Jak opět vyhrály šachy
03.11.2021 15:55 | Domácí zprávyV úterý 21. září dopoledne, před začátkem čtvrtého kola právě probíhajícího Mistrovství České republiky mužů ve Zlíně, se uskutečnila sice nenápadná, ale významem důležitá schůzka.
Zástupci Výkonného výboru Šachového svazu ČR se sešli se zástupci zapsaného spolku Robert a Petr šachy, aby si vyjasnili svá stanoviska na některé kauzy, které byly v minulosti předmětem kritických článků publikovaných na webu nss.cz.
Před schůzkou atmosféra nevěštila nic dobrého. Najdeme společnou řeč? Budeme vůbec schopni se posadit za stůl a věcně a bez emocí jednat? Nebo se rozpoutá dlouholetá únavná právní bitva?
Zprvu nesmiřitelný postoj obou stran se rozpadl hned na počátku, protože bylo zjevné, že obě strany spojuje vášeň pro šachovou hru a v zájmu této výjimečné hry dávají všanc svůj čas, nervy, energii, peníze, pověst, rodinu… Tento společný jmenovatel, který jsme si zprvu neuvědomovali, byl nesmírně důležitý pro další vývoj jednání. Šachy nám hned na začátku ukázaly, kudy ano a kudy ne.
Spolek Robert a Petr šachy, jako provozovatel webových stránek nss.cz, umožňuje autorům publikovat své články, aniž jim zasahuje do textů, názorů či témat. Cílem spolku nikdy nebylo škodit či někoho dehonestovat nebo dávat prostor lidem, kteří o co hůře zvládají život svůj, o to radostněji se otírají o životy druhých. Cílem spolku jsou šachová témata, videa, analýzy a komentáře partií, zprávy a informace ze šachového světa, organizace turnajů, vydávání knih, rozhovory.
Členové a příznivci spolku dělají věci proto, že je baví a mají z nich radost. Pomine-li pocit radosti, činnost zanikne. V tomto jsou si oba subjekty podobné. I představitelé Šachového svazu ČR se svými komisemi a spolupracovníky jedou na stejné vlně. Svoji situaci mají ztíženou množstvím zákonných procesů, které musí respektovat a dodržovat. V tomto bodě má spolek život jednodušší. Zatímco Šachový svaz ČR můžeme přirovnat k velké zaoceánské lodi, kde na otočení kormidla tento v zásadě nepotopitelný kolos zareaguje změnou směru až za dlouhou dobu, soukromý spolek Robert a Petr šachy připomíná plachetnici, která reaguje i na mírné pootočení kormidla rychle a hned. Ovšem s rizikem možného převrácení.
Slovo má obrovskou sílu. Může pohladit, ranit, rozveselit, znechutit či znepřátelit. Každý nese odpovědnost za slova, která vychází z jeho úst či z jeho písemné komunikace. Napsat text vyžaduje odpovědnost, pokoru. A je to náročné, pracné a mnohdy nevděčné.
Společná debata o těchto věcech opět potvrdila to, na co se občas zapomene, totiž že svět kolem nás, šachy nevyjímaje, není, nebyl a nikdy nebude černobílý. Nešťastné formulace, které jsme použili v našich článcích, neměly nikoho urazit nebo křivě nařknout z nekalých úmyslů. Články měly být kritické, ale ne jednostranně útočné. Články měly inspirovat, podnítit k zamyšlení, ke změnám. Spolek Robert a Petr šachy nemá profesionální novinářské a marketingové zázemí, a proto se může někdy stát, že dobrý úmysl mine svůj cíl. Proto jsme se rozhodli z webu nss.cz stáhnout článek Můžeme se dotknout bohů a vyjmout z rozhovoru s prezidentem SŠS jednu nešťastně formulovanou otázku.
Pro budoucnost jsme se dohodli, že oba spolky budou spolupracovat a hledat společnou cestu, která ve svých důsledcích povede k rozvoji šachu. Ve vzájemné komunikaci jsme nastavili standardní komunikační kanály přes sekretariát svazu, kde zástupci Šachového svazu ČR vyjádřili ochotu zodpovídat na webu nss.cz dotazy k šachovému dění.
Výsledkem jednání nebylo zbavit se kritického pohledu na činnost Šachového svazu, ale pochopit mnohovrstevnost a složitost fungování Šachového svazu a především vytvořit mezi oběma subjekty komunikační kanály, které v konečném důsledku napomohou rozvoji šachu v České republice. A za to, že se to podařilo, patří zástupcům Výkonného výboru Šachového svaz ČR dík. Šachy tentokrát opět vyhrály.
