Letos v dubnu v Londýně metal jeden dvaadvacetiletý Nor na břehu Temže radostí kozelce. Přední světový šachista Magnus Carlsen (a také model pro módní firmu G-Star RAW) právě získal právo v listopadu v Indii vyzvat k souboji o titul současného mistra světa. Zápas s třiačtyřicetiletým Indem Višvanáthanem Ánandem, který je mistrem světa od roku 2007, je dlouho očekávanou senzací. Organizátoři souboje v něm vidí šanci proměnit sport, který v současné době zápasí s obtížemi, v globální obchodní značku.
Bývaly doby, kdy se při soubojích profesionálních šachistů zastavil svět. Když v roce 1972 Američan Bobby Fischer porazil sovětského šachistu Borise Spasského, sledovaly to miliony lidí. V devadesátých letech do šachového sportu znovu vstoupilo napětí při dvou zápasech Garriho Kasparova proti počítači Deep Blue. Avšak navzdory tomu, že amatérský zájem o šachy prudce roste, šachy na nejvyšší úrovni opět upadají do zapomnění, ochromují je spory a podivínské vedení.
Nadšenci však tuší návrat na výsluní. Andrew Paulson, americký obchodník působící v Londýně, loni koupil práva pořádat nejprestižnější světové šachové soutěže, včetně listopadového duelu. Mezinárodní šachová federace FIDE poskytla za cenu půl milionu dolarů Paulsonovi mediální a marketingovou licenci na deset let – a s ní i šanci udělat zase z šachů výnosný podnik.
Samotná hra má spousty příznivců. Agentura pro výzkum veřejného mínění YouGov provedla v pěti zemích průzkum, podle nějž více než dvě třetiny dospělých alespoň jednou v životě šachy hrály. Podle tvrzení FIDE hraje 605 miliónů lidí šachy pravidelně. V Indii, kde se Višvanáthan Ánand stal mezinárodním hrdinou, téměř jedna třetina dospělých podle vlastních slov hraje šachy každý týden. Díky internetu a smartphonům už začátečníci ani nepotřebují ke hře kamaráda.
Podle Susan Polgárové, americké velmistryně maďarského původu, jsou zhruba v 35 zemích šachy součástí školních osnov. FIDE má národní asociace ve zhruba 178 zemích, přičemž v sedmdesátých letech to bylo jen kolem 90. To přerušilo nadvládu profesionálních šachistů z Ruska a bývalého Sovětského svazu. Devatenáctiletá Číňanka Chou I-fan vyhrála 20. září titul mistryně světa. Magnus Carlsen by se mohl stát prvním světovým šampionem ze západní Evropy od roku 1937.
Nadšení zdola však profesionální šachy nezviditelnilo. Kritici si stěžují na vrtkavé rozhodování uvnitř FIDE. Nejvyšší orgán šachového sportu si musí vystačit s ročním rozpočtem zhruba dva miliony dolarů (fotbalová federace FIFA utratila v roce 2012 více než miliardu dolarů) a za 31 let měla pouze dva prezidenty. Od roku 1995 ji vede Kirsan Iljumžinov, který byl do roku 2010 i prezidentem Kalmyské autonomní republiky, jedné z nejchudších částí Ruské federace. Téhož roku také rozhlašoval, že ho kontaktovali mimozemšťané a v roce 2011 si zahrál šachy s Muammarem Kaddáfim.
S některými národními kluby se FIDE rozhádala. Anglická a gruzínská šachová federace ji obviňují z machinací při jmenování několika funkcionářů v roce 2010 (v červenci 2012 rozhodl arbitrážní soud ve prospěch FIDE). Spory v minulosti měly dlouhodobý dopad. V devadesátých letech vytvořili Kasparov a Brit Nigel Short dva paralelní profesionální okruhy. Toto schizma trvalo až do roku 2006.
Ashley je přesvědčen, že díky novým herním formátům a změnám v organizaci turnajů by se mohlo podařit přilákat širší publikum. V bleskovém šachu musí soupeři dohrát zápas maximálně do půl hodiny. Na internetu jsou populární záznamy soubojů, které trvaly jen několik minut. Řada hráčů však rychlé remízy odmítá, neboť tvrdí, že v nich vítězí nekvalitní hra. V devadesátých letech minulého století a počátkem tohoto století přispěla právě záliba FIDE v kratších mistrovstvích k prodloužení rozkolu v profesionálním šachu.
