Rapid v Hodonicích

Na zájezdu do Hodonic jsme se domluvili s naším řidičem Jurou Řehůřkem již před týdnem na Třetí sobotě. Původně se mu tam moc nechtělo, ale nakonec nabídl odvoz rodině Medunových s tím, že na zpáteční cestě se na chvíli stavíme v Miroslavi ve vinném sklepě našeho dávného společného známého „Slávka“. Jak řečeno, tak uděláno. V sobotu 25. června přicházím v 7.50 volným krokem od zastávky osmičky k Rondu, kde jsou již paní Medunová se synem. Ubezpečuji je, že jsme tu příliš brzo a snažím se je „bavit“ vyprávěním historek, o kolik minut obvykle přijíždí Jura později, než je jím stanovená doba. A uhodl jsem i dnes – byla to čistá akademická čtvrhodinka. Nasedli jsme do jeho stříbrošedého vozu, kde již seděl povídavý Štefan Kandalec (mimochodem výtečný společník na dlouhé cesty, při jeho povídání žádný řidič neusne) a hurá přes dálnici do Hodonic. Na místě jsme byli včas a teprve při prezentaci jsem si povšiml, že Obecní úřad v Hodonicích vypadá nějak jinak, než dřív. Po asi rok staré rekonstrukci přibylo v původně velké chodbě několik dveří, ale celkově se zdá být prostor OÚ lépe využit.

První okamžiky v Hodonicích jsou využity k pozdravení se s šachovými přáteli a k občerstvení, které bylo jako vždy v Hodonicích perfektní, ba i cenově dostupné. Kde dostanete kávu za 10 Kč, nebo pivo Hostan za dvacku? Je dobré po čase vidět Zdeňka Kavana, Josefa Mayera, Davida Voborného, Josefa Petláka, pana Matulu a mnohé další. První piva od sponzorů (Luboš Češek) a už je tu první kolo. Mým soupeřem na 14. stole má být pan Ryska, ale jeho místo zůstává dlouhé minuty prázdné. Podobný problém měla v úvodním kole paní Medunová, ale její soupeř se nakonec dostavil. Tak jdu za panem Šimíkem k rozhodcovskému stolku a upozorňuji na chybějícího hráče. Nakonec se dovídám, že díky shodě jmen (Riška, Ryska) zapomněl toho druhého ze startovní listiny vyškrtnout a žádá pana Vladimíra Horu z pořádajícího klubu, aby se stal mým soupeřem.

(zdroj: fotogalerie Hodonice 2011)

Rozehráváme klasický dámský gambit, ve čtvrtém tahu míří bílý střelec na f4 (ne jako obvykle na g5) a já začínám hrát černými trošku agresivně. Soupeř ztrácí důležitého pěšce a nakonec v situaci, kdy na jeho krále útočí Dh4, Jg4, Vf8 se trochu předčasně vzdává... Ve druhém kole mne čeká nasazená jednička! Tohle se mi stává v turnajích Třetí sobota celkem pravidelně – pokud v prvním kole vyhraji, dostávám do druhého v posledních měsících nasazenou jedničku – Láďu Urbance. No, tentokrát je to ještě silnější protivník – Neklan Vyskočil. Tak jsem zkusil něco jako malou psychologickou zbraň – vzal jsem si k partii papír a tužku, že budu partii s tak vzácným protivníkem zapisovat! Nevím, jak to na Neklana zapůsobilo – ona je to dost velká ztráta času, zapisovat ve čtvrthodinovkách partii – a taky to může vzbuzovat klamný dojem zvýšené sebedůvěry.

Ukázky partií si může prohlédnout zde.

Před vyhlašováním vítězů poděkování mým dalším sponzorům (Zdeněk Kavan, David Voborný) a malé podotknutí, že tentokrát mi štěstí nepřálo ani při losování sedmiček vína před každým kolem. Hodonický turnaj má svou specifiku, že je obdařen spoustou cen pro hráče nižších věkových a výkonnostních kategorií. Např. z našeho vozu brali cenu: paní Medunová za celkové prvenství, Eda Meduna – nejlepší hráč do 18 let a Štefan Kandalec – druhý nejlepší hráč s ratingem do 1700. Bez ceny jsme zůstali jen my dva s Jurou Řehůřkem. Ale odjížděli jsme spokojeni a jistě se rádi za rok do Hodonic vrátíme. Návštěva vinného sklepa (z roku tuším 1865) v Miroslavi byla pak příjemnou tečkou za celým zájezdem.

(zdroj: fotogalerie Hodonice 2011)

Odkazy

Konečné výsledky
fotogalerie Hodonice 2011