Česko má šachového mistra světa!

Michal Dragoun z Prahy (nar. 1. 3. 1974) se stal mistrem světa v šachové skladbě v oddělení pomocných matů za období 2010 až 2012.

Jde o úspěch zcela mimořádný a u nás zatím ještě nedoceněný, ve světě šachových problémistů však má titul mistra světa velkou prestiž. Michal Dragoun je už řadu let světově uznávanou a respektovanou osobností mezi skladateli i řešiteli, v obou těchto šachových disciplínách má titul mezinárodního velmistra. Doposud složil a publikoval přibližně 1270 úloh, získal přes 780 vyznamenání, z toho přibližně 280 cen, z nich přes 100 prvních. V prestižních Albech FIDE získal do roku 2009 celkem 87,17 bodů, což představuje páté místo v historické tabulce českých skladatelů a už dnes je jisté, že díky automatickému zařazení úspěšných úloh z právě skončeného MS se v nejbližším období posune na místo třetí. Dosáhl též řady úspěchů v řešitelských soutěžích, mimo jiné má bronzovou medaili z mistrovství Evropy a dvě umístění v první desítce na mistrovství světa. Ve skladebním šachu se stal mistrem světa už podruhé, poprvé to bylo za období 2004 až 2006 v kategorii exoproblémů.

Když zadám ve vyhledávači jméno Michal Dragoun, jako první se objeví mnoho odkazů na stejnojmenného ligového hokejistu, až po něm Michal Dragoun – autor knih a též šachový skladatel. Nemrzí vás, že skladební šach je mezi širší veřejností přece jen na okraji zájmu?

Nemrzí, beru jako fakt, že skladební šach nikdy nebude mít tolik příznivců jako hokej, a dokonce ani jako šach praktický. Šachové problémy zaujmou toho, kdo nevidí v šachu jen boj mezi dvěma soupeři, ale hledá v něm nové výzvy a třeba i možnost svými skladbami do jejich fondu přispět.

Čím šachové úlohy zaujaly vás? Kdy a jak jste se ke skládání dostal?

Když jsem začal hrát šachy v TJ Zora Praha (to bylo v roce 1988, i když tahat figurkami jsem uměl už dřív), začal jsem si kupovat Československý šach, který jsem tehdy četl celý, včetně dvojstrany Šachové umění, kde jsem poprvé viděl i různé „otočené“ figury, které se tam vyskytovaly. Jeden spoluhráč mi vysvětlil, o co se jedná, a náhodou jsem v té době přišel i k polské knize Szachy od A do Z, kde byly příklady některých úlohových témat včetně diagramů. Začal jsem se pokoušet o vlastní výtvory, což byly zpočátku pusté plagiáty toho, co bylo v ukázkových diagramech, ale postupně jsem začal skládat i původnější problémy, i když úlohy z prvních cca pěti let bych dnes asi zahodil skoro všechny...

Proč jste si vybral zrovna pomocné maty a exoúlohy?

Říká se, že pomocný mat je úloha pro líného skladatele, protože je jednodušší složit jednoduchý pomocník než jednoduchou dvojtažku. Teď už vlastně ani nevím, ale já jsem s pomocníky v podstatě rovnou začínal, snad proto, že tam kombinace a možnosti byly úplně jiné než v praktickém šachu. Díky spolupráci bílého a černého se dají složit velice zajímavé úlohy, jaké by jinde nebyly možné – zcela nepravděpodobné konstelace a motivy tahů mohou vést k vytváření překvapivých matových obrazců, přičemž pole působnosti je zde neobyčejně široké. A pak už mi to zůstalo, ona i skladební technika, hlavně pokud jde o dosažení korektní pozice, se v jednotlivých typech úloh liší. Také jsem si celkem brzy začal vytvářet svou sbírku pomocných matů, takže jsem o téhle oblasti získal i největší přehled.