I dlouhým soubojům by se však mohlo nadále dařit, kdyby byly prezentovány atraktivním způsobem. Golf je také pomalá hra, a přesto dokážou davy diváků sledovat i čtyřdenní turnaje, ve světě kriketu zase vtipní komentátoři udrží fanoušky také u sledování zápasů, které trvají pět dní. Televizní stanici ESPN se v poslední době podařilo proměnit v dramatickou zábavu plnou napětí i poker, soutěže v pravopisu a házení frisbee.
Andrew Paulson, který získal své bohatství v ruských internetových projektech, je přesvědčen, že šachové zápasy mohou být „napínavá zábava, při níž se vám rozbuší srdce“. (Dvanáctého října se stal prezidentem Anglické šachové federace). Plánuje více soutěží ve velkých městech za hranicemi Ruska a východní Evropy, kde jich dnes už probíhá celá řada. V březnu spustil webovou aplikaci ChessCasting, která nabízí statistiky a komentáře k významným událostem, ale také diskusní fóra pro amatérské hráče. Píše o tom, jak se soutěžící potí, jak pohybují očima a jaký mají pulz.
Tuhle proměnu však mohou šachy dokončit jen s pomocí majetných příznivců. Paulson tvrdí, že firmy budou chtít propůjčit své jméno pouze takové hře, která je „čistá, ryzí a *meritokratická“. Paulson ale dosud neoznámil jména žádných nových velkých sponzorů. Říká: „Chybně jsme předpokládali, že to bude jednodušší“. Mistr světa, který metá kozelce, by tomu možná mohl pomoci.
pozn.: Článek v angličtině najdete na webu britského magazínu The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt . Zdroj úvodního fota: Galerie oficiálního webu Magnuse Carlsena
Že by se přecejenom blýskalo na lepší časy? Podruhé v životě vidím šachy ve zpravodajství TV Nova. Poprvé šlo o slavnou Kramnikovu toaletu 2006, tentokrát to byl o něco důstojnější klubový pohár. Pokud bude pozitivní vývoj pokračovat, očekávám kolem roku 2020 zprávu o tom, že Navara vyhrál mistrovství světa
@Poutnik - a mezi dospělými pro změnu "záchodová aféra" :-D
Ještě jeden krátký postřeh. Za posledních 10 let nejvíce k propagaci šachu mezi mládeží přispěl Harry Poter. Což mluví za vše.
to rytir 20:42: nerada zasahuji do článků, když jde přímo o přepis. Je to ošemetné. Když něco sama překládám, dovolím si leccos, ale tady jde o překlad, který z AJ provedl týdeník Respekt (resp. jeho reportéři). Mohla jsem článek vzít jen jako podklad pro svůj vlastní článek a i jsem o tom chvíli uvažovala, jenže způsob "přečteme, opíšeme, poupravíme a dáme pod to vlastní podpis" se mi moc nepozdává (proto jsem se taky tuhle zbytečně nepěkně ohnala po noELOvi) i když mě tady při přepisu svrběly prsty nad některými podle mě zmatenými informacemi. Ale tak zeptám se na tu opravu "nahoře".
Cestičky jsou, ale je to běh na dlouhou trať. Šachy potřebují hvězdu/ikonu - Carlsen je ideální adept. Média táhnou příběhy, ty je potřeba jim servírovat. Šachy potřebují být více na očích na veřejnosti i při nešachových událostech - tam můžeme drobným dílem pomáhat všichni. Co se sledovanosti týče, rozdělil bych to na sledování výsledků, které je jednodušší a patrně hlavně výsledky sledoval svět při zmiňovaných zápasech o MS. Živému sledování průběhu partií může jednoznačně pomoct nápověda motorů, kdy divák může napjatě očekávat, zda jeho favorit zahraje počítačový tah či nikoliv, ale prvně je stejně potřeba mít nějaký důvod to sledovat - však kolika sportům byste byli ochotni věnovat svůj čas Vy?
