1. Novoborský ŠK “B“ – Holdia DP Praha “B“ 1,5:6,5

Po vydařeném startu sezony jsme byli tvrdě vráceni na zem, když jsme zcela jednoznačně (a zaslouženě) prohráli s pražskou Holdií. Překvapení na nás čekalo již při ohlášení sestav – nastoupil totiž i Honza Votava (2561), a tak si aspoň Honza Vrána mohl zahrát s dosud ratingově nejsilnějším soupeřem v životě. Pro bodové ambice to však byla citelná rána, protože tím pádem měla Holdia papírovou převahu na všech šachovnicích. Bulvární titulek tohoto článku, který by alespoň na chvilku potěšil ty, kterým novoborský šachový klub leží v žaludku, by mohl znít např. Nový Bor pocítil krizi, protože jen díky nepříznivé finanční situace německého Erfurtu nebyl Honza Votava povolán na víkendové dvoukolo bundesligy, čímž přišel nejen o zajímavou finanční částku, ale i o souboj s rumunskou dvojicí Chernov (2433) a Nisipeanu (2664). Útěchou mu kromě výhry v dnešní partii (ale to už trochu předbíhám) může být i skutečnost, že se alespoň vyhnul potupné porážce 8:0 se suverénem z Badenu.

Zápas v Novém Boru nezačal špatně – Petr Kučera černými spolehlivě udržel IM Přibyla, kterému po dobře odehraném zahájení nebyl důvod odmítat remízu – 0,5:0,5. Když však nepočítáme zpočátku nadějně vyhlížející útok Honzy Oreského, byly světlé okamžiky z naší strany takřka vyčerpány. Po evropském poháru a přípravě zahájení extraligové sezony se k prvnímu startu dostal i Bolek a menší rozehranost byla znatelná. Dlouho totiž vymýšlel, kterak v královské indické prolomit obranu Marcela Bednáře. Nicméně chtělo to ještě pár tahů počkat, protože nepřipravený útok během pár tahů vyšuměl a poté se projevila absence obětovaného materiálu – 0,5:1,5. Nedlouho poté jsem byl donucen svého krále sklonit i já, když jsem byl plzeňským hostem Honzou Michálkem jednoznačně přehrán. V scheveningenu jsem čelil zajímavé výstavbě bez malé rošády, nicméně v žádné variantě jsem se nemohl dopočítat, jak postavení černého krále v centru využít. Výsledek byl nakonec tristní – po několika pochybných tazích se totálně rozpadlo pouze mé centrum a valící se černí pěšci byly jasným předznakem zkázy – 0,5:2,5.

Předpoklady se potvrdily na první šachovnici. Honza Vrána šel do partie s jasným cílem – pozici co možná nejvíce zjednodušit a doufat v remízu. Honza Votava ale projevil své kvality, když z miniaturní výhody spočívající v aktivněji postavené dámě logickými tahy došel až do pozice, ve které vycházela pěkná oběť kvality – 0,5:3,5. Jediný půlbod získaný bílými figurami (!) na naše konto připsal Marek Braun, který proti gründfeldce Petra Beneše stupňoval svou převahu, nicméně stejně jako v prvním kole mu i tentokrát chyběla trocha trpělivosti, protože místo rychlého taktického řešení si pozice žádala spíše rozehrání zbývajících figur, přičemž černý podobnou možnost neměl. Na první pohled hezky vyhlížející taktika totiž tentokrát vedla pouze ke zjednodušení a přinejlepším rovné koncovce – 1:4. Lucka Jínová dneska hrála pozici, která jí úplně nesvědčí – už jsme se mnohokrát přesvědčili, jak nebezpečnou útočnicí umí být, nicméně v gründfeldka s bráněním pěšce více jejímu naturelu příliš nesvědčí. Logicky z toho pramenily i následné časové problémy, které nakonec zapříčinily i závěrečnou chybu – 1:5.

Honza Oreský se na Jardu Česala vyřítil hodně optimisticky – kdyby mu vše vyšlo, tak jsme mohli být svědky hezké miniaturky, ale po výměnách útok pomalu vyšuměl, a i když bezpochyby i v závěrečné fázi (2 aktivní věže x V,S,J) by se daly najít nějaké přesnější tahy, tak v této fázi již zřetelně tahal za kratší konec. Bohužel se mu ani nepodařilo „vybít“ věží poslední pěšce, abychom se alespoň trochu škodolibě mohli nezúčastněně koukat na macení jezdcem a střelcem, ale Česal si vše zkušeně pohlídal a bez větších problémů v koncovce zvítězil – 1:6. Nejdelší partii tradičně odehrál Péťa Kučera, který si v horší zablokované pozici protrpěl dlouhé manévrování Pavla Freislera. Těžko říci, zdali se pozice dala udržet, každopádně po dovolení oběti figury jsme již pomalu balili k odchodu. Freisler však překvapivě na g5 sebral dámou, čímž se pozice stala opět pouze mírně lepší pro bílého. A protože ani zde bílý nepokračoval nejpřesněji, byla výsledkem šťastná remíza – Holdia tudíž zcela zaslouženě vyhrála 1,5:6,5, což je vůbec největší porážka, kterou jsem během pětiletého působení (7 sezon v různých soutěžích) v novoborských barvách zažil.

Partie

Odkazy

databáze ŠSČR