Exoúlohy mě zpočátku zaujaly hlavně svou neobvyklostí, bylo to něco, kde je dovolena spousta věcí navíc. To ale v sobě skrývá nebezpečí, kterému jsem se ani já zcela nevyhnul. Ve svých začátcích jsem složil spoustu úloh, které byly slabé, kde exo nebylo použité adekvátně jeho specifickým možnostem. Dnes už v mé tvorbě exoúlohy nijak nepřevažují, ale mám k nim kladný vztah dosud; pokud jde o počet úloh, je toto oddělení v mé tvorbě jednoznačně druhé nejpočetnější. Je ale třeba je využívat odpovídajícím způsobem – pro specifickou motivaci, která jinak není možná, při hledání nových mechanismů a podobně.

Jak byste popsal svou cestu k titulu mistra světa?

Těžká otázka... K tomu letošnímu titulu to bylo 24 let a cca 1270 úloh. Samozřejmě jsou skladatelé, kteří složí stejné nebo i větší množství úloh, a mistry světa se nestanou. Jiní zase k titulu potřebují problémů daleko méně... Já jsem po prvotním nadšení měl na počátku devadesátých let přibližně dva roky pauzu, kdy jsem neskládal vůbec a bral vážně studium na filozofické fakultě. Když jsem se pak vrátil, snažil jsem se už nepublikovat každou věc, která mě napadla. V současné době uveřejňuji ročně 30 až 40 úloh, dříve to bývalo i více než padesát. Takže se zvýšila kvalita, ale k titulu je potřeba i přehled, co v dané oblasti už existuje (a určitě i trocha štěstí, aspoň v takhle vyrovnaných odděleních). Odebíral jsem, a dosud odebírám, prakticky všechny problémové časopisy, které ve světě existují. V nich pochopitelně nesleduji úplně všechno, léta praxe mě ale naučila nacházet v nich to nejzajímavější a pro mě nejpřínosnější.

Časopisy nejen odebíráte, ale sám vydáváte časopis Šachová skladba a jiné šachové publikace. Můžete nás s nimi stručně seznámit?

Šachová skladba je v současnosti jediný český specializovaný časopis pro šachové skladatele a řešitele. Od jeho zrodu v roce 1984 bylo k dnešnímu dni vydáno 121 čísel, v nichž bylo publikováno téměř 12 tisíc diagramů (z nich nezanedbatelná část originálů), výsledky soutěží, úspěchy našich skladatelů, spousta dalších článků a teoretických pojednání. Prvním vydavatelem Šachové skladby byl Jaroslav Brada, já jsem časopis převzal po jeho úmrtí v roce 2001. Časopis nedělám sám, v redakci jsou se mnou zkušení problémisté Jiří Jelínek, Václav Kotěšovec, Jaroslav Polášek a Josef Burda.

Kromě toho jsem vydal Slovník pojmů kompozičního šachu (1997), společně s Miloslavem Vankou knížku Jak a proč řešit šachové problémy (2008; většinu textu napsal kamarád řešitel Míla Vanka, já jsem dodal několik úloh a přispěl statí o pomocných matech), dále sedm tématicky zaměřených brožur o dvoutahových pomocných matech a osm sbírek mně známých úloh starších českých skladatelů (dvě z nich společně s Janem Kalendovským).

Vraťme se k vašemu poslednímu skladatelskému úspěchu. Popište čtenářům, jak vlastně vypadá mistrovství světa šachových skladatelů.

Mistrovství světa ve skladbě jednotlivců (WCCI – World Championship in Composing for Individuals) je rozděleno do osmi oddělení: dvojtažky, trojtažky, mnohotažky, studie, pomocné maty, samomaty, exoúlohy a retroúlohy. Každý autor může do jednoho oddělení poslat nejvýše šest svých skladeb, které byly publikovány v daném období. Ty pak oboduje pět mezinárodních rozhodčích v bodové škále od 0 do 4 bodů s odstupňováním po půlbodu. Nejvyšší a nejnižší známka se škrtá a výslednou bodovou hodnotou je součet hodnocení prostředních tří rozhodčích. Rozhodčí se sám může mistrovství také zúčastnit; v tom případě své skladby nehodnotí a místo toho je jeho třetí známkou průměr z nejlepší a nejhorší známky, které dostal od ostatních rozhodčích. Pořadí zúčastněných autorů v každém oddělení určí součet bodů jeho čtyř nejlépe hodnocených skladeb.

Jaká byla na MS konkurence a co rozhodlo o vašem vítězství?