Obhajujete názor, že na sledování šachů, jim člověk musí rozumět. Ale přitom polovina diváků stejně sleduje na chessbomb, jaký odstín poslední tah měl. A jestli se -0,43 změnilo na 0,12. Takový sledování by ten Eskymák svedl a neměl by z toho o moc menší zážitek, než ti co to tak dělají běžně. Když je k tomu dobrý komentátor, tak to klidně může bavit i nešachisty.
Skutečně by to chtělo tam změnit „rychlé remizy“ na „zrychlené (nebo rychlé) tempo“. Když je chyba zřejmá, není třeba se bát to opravit.
Určitá popularita šachu je dána tím, že šachy umí hrát spousta lidí a může je zajímat, kdo je mistrem světa v šachu. Pokud jde o B. Fischera, tak to bylo především dáno tím, že dal do šachu prakticky vše, tudíž své soupeře z šachového hlediska jasně převyšoval a především svým šachovým uměním na sebe lákal diváky. Okořenění sporem východního a západního bloku v tom zajisté hrálo roli, ale až druhotnou. B.Fischer byl lepší než V.Korčnoj. Zápas Karpov-Korčnoj proto nebyl tak sledovaný jako zápas Spasskij-Fischer, přestože se tam také objevila politická propaganda.
Článek vcelku velmi dobře popisuje skutečnost. Ostudné chování vedení FIDE a od nich zavádění experimentů snižujících kvalitu hry (KO systémy se zkráceným tempem) k popularitě šachu nepřispělo.
Velkou ranou pro šachy byl odchod B. Fischera a nemenší i rozkol s G. Kasparovem a znevěrohodnění titulu mistra světa. V obou případech na tom mělo FIDE svůj podíl, v případě sporu s G.Kasparovem je tento podíl značný.
Skutečně se situace může zlepšit, když se mistrem světa stane Magnus Carlsen. Na místě je samozřejmě pro vrácení důvěryhodnosti šachu třeba vyměnit i vedení FIDE. Když došlo k opětovnému zvolení stejného vedení, přestože byla možnost zvolit exmistra světa A. Karpova, tak to byl opravdu těžko pochopitelný krok.
V zápase skončí velmi pravděpodobně většina partií remízou. Navrhoval bych proto, aby v takovém případě o vítězi rozhodnul třeba souboj v páce. Jsem si jistý, že by to k obrazovkám přitáhlo miliony diváků a šachy by měly vyhráno.
Té desetině diváků, co zůstane u obrazovek po páce, bych se pak pokusil vysvětlit, jak táhne kůň.
No a až by zůstala ta setina diváků, co tomu trochu rozumí, pak bych jim řekl, o čem ta partie vlastně byla.
Nevšiml jsem si, jestli to tu někde zaznělo, ale když se tu tak zase připomínal zápas o titul 1972, ona ta jeho popularita nebyla způsobena až tak šachem samotným jako spíš studenou válkou. Všecha velká utkání mezi "sovětskými" a "západními" sportovci byla ostře sledována a medializována, ať už šlo o jakýkoliv sport, o zápasu Spasskij-Fischer se mluvilo jako o zápasu století dlouho před tím, než samotné partie vůbec začaly (v šachu to byl první zápas o titul mezi Rusem a Američanem).
Spasského hra v tomto zápase byla hlavně v první polovině ovlivněná psychikou a Fischerovými provokacemi, Fischer byl sice génius, ale zrovna v tomto zápase se to ve většině partií až tak neprojevilo, Spasskij hrál hodně partií pod své možnosti. Po čistě šachové stránce se tento zápas nevyrovnal skutečně velkolepým bitvám Capablanca-Aljechin nebo Karpov-Kasparov, mnoho šachových komentátorů bylo obsahem partií zklamáno.
Představa, že lidé, kteří šachům nerozumí a neznají pravidla, budou několik hodin sledovat v televizi velmistrovské šachové partie podobně jako třeba fotbal nebo hokej, mi přijde utopická, a aniž bych se chtěl někoho dotknout, nechápu, jak může někoho něco tak naivního vůbec napadnout. I když jako zapálený šachový fanoušek bych se moc rád mýlil. Stačí se podívat, kolik diváků chodí do turnajových sálů, pokud nejde přímo o šachisty nebo jejich rodiny a přátele.
