Při mém citu pro věrohodnost faktů, mne uhodily do očí některé uvedené údaje. Postup do KP byl v sezóně 2015/16 nikoliv z Okresního přeboru UH, ale z Krajské soutěže, kterou Vlčnov pravidelně hrál již od počátku století.
V 2019/20 postoupil Vlčnov do 1. ligy, což byl opravdu historický počin. Uvedená Petrem tabulka čtyř družstev je ovšem záhada! Vsetín, ani Zlín-Malenovice v soutěži vůbec nehrály! Určitě se na duši potěšil šéf Malenovic Josef Tomek, pro kterého je liga klubový sen, zatím však nenaplněný. Zkoušel jsem chvíli zjistit, jak k uvedeným družstvům Petr přišel, marně. Možná na to přijde některý z čtenářů záhadologů; že by soutěžní úkol?
Čelo tabulky 2. ligy 2019/20 „E“ správně:
Z + = - Body Skóre Výhry
- 1. TJ Vlčnov 11 9 2 0 29 55,5 35
- 2. Jezdci Jundrov 11 7 2 2 23 56,5 45
- 3. ŠK GARDE Lipovec 11 7 2 2 23 45 27
- 4. ŠK Podlužan Prušánky z.s. 11 6 2 3 20 49 34
Náš postup vypadá zcela jednoznačný, ale nebylo tomu tak. Vážným ohrožením postupu byl Covid-19 a přerušení soutěží po kole 9, riziko nedohrání a nepostupu. V červnu se ligy dohrály. Největším konkurentem byl Lipovec, který ale ke dvěma závěrečným zápasům nenastoupil, prohrál 2x 0-8. Poslední kolo jsme jistily 4-4 s Boršicemi a mohli slavit. Lipovec další rok hrál KP, kde působí dosud.
Ke zkrocení Vlků:
Předznačením možného výsledku „zápasu roku“ Prušánek byly sestavy. Hosté ve standardní sestavě se silným hostem vpředu a šesti vždy stejnými hráči. Vlčnovu scházeli tři ze základu, včetně prvního i kapitána. Děravé sestavy jsou pro nás v posledních letech běžné. Před pár lety jsme 8-9 zápasů odehráli kompletní. V minulé sezóně jsme byli „papírově“ v 1. lize mezi nejslabšími. Přesto jsme nastoupili kompletní pouze 2x! Jako druhý náhradník jsem hrál i na deskách 4-5! Díky kolektivní bojovnosti jsme sestoupili až díky zahozené min. půlce v poslední partii, pouze horším skóre.
Všechny pozice utkání s Prušánkami jsem prohlédl až asi po 2,5 hodinách. Po dvou rychlých půlkách to bylo 1-1, prakticky 2-2. Spoluhráč Buráň vedle byl prohraný tak v 15 tazích, hledal zázrak ve věžovce. A vedle něj Moštěk znehybněného Sa3 soupeře využil k silnému útoku na krále, výhra se rýsovala. Někdy po 22. tahu se mi nelíbilo postavení krále Sosny a zejména jeho minimální čas. Z šachovnic 3+4 jsem odhadoval max. bod. Zřejmě jen moje výhra mohla přinést zápasové body. Většinu partií Petr v článku ukazuje, je možné si vše ohodnotit.
S Mikhailem Jordanovem jsem hrál opatrně, u vědomí jeho 100 %. Žádné divočiny. V 19. tahu jsem si vytvořil krytého volného pěšce a4, který s „věčným“ Jc4 mohl být velká síla, hlavně v koncovce. Brzy po mé obhlídce partií, hraje Mikhail 24…d5, čímž mění střelce a nechává mi bílá pole, takže brzy stojím jasně lépe. Ale zbývá mi jen pár minut a zmocňuje se nervozita, tíha odpovědnosti. Jaký plán zvolit, když hlava moc chladná není? Kritická pozice partie, vlastně i zápasu rychle spějícího k 4-3 pro hosty, je zřejmě po 29. tazích.
Zde jsem ze zbývajících necelých 8 minut produmal přes polovinu a nedokázal se odhodlat k ráznému postupu. Na 30.a5 jsem měl o pěšce obavy, aby nebyl ohrožen po 30…Dc7 a Va8. Zřejmě nejlepší 30.Sd1 chtělo více času ke zhodnocení asi nutné oběti pěšce, např. po 30…Jge7 31.a5 Dxd3 32.Sf3 s velkým náporem bílých figur, dvojicí střelců a volným pěšcem směřujícím do dámy. Pěšec víc černého nehraje větší roli. Výhra by byla blízko.