„Ročníku“ 2010 – 2012 se zúčastnilo 227 skladatelů, kteří do soutěže celkem přihlásili 2213 úloh a studií. Oddělení pomocných matů, kde konkurovalo 96 účastníků s celkem 507 skladbami, bylo nesmírně vyrovnané. Mně se podařilo získat 40 bodů, stejně jako ukrajinskému skladateli Aleksandru Semeněnkovi, ale o mém prvenství rozhodla lépe bodovaná nejlepší úloha, která získala 11,5 bodu, kdežto Semeněnkova 11. Jen o půl bodu méně měl ruský skladatel Viktor Čepižnyj, další půlbod ztrácel bosenský autor Fadil Abdurahmanovič. V exoproblémech, kterým se v současné době už tak intenzivně nevěnuji, zvítězil Bulhar Petko Petkov (rovněž se 40 body), mých 32,5 bodu stačilo v tomto oddělení na 10. místo.

Čtenáře určitě bude zajímat, jestli je titul mistra světa nějak honorován.

Úspěšný výsledek na mistrovství světa je pro skladatele především vyznamenáním a oceněním jeho práce, titul mistra světa není spojen s žádnými požitky. Ostatně obdobné je to i s cenami ze skladatelských soutěží – i ty bývají většinou symbolické, nebo spíš žádné. Přesto si jich každý skladatel váží, ani já nejsem výjimkou.

Kolik času věnujete skládání úloh? Používáte přitom počítač?

Byly doby, kdy mě skládání úloh zcela pohltilo. Teď už se mu věnuji podstatně méně, třeba někdy najdu večer, kdy sedím s šachovnicí a počítačem, občas nad pozicemi a možnostmi jen tak přemýšlím v metru. V poslední době často skládám přes mail společně s Laco Salaiem, což je mimořádně všestranný slovenský problémista, jeden z mála, kdo je schopný sestavit kvalitní studii, přímou matovou úlohu, ale třeba i exotrojtažku, do níž je málokdo schopen se pustit. Ve skladbě má ohromnou tematickou variabilitu, dokáže nacházet zajímavé náměty a mechanismy a dokáže je i dotáhnout do korektní a optimální závěrečné podoby. Mimochodem, na právě skončeném MS získal 4. místo v oddělení studií a 9. v oddělení trojtažek.

Počítač samozřejmě využívám, notebook jsem si koupil už v roce 1994, kdy už byly k dispozici programy, které byly schopny kontrolovat kratší úlohy. V současné době je používání počítače nezbytností, hlavně při kontrole korektnosti. Ale někdy pomůže i jinak, třeba najde možnost, o kterou se obsah úlohy dá rozšířit oproti původní představě.

Jaké úlohy máte nejraději a které skladatele nejvíce uznáváte?

To je těžké... Neřeknu nic originálního: dobré :-) Nejvíc sleduji samozřejmě pomocné maty, ale ocením i jiné úlohy, snad s výjimkou studií, které se už často pohybují mimo pochopení průměrných praktických hráčů – nejen třeba hodnocením vedlejších variant, ale i samotným námětem.

Výborných skladatelů je hodně, každý žánr a každá škola má svoje skvělé představitele. Já oceňuji například Michela Caillauda pro jeho schopnost složit výbornou úlohu v libovolném žánru a v podstatě i podle zásad libovolné skladební školy. Podobným příkladem je Laco Salai, o něm už byla řeč. 

Opusťme na chvíli skládání úloh, zeptám se na druhou oblast, v níž jste dosáhl mezinárodních úspěchů. Jak se připravujete na soutěže v řešení a jakou váhu jim přikládáte?

Teď už se nepřipravuji nijak. Na stránce matplus.net se každý den náhodně vygeneruje sada šesti dvojtažek, které pak člověk může v průběhu dalších sedmi dnů řešit. To se snažím dělat, i když v tom nejsem dost důsledný. Skládání mě baví víc, protože při něm člověk vytváří něco nového. Pocit, který mám při složení úlohy, kterou považuji za dobrou, je úplně jiný, než když něco jenom vyřeším.