28.10.2013 17:41 | Tobi: Udělám si z Tebe dočasného Eskymáka ;-)
Krom šachů se věnuji ještě karambolovému kulečníku, spacializuji se na disciplínu zvanou trojband (slang. kvarty). Hraje se se třemi koulemi na stole bez děr, jeden hráč hraje s bílou koulí, druhý se žlutou. Cílem hry je docílit karambolu, tzn. vlastní koulí trefit obě zbylé a je jedno v jakém pořadí. Specialitou disciplíny trojban je povinnost, aby se hráčova koule před dokončením karambolu (tj. trefení třetí koule) minimálně třikrát dotkla libovolného mantinelu.
No a to je vše co potřebuje divák vědět, aby si mohl vychutnat třeba finále mistrovství světa, hrané před týdnem.
V šachu to takto jednoduše bohužel nefungovat nebude
.
Já prostě jen myslím, že takových článků, jako je tento z Respektu (resp. The Economist) třeba nám! A takových myšlenek, s jakými přišel Andrew Paulson (provedení je věc docela jiná) třeba světovému šachu.
re Poutnik:
re Vuorin: že by jako skandinávie "zrudla"? Jinak to asi tahák nebude.....
Tobi: vy sice tomu Eskymýkovi ty pravidla za tři minuty možná řeknete, ale to je k ničemu, protože pořád nebude mít ze hry zážitek ! O tom to je, sport sledujeme kvůli zážitku. Fischera sledoval celý svět protože šlo v podstatě o studenou válku USA - SSSR. Byl zájem médií západ popularizovat, aby západ mohl udělat dlouhý nos na Rusko. O hru tu vůbec nešlo. Respektive šlo tu o hru, ale jinou. V tom duchu probíhaly Olympiády, mistrovství světa ....
Abych se vrátil k meritu věci. Jde o zážitek a znalost pravidel v podstatě není ani nutná, což dokazuje krasobruslení například. Dodnes nevím co vlastně ta holka skočila, ale dobře se na to kouká. Nějakýho trojitýho kýhovýra, no nespadla, vypadalo to ladně. Má pěkný nohy, hezky se usmívá a porota jí dala hodně bodů. Tak to asi bylo dobrý ... K zážitku z šachové hry je prostě nutná znalost hry a navíc, čím lépe hrajete tím si ze sledování zápasu odnesete více. Takže jste schopna vysvětlit Eskymákovi pravidla, jste šikovná, ale to opravdu toho Eskymáka ke sledování šachu nedostane.
Jak byl kdysi tahák "američan proti sovětům", za pár let to může být "skandinávec proti američanům":-).
Můj tip je, že v budoucích letech Magnuse budou nahánět oba nejsilnější američané (Nakamura, Caruana). Trochu to sice kazí fakt, že Caruana má z nějakého záhadného důvodu italský pas (narodil se v americe, italsky neumí, poprvé byl v Itálii až na šach. turnaji...), ale i tak by to pro média západního světa mohlo být zajímější než laškování mezi ex-sověty.
re Tobi 17:47: samozřejmě dá, určitě současný stav ve vedení FIDE šachům asi škodí, ale stále se budeme pohybovat mezi šachistama. A tady velký nárůst nebude - konkurence jiných možných aktivit je velká.
Tobi, sorry, nic ve zlym. Ale představuji si, jak v televizi několikrát opakují tah, kterým si hráč zajistil prostorovou převahu - stejně jako opakují 150 metrový odpal v golfu, po kterém spadne míček do jamky
Prostě ta masová aktraktivita u šachů být holt nemůže. Cesta se musí hledat jinde.
to strelec: takže si myslíte, že pro zviditelnění a atraktivnsot šachu se nic udělat nedá, protože je to prostě příliš složitá a nezáživná hra?
re Tobi: že by šachy byly v nedávné minulosti oblíbené a viditelné? No nevím,nevím.....
