Jedna ruka netleská

Historie je někdy krutá v tom, že pravda je často jen jedna a nebo ta, kterou historie vybere za pravdivou. Historie šachové hry 20. století výrazně ovlivnil Florencio Campomanes, který  pomohl rozšířit FIDE o 50 nových států. Nicméně možná nejenom díky přerušenému zápasu mistrovství světa mezi Karpovem a Kasparovem, ale i pro podezření na finanční machinace při spoluorganizování šachové olympiády v Manile, se mu FIDE začala drolit natolik, že v roce 1993 vznikla konkurenční organizace Profesionální šachová asociace (PCA)  v čele s Garrym Kasparovem. Šachový svět se na pár let rozdělil na dva nesmiřitelné tábory. Smíření usnadnila ztráta sponzorů PCA a možná i tenkrát změna na pozici prezidenta FIDE, kdy Florencia vystřídal možná ještě více kontroverzní  Kirsan Ilyumzhinov. 

Ale zpět do 1984 až 1985, protože tady začíná sláva a pád Florencia Campomanese, který přerušil možná jeden z nej..... zápasů mistrovství světa v šachu v jejich dějinách.

Byl to šachový maraton, který trval v moskevském Domě odborů od září 1984 do února 1985. Utkání hrané na šest vítězství skončilo bez vítěze, neboť mezinárodní federace FIDE ho po 48 partiích ukončila za stavu 5:3 pro Karpova. Důvodem byly údajné obavy o zdraví vyčerpaných hráčů, ale mladší Kasparov běsnil, protože se mu začalo dařit.

„V Moskvě to tehdy řešilo politbyro. Kdosi prý totiž řekl - když budou pokračovat, oba se zničí a nebudeme mít ani jednoho! Přerušení pak vzal na sebe předseda FIDE Florencio Campomanes. 

V zápase na šest výher sice Karpov vedl 5:0, avšak ve vyčerpávající bitvě plné remíz začal rival náskok snižovat až na stav 3:5 po 48. partii. Karpov zhubl 10 kilo a bylo čím dál jasnější, že poslední krok asi nebude schopen udělat.

Zděšení „soudruzi“ začali konat, což pro někoho nebylo až takové překvapení. „Jsou tři možnosti, jak zápas dopadne,“ věštil tehdejší ex šampion Michail Botvinnik.

„Nejméně pravděpodobná je ta, že Karpov ještě jednu partii vyhraje, pravděpodobnější je ta, že Kasparov vyhraje tři partie. A třetí varianta, že bude zápas ukončen, je nejpravděpodobnější, protože pravděpodobnost druhé varianty je větší než té první.“

V tuto dobu do hry vstoupil Campomanes a přerušil tento zápas...

„Rozhodli jsme tak kvůli všeobecné únavě,“ pronesl šéf světové šachové federace Campomanes, jehož následně další šachový emigrant Boris Spaskij překřtil na Karpomanese.

Po celý zbytek života Florencio vyvracel spekulace, že tak rozhodl na základě tlaku ruských politiků a trval na tom, že to bylo jen jeho rozhodnutí, které učinil pro zdraví hráčů. 

Historie si bude pamatovat Florencia i za to, že byl  usvědčen filipínským soudem, že nevysvětlil, kam se podělo 240 000 dolarů při pořádání šachové olympiády v roce 1992 v Manile. Odsouzení bylo později zrušeno na základě toho, že pan Campomanes zastupoval mezinárodní organizaci, která nemá sídlo na Filipínách, a proto nebyl povinen národními zákony zveřejňovat tyto údaje. Stín pochybnosti ale nedokázal skrýt. 

 Historie je někdy krutá v tom, že pravda je často jen jedna a nebo ta, kterou historie vybere za pravdivou. Jak to bylo doopravdy v zápase mezi Karpovem a Kasparovem a jestli opravdu byl přerušen tento zápas na příkaz někoho jiného, nebo jestli je pravda ta, která říká, že FIDE se v těchto letech stala finančně neprůhlednou a hodně podezřeleou šachovou organizací, se těžko kdy dovíme. Možná misky vah dokáže vyvážit fakt, že Florencio přivedl 50 dalších států do organizace FIDE a tím pomohl šachům natolik, že to dobré převáží to špatné. 

Nebo ne, protože historie je někdy krutá. 

PK