Garry Kasparov o zápase s Deep Blue: „Byl jsem součástí něčeho opravdu výjimečného

Kasparov zatím seriál neviděl – jak sám přiznává, ta kapitola jeho života je pro něj dodnes citlivá. Přesto nabízí fascinující zpětný pohled na jeden z nejikoničtějších střetů člověka se strojem v historii.

„Co jsem tehdy vnímal jako prokletí, dnes považuji za požehnání,“ říká Kasparov otevřeně. „Stal jsem se součástí historického momentu, který inspiroval celou oblast umělé inteligence a počítačové vědy. Dnes už jasně vidím, že souboj člověka proti stroji nemohl skončit jinak než porážkou člověka. Mnohem důležitější je totiž hledat cestu vzájemné spolupráce.“

„Ten zápas rozhodla psychologie, ne šachy.“
Kasparov dnes otevřeně připouští, že během odvetného utkání s Deep Blue v roce 1997 nebyl ve své nejlepší formě. „Ten tlak byl nesmírný. Po dramatické páté partii jsem zoufale potřeboval den odpočinku, ale místo toho jsme hráli hned další den. Moje mysl byla zahlcena podezřeními, otázkami a pochybnostmi.“

Jako příklad uvádí druhou partii slavného zápasu, kdy ho Deep Blue šokoval klidným pozičním tahem 37.Se4. „Stroj tehdy nad tím tahem přemýšlel celých čtrnáct minut. Pro mě to byl naprostý šok – ještě jsem věřil, že proti mně sedí ‚pouze‘ počítač, a najednou jsem nebyl schopen pochopit, proč zvolil právě takový lidský tah,“ vzpomíná Kasparov.

Navíc během zápasu několikrát došlo k nečekaným restartům počítače. „To je stejné, jako kdyby váš lidský soupeř během partie dostal infarkt a potom se vrátil k šachovnici s čistou hlavou. Z pohledu stroje tím vlastně začíná úplně nová partie. Něco takového je zcela nepřípustné. A když se to stane několikrát za sebou, začnete pochybovat o všem, co se kolem vás děje,“ přiznává dnes Kasparov otevřeně.

„IBM se chovala jako Sovětský svaz v éře Karpova.“
Kasparov vzpomíná na zápas z roku 1997 velmi kriticky, zejména kvůli neférovým podmínkám. „IBM tehdy nebyla jen soupeř – byla zároveň organizátor, rozhodčí a absolutní autorita nad vším, co se v zápase dělo. Můj tehdejší sekundant Miguel Illescas ve své knize dokonce popsal, jak IBM během utkání vyměnila ochranku před mou šatnou za člověka hovořícího rusky, který měl za úkol poslouchat mé rozhovory s Jurijem Dachoianem,“ říká s hořkostí.

Přesto Kasparov odmítá svalovat veškerou vinu pouze na IBM. „Byla to především moje profesionální chyba. Měl jsem být mnohem pozornější při čtení smlouvy. Byl jsem přesvědčený, že získám přístup k partiím Deep Blue, ale v dokumentu bylo nenápadně napsáno, že se to týká pouze oficiálních turnajů. Jenže žádný takový turnaj pochopitelně nikdy neproběhl,“ dodává sebekriticky.

„Chtěl jsem třetí zápas – a věřil jsem, že bych vyhrál.“

Když Garry Kasparov v roce 1997 prohrál slavný souboj s počítačem Deep Blue, nabídl okamžitě odvetu. „Skóre bylo vyrovnané, 1:1. V roce 1996 jsem vyhrál já, v roce 1997 zase IBM. Navrhl jsem jim rozhodující třetí zápas. Jenže oni odmítli – už neměli co získat. Vítězství bylo jejich, proč riskovat další střetnutí? Pro IBM byla kapitola Deep Blue uzavřená a stroj se stal minulostí,“ vzpomíná Kasparov s lehkou ironií.

„Šachy nejsou vyřešené – stroje jen dělají méně chyb než my.“

Dnes je Kasparov jedním z nejvýraznějších hlasů ve světě šachu, který tvrdí, že hlavní výzvou už není boj mezi člověkem a strojem, ale jejich vzájemná spolupráce. „Počítač nehraje lepší šachy než Magnus Carlsen, jen téměř nedělá chyby. Porazit stroj znamená dosáhnout úrovně přesnosti, na kterou lidský mozek prostě nestačí.“

Kasparov zároveň připomíná, že šachy rozhodně nejsou hrou s jasně omezenými možnostmi. „Claude Shannon spočítal, že počet legálních pozic v šachu je číslo s 46 nulami, zatímco celkový počet možných partií je přibližně 10^120. Šachy nejsou vyřešené. To jen lidé nedokáží hrát stejně přesně jako stroje,“ říká s důrazem.

„Chess960? Myslel jsem, že tam máme výhodu. Jenže jsme na tom ještě hůř.“

V rozhovoru se Kasparov dotýká i populární varianty Chess960, kde jsou figurky na základní řadě náhodně rozestaveny. Této disciplíny se pravidelně účastní, například v Saint Louis. „Věřil jsem, že právě tam budeme mít jako lidé nad stroji navrch. Jenže opak je pravdou. Stroje nehledají žádné vzorce, jim nezáleží na tom, kde která figura stojí. My lidé ale máme v hlavě zažité šablony, automatické reflexy. Chess960 všechno rozbíjí – a my náhle ztrácíme pevnou půdu pod nohama,“ přiznává s humorem i lehkou rezignací.

I přesto se Garry Kasparov stále rád vrací za šachovnici. „Možná tím trochu využívám svoji bývalou slávu. Asi bych už neměl hrát proti světové špičce. Jenže šachy mě pořád baví – a občas se mi dokonce podaří někoho pořádně kousnout,“ dodává s úsměvem.

„Klasické šachy musí přežít – jsou jako opera,“ říká Kasparov na závěr a zdůrazňuje, že právě rozmanitost dělá šachy jedinečnými. „Klasický šach je jako operní hudba – tvoří sice jen malou část celého hudebního světa, ale je nenahraditelný. Dnešní hráči často volí pevné varianty, například Berlínskou obranu, aby omezili možnosti soupeřovy přípravy. Proto ale potřebujeme také kreativitu a různorodost: rapid, bleskové partie nebo Fischerovy šachy. To všechno přitahuje nové generace hráčů.“

„Šachy vždycky odrážely změny ve společnosti – technologické i sociální. Dnes žijeme ve světě rychlosti a pestrosti, což šachu prospívá,“ dodává.

* zajímavé video, díky MaX za doplnění - Nakamura hraje bez dámy se strojem

Co vy na to? 

Hrát dnes proti počítači je asi stejně napínavé jako snažit se přechytračit kalkulačku v násobilce. Nejlepší šachové motory by možná porazily Kasparova i s dámou méně – a kdyby náhodou ne, tak by jim vývojáři prostě přidali update.

Počítače jsou neomylné, výkonné a neumí se potit. Nepanikaří, když ztratí pěšce, nezaváhají před časovou tísní a netrápí se nočními můrami po špatné partii. Ale právě v tom je jejich slabina. Neznají intuici, inspiraci, ani odvahu zahrát něco nelogického jen proto, že „to tam musí být“. Nechápou krásu oběti, která nevede k výhře, ale klesne do dějin.

Kasparov to řekl výstižně: „Stroje nejsou lepší než lidé, jen méně chybují.“ A tak i dnes platí, že v šachu – stejně jako v životě – chyby nejsou selháním. Jsou důkazem, že hrajeme.