M.C. může šachy více mediálně zviditelnit, ale nic zásadního to v masovém měřítku znamenat nebude. Ad1) chybí ty podpůrné faktory jako kolem MS 1972; Ad2) viz závěr příspěvku Toma Rosnera
Navíc - já si nemyslím, že by šachy byly zase až tak strašně složité na pochopení principu hry, aby se nedal udělat pro diváky pochopitelný a atraktivní přenos např. z MS. Samozřejmě, aby je člověk dobře hrál, rozuměl jim, musí se jim roky věnovat a učit se (to koneckonců vyžaduje naprosto každý sport). Ale aby pochopil základní pravidla jako třeba u Vámi zmiňovaného golfu a díval se na ně např. v televizi, k tomu přeci nemusí být velmistr, dokonce nemusí ani znát pojmy jako dvojšach, samomat anebo mlýnek. Od toho je přeci komentátor. Pravidla samotná bych dokázala vysvětlit "Eskymákovi za tři minuty" také. Nemyslím si, že jsou složitější než pravidla golfu a stejně jako je každému jasné, že když kulička spadne do díry, může si zařvat góóól, i průměrně inteligentní člověk pochopí, že v šachu je tím góóólem zisk materiálu, prostorové převahy anebo iniciativa.
@Tobi: Přesně jak píše strelec, důvody proč byl zápas Fischera se Spasským tak sledovaný, byly jednoznačně mimošachové. A z jedné anomálie nemůžeme vyvozovat nějaké soudy.
Není to vracení se jenom k zápasu o MS 1972. Je to o vracení se k němu například. Všichni víme, že ještě v nedávné minulosti šachy oblíbené a viditelné byly. Teď nejsou. A já si také, stejně jakou autor myslím, že velkou část viny na tom má způsob a vedení FIDE a mizerná medializace. A také si myslím, že osobnost Magnuse Carlsena by mohla být tím "Bobby Fischerem" který zatraktivnění profesionálního šachu pomáhá a v budoucnosti ještě hodně pomůže. Proto mu také bezvýhradně fandím pro blížící se zápas MS v Chennai.
Neustálé vracení se k zápasu o MS v roce 1972 - je naprosto zbytečné. R.Fischer byl osobou (osobností) s přesahem i mimo šachy, studená válka, střet s (neporazitelnou) sovětskou šachovou školou, atd.... To je prostě krásná historie, ale pro současné dění se z toho nedá čerpat. Nehledě na to, že toto byla opravdu epizoda, po které se vše zase vrátilo do zaběhaných kolejí.
re Tom Rösner: No proti Vašemu tvrzení by se asi dalo namítnout: „Když v roce 1972 Američan Bobby Fischer porazil sovětského šachistu Borise Spasského, sledovaly to miliony lidí.“ Kdybych vzala Vaše tvrzení jako axiom, musela bych se nutně ptát: Co tedy? Buď musely být jednodušší šachové zápasy, partie anebo chytřejší diváci. Myslím si, že ani jedno tvrzení není pravdivé → zakopaný pes bude v něčem trochu jiném. A v tom bych s autory článku souhlasila, že např. v tom, jakým způsobem (ne)jsou profesionální šachy medializovány.
re Tom Rosner: naprostý souhlas! Tak to je a jinak ani být nemůže. A u toho pokeru jsou zase atraktivní ty prachy, takže kdo chce si základní pravidla nastuduje a může "fandit".
"...Golf je také pomalá hra, a přesto dokážou davy diváků sledovat i čtyřdenní turnaje..."
Proč? Protože se jedná o tak prostou hru, že jsem schopen Eskymákovi za tři minuty vysvětlit její pravidla natolik, aby mohl plnohodnotně sledovat hru - i úplný golfový diletant pozná, že když kulička padla do díry, může si zařvat góóóól!!! U šachů to takhle jednoduše prostě nefunguje, aby si mohl divák velmistrovskou partii vychutnat, musí už o šachu něco vědět. A trvá roky, než se "to něco" naučí. Proto šachy nikdy nebudou pro většinu populace divácky atraktivní. To je prostě fakt, smiřme se s ním.
V článku je podle mého názoru víc nepřesností. Je to ale přepis z Respekt, citovaný článek. Proto v něm nebudu dělat žádné úpravy. Odkazováno na něj je i v Aj, tak si ho kdyžtak přečtěte v originále. Sem tam také (nejen) s překladem ne úplně souhlasím.
re Tobi: jasně, možná by pak bylo dobré na to upozornit hned na začátku článku - je dost dlouhý.
9.odstavec: "...řada hráčů rychlé remízy odmítá ...." Nemá tam být zrychlené tempo hry?