Dojmy fanouška ze šachového Londýna

Z časových důvodů jsem si ze široké nabídky festivalových akcí London Chess Classic vybral turnaj Weekend Classic na pouhých 5 kol (vážné partie), který trval od pátku do neděle. Oproti turnaji ve Wiijk an Zee, kde jsem čekal na seznamu, zda Vás přijmou do FIDE open (minulý týden bylo ve Wiijku registrováno již 1600 hráčů), tak přihlášení v Londýně proběhlo bez problému. Registroval jsem se na místě asi jako první a za mnou čekal vítěz Vienna Chess open 2015 – šestnáctiletý velmistr Francesco Rambaldi. Rovněž jako jedna z prvních dorazila Jennifer Shahade (viz foto), kterou možná znáte z amerických přenosů. Kvůli vlastnímu hraní jsem tam však rozhodně nejel a již hodinu předem čekal s fotoaparátem v auditoriu na samotné zahájení. S tím čekáním byla spojena diskuse osmi lidí na jevišti, kde bude sedět Magnus. Původně měl sedět v čele, aby na něho bylo z publika co nejlépe vidět, ale hlavnímu kameramanovi se to vůbec nelíbilo...Do začátku zbývalo 40 minut a hlavní rozhodčí to ukončil řečnicky položenou otázkou, zda Magnus je mistr světa, který si může dělat co chce a sedět, kde chce kameraman. Všimněte si, že nyní sedí vždy u stěny. Po úvodním slovu sympatického ředitele turnaje, začal s patnácti minutovým zpožděním samotný turnaj. Rozhodně bylo vidět, že ředitel šachy miluje a v komentátorské místnosti potvrzoval, že šachy i umí velmi dobře hrát.

Jennifer Shahade pořizuje rozhovor s Levonem Aronianem

Hned první den, jsem si na toaletě myl ruce vedle Aronjana a přiznávám, že mě docela šokovalo, že hráči sdíleli s amatéry jeden záchod (byl velice čistý a pokud by to snad někoho zajímalo, tak tam bylo dvacet kabinek a žádný pisoár). Potom mě již nepřekvapilo, že jsem se ve dveřích srazil s Nakamurou apod. V komentátorské místnosti úřadovali zejména velmistři Daniel King a Jan Gustafsson z chess24. Mimochodem jsem si již zaplatil na chess24 Premium Membership za 100 dolarů, které jsem tam vyhrál ve své kategorii. Dal jsem se do řeči s obchodním zástupcem chess24 a ani mě nemusel moc dlouho přesvědčovat, protože jsem o členství uvažoval již delší dobu.

Komentátorská místnost byla vždy tak plná, že jsem se jednou srazil s Anandem. Tento hráč na mě působil po celé tři dny jako velký sympaťák a rozhodně nejvíce vtipkoval. Griščuk na mě dělal dojem, že by měl s Talem hrát v sauně blicky a přitom popíjet. Překvapilo mě, jak je relativně oproti ostatním hráčům robustní. Nakamura o něm v hráčských medailonkách řekl, že je to „blitz genius“. Magnus na mě působil dojmem, že by raději konečně dodělal autoškolu, kterou právě dělá. Asi to je strašně obtížné, když Vás chce každý porazit. Ptali se tam jednoho školáka, jak se jmenuje mistr světa a ten suverénně odpověděl Carlos Magnusson. Velmi vtipný moment v komentátorské místnosti nastal, když Carlsen po partii debatoval s Anandem a Gustafsson daboval obraz ve smyslu a pamatuješ, jak jsem Tě posledně porazil? Tzv. „trash talking“ jde všem šachistům velmi dobře. Topalov se stále tvářil velmi vážně a ani jednou se neusmál. Komentátor King jednou říkal, že pokud by Topalov neprohrál, tak by se ho zeptal, zda bude hrát v Rusku kandidáty. Giri na mě dělal dojem, že všude byl a všechno ví. Působí velmi energickým dojmem. Jeho žena Sapiko tam byla neustále s ním a rovněž bude mít asi zásluhu na jeho výkonech.

Nakamura se rovněž nikdy neusmál, ale řekl vždy spoustu pěkných pozápasových analýz, které ovšem málokdo stíhal, jak je říkal rychle. Už se nebudu opakovat a v krátkosti shrnu, že se usmíval jen Aronjan s Anandem. Pokud bych šel s někým na arménský koňak, tak rozhodně s nimi. Řekl bych, že Caruana je pod nesmírným tlakem aby dokázal, že je oprávněným budoucím vyzyvatelem. Tipuji, že kandidáty ještě nevyhraje, ale je s Girim na řadě v seznamu. MVL je velmi pragmatický hráč a podle svých slov i velmi nestabilní. Je to ovšem můj černý kůň a společně s Adamsem obdivuji jejich styl. Adams měl s Anandem kolem sebe vždy nejvíce žádostí o autogram. Nyní se dostávám k tomu, proč je Anand v Anglii tak nesmírně populární. Z celkového počtu dětí, tvořily indické děti (indičtí rodiče) takových 70% mládežníků. Představte si, že na posledním MS mládeže měla americká výprava 120 členů a 70 z nich bylo indických Američanů. V jednom rozhovoru mi rodiče jedněch anglických zázračných dětí říkali, že Anand je v Indii velmi populární legenda a šachy přesně odrážejí indickou mentalitu. Jeden rodič byl původem z Chenai a neuvěřitelné je, že jedna škola z tohoto města získala v Řecku 5 medailí. Dále jsem se od otce jednoho z dětí dozvěděl, že Pákistánci šachy nehrají, protože vymýšlejí bombové útoky. Alespoň si to prý rozdávají v kriketu... Jejich dcera dělala ve třetím kole první tah v Anandově partii a zmáčkla mu hodiny. To byl velmi úsměvný moment.

Závěrem nesmím zapomenout na českou stopu v turnaji. Rozhodně jsem to nebyl já, ani dalších sedm hráčů z Česka (mimochodem 6 hráčů z Říčan), ale sličná slečna Tereza Přibáňová z Chebu, která šachy sice nehraje a o novoborském šachovém serveru nikdy neslyšela, ale je třetí nejdůležitější osobou v organizačním týmu turnaje! Domluvil jsem se, že v srpnu bych jí zaslal oficiální žádost o rozhovor s některými hráči. V srpnu je třeba uzavřít prezenční listinu a vymýšlet hráčský program. Začínám tedy šetřit na hotel Hilton, kde hráči bydlí hned vedle hrací místnosti a příští rok jsem v Londýně letadlem opět jako na koni. Hrací podmínky i všichni hráči byli velmi příjemní a dlouho budu vzpomínat na jednoho hráče, který mi po partii s anglickou noblesou vysvětloval, proč jsou pochybné tahy ty nejlepší. Snad se na mě nebude zlobit každoroční účastník pan Stanislav Gschwendtner, který mi z důvodu počasí rozmluvil výlet na Reykjavik open, kam jsem byl již zaregistrován, ale naštěstí nekoupil letenku. Již se však v lednu těším do holandského přímořského střediska Wiij an Zeet a pokud bude kladná odezva na tuto reportáž, tak bych v únoru napsal pokračování šachového fanouška na cestách.

autor: Jaroslav Sysel