 Postupu bílého centrálního pěšce
černý nezabrání. Po 49...Ve7 50.Kxd4 by Pillsbury neměl ani stín kompenzace.
50.e5 fxe5 51.Vxe5 Kb7 52.Ve4! Pěšec d4 je synem smrti. Černému tak
nezbývá než se pokusit o protiakci ať to stojí, co to stojí. Při dobrém a
aktivním postavení bílých figur však nemá jeho pokus šanci na úspěch.
52...Vd5 53.Ve7+ Kb8 54.Vxg7 Vxf5 55.Vg6! Nastává čas zní. Černí pěšci popadají a
ti bílí vykročí k rozhodnému pochodu směr vzdálený obzor.
55...Vxh5 56.Vxc6 Kb7 57.Vb6+ Ka7 58.Kxd4 Vh1 59.Kd5 h5 60.d4 h4 61.Vh6 Vb1
62.Vh7+ Kb8 63.Kc6 Vxb4 64.d5 Vg4 65.Vh8+ Ka7 66.d6 1–0
Po turnaji v Norimberku přicházejí nabídky pořadatelů dalších velkých turnajů. Brzy poté dělí Charousek s Čigorinem druhé místo před Pillsburym a Schlechterem a o rok později vyhrává mezinárodní turnaj v Berlíně, když ve druhé polovině si do tabulky připisuje devět bodů v devíti odehraných partiích.
Rok 1898 je však již předznamenáním jeho blízkého osudu. Musí díky akutnímu zápalu plic odříct účast na silném turnaji ve Vídni. Stihne ještě sebrat síly a rozdělit s Burnem a Čigorinem druhé místo na mezinárodním turnaji v Kolíně a to dokonce i přesto, že jeho zdraví bylo podle svědků již silně nalomeno. Přesto hrál na svém posledním turnaji skvělé šachy. To dokonce tak skvělé, že se v tisku začalo jméno Charousek vyslovovat v souvislosti se jmény Tarrasche, Pillsburyho a Janovského, tedy v souvislosti s největšími kandidáty na zápas o Laskerův titul. Zářijové číslo British Chess Magazine u roku 1898 dokonce přineslo zprávu o chystaném turnaji, který se měl za účasti Laskera, Tarrasche, Pillsburyho, Janovského a Charouska hrát ve Vídni. To už ovšem Rudolfu Charouskovi dovoleno nebylo. Nemoc započatá zápalem plic se rozšířila a při tehdejším stavu medicíny bylo jen otázkou času, kdy život a krátká kariéra pražského rodáka skončí. Stalo se tak 18. dubna roku 1900.