Petan díky za skvělý a přesný rozbor situace. Vystihl jsi naši/mojí největší slabinu a přesný důvod, proč jsme se rozhodli pro tento smír s šachovým svazem. Musíme se soustředit na to co nám jde a musíme se dvakrát soustředit na kde to nejde tak, jak bychom chtěli. Pro všechny případy máme vždy připravené ústupové pozice, které jsou nedobytné. Když jdeme do konfrontace, vždy víme až kam můžeme jít a kde jsou záchranné body. Ale přesně jak píšeš, je to škoda energie a naše/moje největší slabina. Vynechat konfrontace, vynechat spory a máknout tam, kde opravdu chceme být a nesnažit se jít tam, kam by chtělo jít naše/moje ego. Je to zkušenost, kterou musíš prožít. Je to cesta po které musíš jít. Protože jen pak poznáš, co doopravdy chceš a co doopravdy je správné. Bez této zkušenosti na to nemusíš přijít. Ale přesně jak jsi to psal. To co píšeš, to teď doopravdy chceme dělat. Na to se doopravdy chceme soustředit. A touto cestou chceme jít. Díky za připomenutí toho, co je doopravdy důležité a co i nám dává smysl. Petr
Re PK: To přirovnání k admirálovi a bitvám ukazuje, v čem bude možná trochu problém. Mám pocit, že neustále s někým bojujete (tu se svazem, tu s organizátorem turnajů pro mládež, tu s konkurencí která vlastně neexistuje atd.). Místo konfontačního stylu a rozpoutávání bitev ze kterých pak ustupujete do předem připravených pozic by bylo lepší čas věnovat důležitějším věcem. E shop má dobře našlápnuto, you tube kanály taky, organizace živých turnajů trochu vázne (viz chaos v Herlíkovicích), internetové projekty jako simultánky či turnaje Meteleskum bleskum perfektní.Tak proč se nesoustředit na tohle a šetřit čas a nervy ztracené v předem prohraných bitvách?
"Vytvořme soupeři ústupovou cestu, ať má kam ustoupit"
(V originále je "nepříteli", byl bych rád, aby i soupeři, v tomto případě, bylo zbytečně silné slovo)
"Nejhorší, nejposlednější, řešení sporů je soud"
(..řekne skoro každý zkušený právník, krom těch co z toho mají prachy)
I my máme své admirály:) a neustupujeme, jen přeskupujeme síly. O tom byla zase moje odpověď.
Pro 8.05: Ta věta z 7:04 neříká, kdo je admirál. Vás se to týkat nemůže, protože Robert Cvek v diskuzi napsal: „nss ustoupilo“.
Pan Pohoda - Pan Admirál se podíval dalekohledem a viděl mnoho bitev. Admirál každý den bojuje. Některé bitvy jsou dobojovány a čeká se na bílý prapor od soupeře. V některých bitvách zahájí drtivý útok a potřebuje šetřit síly. Admirál moc dobře ví, co to je Pyrrhovo vítězství a jak dopadl Napoleon v Rusku. Vyhrát bitvu a přijít o všechny vojáky není vítězstvím. Na internetu jsme vítězové. Jak zpravodajství, články, videa i internetové akce jsou našimi vítěznými bitvami a všude tady jsme vyhráli. Ale čekají nás další a větší bitvy. Připravujeme vydání knížky, jsme před podpisem smlouvy s reklamní agenturou, která nám má pomoct vstoupit s e-shopem na zahraniční trh. Vstupujeme na bitevní pole pořádání šachových turnajů a je toho mnohem a mnohem víc. Správný admirál nechce vyhrát jednu bitvu, ale celou válku. Tak přesně rozhodli naší Admirálové. Poslat celé loďtsvo do jedné bitvy, znamená nemít dost sil na druhé bitvy. A jen dobrý Admirál ví, která bitva je pro něj opravdu strategická a důležitá. Uzavřením jedné fronty získáme čas přeskupit síly do bitev, kde jdeme vyhrávat. Věřím, že když vyhrajeme důležitější bitvy, některé další vyhrajeme bez jediného výstřelu. Něco jako Čingischán. Měl potom takovou armádu a sílu, že nikdo s ním nechtěl bojovat a vyhrával často bez boje. Tady chce náš Admirál poslat naše loďtvo.
„Admirál přiložil dalekohled ke slepému oku a prohlásil: "Nevidím žádný signál k ústupu".“
Budu reagovat.
Smyslem Robert a Petr šachy je spojovat šachisty. Smyslem je měnit šachy u nás k lepšímu. To jsou naše vize, které se nám někdy daří více a někdy méně. Ale daří se nám naplňovat důvod, proč toto vše děláme, tedy naše vize. Soudní spor by neměl vítěze. Byla by jen otázka, kdo by prohrál víc. Víc důvěry, víc energie, víc času a kolik šachistů by se tím otrávilo. To je přesně opak toho, proč tady jsme. Svět není černobílý. Jestli cena za toto vše je jen jeden článek. Pak tu cenu jsme ochotni zaplatit. Zachováváme si svobodu psát o čemkoliv, kritizovat cokoliv a kohokoliv, ale bereme na sebe odpovědnost a respekt k lidem, o kterých budeme psát. Proto máme nastavené vnitřní mechanismy, které se mají před prvním výstřelem snažit věci vysvětlit interně a když se to nepodaří, pak externě s tím, že vždy dostane druhá strana, ať je to kdokoliv možnost vyjádřit se, reagovat a třeba se bránit. Někdo toto může vidět jako prohru, výhru a nebo pat. V mých očích to je smysl toho, proč je tady Robert a Petr šachy. Chceme lidi spojovat, propagovat šachovou hru a pomáhat měnit šachové prostředí k lepšímu. Mimochodem, článek psal Vladimír a já mu za to děkuji. Děkuji i Robertovi za podporu a rady. Málokdo si uvědomí, kolik práce se v zákulisí muselo udělat, aby vznikl tento článek, či nepsaná dohoda. Proto všem, i lidem ze svazu a našemu týmu děkuji. Je to určitě nejlepší řešení pro šachy a šachisty u nás.
Takže hádám, že to znamená i konec avízovaného článku, vyjádření Roberta k dané problematice... Z článku docela jasně vyznívá, že se NSS podřídilo a ustoupilo. Je to trochu v rozporu s celým dosavadním přístupem. Tak jste si to hold zkusili a život jde dál.
To je dobře.