QCC České Budějovice – 1. Novoborský ŠK “B“ 2,5:5,5

Kvůli kolizi s německými ligami bylo dopředu jasné, že oběma družstvům bude ve veledůležitém záchranářském duelu chybět nejsilnější hráč (GM Ftáčnik – GM Vokáč), nicméně jinak nastoupily takřka nejsilnější možné sestavy. Domácím dorazil i Stanislav Cífka, jehož účast jsme vzhledem k facebookovému statusu z Gibraltaru příliš neočekávali.

Na začátku se mi zápas příliš nelíbil, což jsem ale mohl brát jako dobré znamení – poslední dobou se mi totiž stávalo, že zápasy, ze kterých jsem od začátku míval dobrý pocit, skončily takřka vždy nulovým ziskem:-) A k otočení několika partií došlo i tentokrát. Julia Kočetková proti Vybíralovi v přijatém dámském gambitu poměrně snadno vyrovnala. Jediným problémem mohl být slabý pěšec b5, jenže Vybíral jej sebral v tak nevhodný okamžik, že toho Julia rychle využila ke zisku figury – 0:1. Vzhledem k řadě pozic směřujících do remízy to byla výhra obzvláště důležitá. Zablokovaná pozice a otevřený pouze d-sloupec, přes který proběhly hromadné výměny – to byl scénář, po kterém partie Nídl – Braun ani nemohla skončit jinak než remízou – 0,5:1,5. Zdeněk Völfl mě ještě před nominací upozorňoval, že poslední dobou nehraje dobře, nicméně jeho typická pozice bílými – malá výhoda s možností bez jakéhokoli rizika ji stupňovat – slibovala útok na celý bod. Domácí Olejníček však při své letošní prvoligové premiéře nedovolil pozici otevřít, což mu také zajistilo remízu – 1:2. Zablokovaná pozice vznikla i ze zavřené sicilské mezi Honzou Vránou a Honzou Havlíkem. Přes jediný otevřený sloupec b se vyměnily všechny těžké figury, následovalo zablokování centra a nabídka remízy. Havlík vyčkával, průběh ostatních partií by mu napovídal pokračovat, jenže ono skutečně nebylo kudy – 1,5:2,5.

Klíčovou se stala 6. šachovnice, kde Honza Oreský obětoval v sicilské pěšce za zhacení soupeřovy rošády. Dvojsečnou pozici však daleko lépe uchopil Jiří Blažek a Honzova pozice byla před zhroucením. V časové tísni našel alespoň komplikace – ponechal svého krále napospas diagonálním figurám černého a začal taky útočit. Zatímco ostatní už počítali „vynucené“ varianty, nastavil Blažek jednotahově figuru – 1,5:3,5. Velice dobrou partii sehrál Péťa Kučera proti Martinovi Tupému. Jejich královská indická přešla do ježkovité struktury, kde Péťa vyměnil černopolného střelce a následně začal na oslabená černá pole naskakovat jezdcem. Za tímto účelem mohl dokonce krátkodobě obětovat kvalitu, což mu v konečném důsledku přineslo 2 figury za věž a jednoduše vyhranou pozici – 1,5:4,5. Tomáš Kulhánek se v zahájení orientoval mnohem lépe než Cífka a v jednom okamžiku měl o hodinu lepší čas. Časovou výhodu nakonec transformoval v materiální, i když jak získal postouplého a-pěšce, to skutečně netuším. Každopádně vzniklá koncovka kvůli aktivní bílé věži a znehodnoceným černým pěšcům na královském křídle bohužel vyhraná nebyla – 2:5. Poslední partii jsem dohrával já, když se domácí kapitánka Eliška Richtrová pokoušela alespoň o čestný úspěch. V tarraschově francouzské jsem prosadil e5, čímž by se pozice teoreticky měla vyrovnat. Vzniklá koncovka je však za černého poměrně nepříjemná a v duchu už jsem viděl obětování obou zbylých lehkých figur a zkoušení štěstí proti jezdci se střelcem. Nakonec se ale pro tuto variantu možnost nenaskytla. Nekonala se ale ani výhra bílé, protože ta si nechala vyměnit všechny pěšce na dámském křídle, což z mého jezdce rázem učinilo opět obranyschopnou figuru – vítězíme tedy 5,5:2,5.

Po minulém neúspěchu jsme tak proměnili náš druhý záchranářský matchball, což vzhledem k losu posledního kola, kdy nás čekají vedoucí a na návrat do extraligy se těšící Bohemians, jistě znamená úlevu. Pro domácí naopak tento výsledek znamená po dvou prvoligových sezonách opět sestup do druhé ligy. Družstvo je to však velmi kvalitní, takže bych se určitě nedivil, kdyby se po roční odmlce opět do prvoligového pelotonu vrátilo.

Odkazy

databáze soutěží ŠSČR