ŠK Sokol Vyšehrad – 1. Novoborský ŠK “B“ 4,5:3,5

Druhou část prvoligové sezony jsme zahájili na půdě Vyšehradu, který si po nepovedeném startu sezony brousil zuby na třetí výhru v řadě. Za tímto snažením nastoupil poměrně v silné sestavě, když mu chyběl pouze ve slovenské extralize hrající Peter Petráň, nám naopak ze základní sestavy scházel Marek Vokáč (uzavřený turnaj v Mariánských Lázních) a na zkoušky se učící Péťa Kučera.

Podle ratingu jsme tak v zápase byli mírnými favority a také po rozehrání zahájení se mi zápas vcelku zamlouval, snad jen s výjimkou 8. šachovnice, kde Bolek rozehrál paulsena poněkud podivně. Velmi brzy skončila partie na nejvyšší šachovnici, kde Tomáš Kulhánek neměl po nepovedeném závěru Openu Praha příliš bojovnou náladu a protože obdobně byl naladěn i Stanislav Chloupek, byla zaknihována remíza – 0,5:0,5. Remízou, i když daleko divočejší, skončila parte mezi Honzou Oreským a domácím mecenášem Petrem Vaňkem. Honza měl náročnou již „předzápasovou přípravu“, když plesové veselí zakončil pádem ze schodů a následným šitím na pohotovosti. Případné rychlé remíze by se tak zřejmě nebránil, nicméně z francouzské nakonec vznikla divočina, ve které Honza obětoval dámu s vidinou věčného šachu nebo dalších komplikací. Domácí hráč nakonec šel do komplikací, jenže i ty rezultovaly pouze ve vyrovnanou věžovku – 1:1. Mně se zvolením jiného pořadí tahů podařilo dostat Ivana Chalupu mimo struktury, které ve francouzské pravidelně hrává. V pohodlné pozici jsem však nezvolil správný plán – Honza Oreský to okomentoval trefně: „Na jednom křídle hurá útok, na druhém pomalá poziční hra“ – a tato kombinace samozřejmě vedla do krajně nepohodlné pozice. Následná snaha o vyvolání alespoň nějaké přestřelky ovoce nepřinesla a poté se již naplno projevil slabý černý král, který uvízl v centru – 2:1.

Julia Kočetková hraje za Bor velmi spolehlivě – černými proti silnějším soupeřům zpravidla bez větších problémů remizuje, jediné bílé proti Jüptnerovi pak využila k zisku celého bodu. Mrzet nás tak může pouze skutečnost, že zejména kvůli termínům druhé německé bundesligy (a s ní souvisejícími absencemi Marka Vokáče) neměla bílé figury víckrát. Tentokrát byla černými proti Netušilovi zřejmě nejvíce ohrožená, když sice měla pěšce více, ale na majoritním dámském křídle byla protihra příliš pomalá a na tom královském musela pouze čekat, jestli matové figury soupeře vytvoří matovou síť. Netušil v podstatě i vymyslel správný postup v podobě centrálního průlomu, nicméně jeho načasování se mu hrubě nepovedlo, a tak po hromadném zjednodušení mohl být ještě rád za slabého černého krále, který neumožňoval hrát koncovku 2V x D na výhru – 2,5:1,5. O nepovedeném zahájení Bolka už šla řeč výše, co však bylo možná ještě důležitější – stálo ho také spoustu času, který v klíčové fázi chyběl a David Vichnar tak poměrně snadno přišel ke čtvrté výhře v řadě – 3,5:1,5.

Za této situace dostal Péťa Kučera nabídku remízy, kterou pod dojmem nepříznivého stavu odmítl. Bohužel však nestihl provést hned následující tah a prohrál partii na čas. Do té doby si ale vedl velmi dobře – proti Tichému stále udržoval mírnou výhodu, jenže ten ji stále šikovně neutralizoval. Před překročením časového limitu se mu to již takřka podařilo, nicméně i s vědomím těsné prohry Péťa zaslouží pochvalu, že kvůli družstvu hodlal v partii pokračovat – 4,5:1,5. Zbylé dvě partie totiž ani zdaleka na novoborské výhry nevypadaly – Honza Vrána hrál rovnou, Marek Braun možná dokonce lehce horší koncovku. I kdyby tedy Péťa remizoval, tak celková výhra vyšehradských v žádném případě nebyla ohrožena. Marek Braun rozehrál královskou indickou s Pilařem velmi dobře, o čemž svědčí skutečnost, že veškeré podstatné dění se odehrávalo na královském křídle, tedy ve „sféře vlivu“ černého. Nepočínal si ale příliš důsledně a nějakých 10 tahů bych partii radši hrál za bílého, jenže při přechodu do koncovky si Pilař počínal velmi nešťastně, dostal horší pozici, kterou Marek využil typickým pěšcovým průlomem – 4,5:2,5. Honza Vrána držel s Honzou Dočekalem miniaturní výhodu, která se s každým dalším vyměněným párem figur zmenšovala. Před rovnou koncovkou se mě Honza zeptal, jestli rovnou podepsat remízu, či nenásilnou formou zkoušet partii dále. Preferoval jsem druhou možnost, avšak o nenásilné cestě máme s Honzou zřejmě trošku jiné představy:-) Každopádně vznikla koncovka stejnopolných střelců, která by stále měla být rovná, i když přesnější hra se vyžadovala po bílém. Honzovi navíc došel čas, o to překvapivější byl závěr – chyboval totiž „Dočmen“, který v tu chvíli měl více než půlhodinu, oproti Honzovi Vránovi hrajícímu na bonusové půlminutě – 4,5:3,5.

Za 14 dní nás v domácím prostředí čekají prozatím poslední Vršovice, pro případné diváky pouze dopředu avizuji posunutí začátku na 10:20.

Partie

Odkazy

databáze soutěží ŠSČR