Kdo uteče vyhraje

Stejně tak bych si tipnul, že přehrávání těžkých pozic - jak se bránit - nebude vaší (oblíbenou) disciplínou.

Přitom obrana v šachu je tak důležitá... Například Karpov nebo Capablanca byli výborní obranáři. Ale oni museli, protože jedna z dobrých cest jak se naučit bránit, je neumět zahájení. Právě Karpov - podle jeho slov - měl (hlavně z kraje kariéry) skoro vždycky špatné pozice hned po zahájení a nezbylo mu nic jiného, než se bránit. Vypěstoval si tak ty správné návyky na obranu. Podobně to bylo i u Capy.

Zajímavé je, že obecně (není to ale vždycky), hráči co uměli perfektně zahájení měli pak větší problém s obranou. Je to jednoduše proto, protože se málokdy dostávali do špatných pozic. Praxe je praxe. A rychle postavit skříň z návodu nejde. Ale po sto padesáté bez návodu to jde i s basou dvanáctek.

Podle mě jeden z největších umělců obrany byl Viktor Lvovič Korčnoj. Následující partie by také mohla nést jméno : odysea černého krále. Je až neuvěřitelné, co všechno černý král oběhal. Však uvidíte sami. A také je neuvěřitelné co všechno Viktor Lvovič dokázal ubránit a jaké měl nervy z oceli.

A jak se učit obraně? Nejlépe stát špatně po zahájení :-) Ale to prosím doporučuji v tréninkových partiích. Nebo tréninkových bleskovkách. A pak samozřejmě studovat mistry obrany a bedlivě si všímat co dělali ve špatných pozicích. Doporučuji hlavně: Laskera, Capu, Karpova a Korčného.

Robert Cvek