Přesto i v řešení problémů si už dlouhá léta udržujete vysoký standard, mimo jiné máte, stejně jako ve skladebním šachu, titul mezinárodního velmistra. Pomáhá vám to při vaší tvorbě? Případně naopak?

V úlohách, které řeším, mě sice občas zaujme nějaký námět, ale obecně mohu říct, že mi to při skládání nijak výrazně nepomáhá. Obráceně však ano, skladatel s určitými zkušenostmi v některých konstelacích figur snáze rozpozná obsah, nebo alespoň odhadne, co by v pozici mohlo být.

Praktičtí hráči mají svou nesmrtelnou partii Andersen – Kieseritzki, studiáři mohou považovat za nesmrtelnou například slavnou Rétiho pěšcovku nebo studii Saavedrovu, obdobné příklady lze nalézt i v přímých matových úlohách. Existuje nějaký „nesmrtelný“ pomocný mat?

Pokud vím, tak žádný pomocník přídomek „nesmrtelný“ nemá. Tyto úlohy obvykle mívají větší počet kamenů, nejsou tak snadno zapamatovatelné. Kdybych sám měl označit některý pomocný mat jako nesmrtelný, byl by to nejspíš následující pětikamenáč, který složil švédský skladatel Henry Forsberg v roce 1935.

Tento pomocný mat druhým tahem je výjimečný tím, že na a6 může stát kromě dámy libovolná černá figura nebo i pěšec, a pokaždé má jiné a jednoznačné řešení. Není těžké, jistě ho čtenáři sami objeví (jen připomenu, že v pomocných matech, není-li v zadání stanoveno jinak, začíná černý a matí bílý). Myslím, že taková úloha okouzlí každého šachistu, byť třeba problémy nejsou jeho šálkem kávy.

S Michalem Dragounem si povídal Luděk Sedlák

Na závěr malá ukázka z tvůrčí dílny Michala Dragouna. Vybíráme dvě z jeho šesti úloh, jimiž konkuroval na MS, obě s původním komentářem autora.

Michal Dragoun

 1. cena Šachová skladba 2010

Pomocný mat 2. tahem - 4 řešení

V obsahu pomocných matů se obvykle oceňuje na jedné straně motivační bohatost jednotlivých tahů a řešení, na druhé straně jejich analogie. První úloha zastupuje žánr, který je na základě knihy Chrise Feathera označován jako „pomocný mat budoucnosti“ (helpmate of the future) – jde o pomocník, který má obvykle dvě dvojice řešení. Každá z dvojic zpracovává jiné téma, ale „uvnitř“ konkrétních párů jsou řešení motivačně shodná. Tady se navíc ještě podařilo řešení propojit všemi možnými tahy bílého e pěšce ze základního postavení. V první dvojici 1.Vb4 e4 2.Jxe4 Sxb4# a 1.Vb1 e3 2.Jxe3 Vxb1# se vždy jeden z vázaných jezdců přestěhuje do nové vazby na sloupec e. V druhé oba zůstanou stát a baterie V-p dvakrát matí: 1.Dxf6 gxf7 2.Df3 exf3# a 1.Sxg6 fxe7 2.Sd3 exd3#. Analogické je i využití dvojice černých figur D, S a dvojice bílých pěšců na šesté řadě, kdy se jednotlivé dvojice vzájemně berou.

Michal Dragoun

1. cena The Problemist 2010

Pomocný mat 3. tahem, začíná bílý - 3 řešení

V delším pomocném matu začíná bílý, řešení má tedy pět půltahů. Motivační náplň je ve všech třech řešeních – 1. - Sxe6 2.Sxe6 Jf2 3.Sxb3 Vxb3#, 1. - Vxc6 2.Jxc6 Sg6 3.Jxe5 Jxe5# a 1. - Jxh2+ 2.Vhxh2 Vb4 3.Vxh5 Sxh5# – až na velmi drobné detaily zcela shodná. Analogické je ale i odůvodnění hry obou stran v jednotlivých řešeních: nejprve se musí obětovat bílý kámen, aby se o tah později mohl obětovat i černý. Dalším ceněným rozšířením obsahu je cyklická záměna funkcí tří bílých figur (Vb6, Sf7, Jg4) – vždy jedna z nich matuje, druhá se obětuje a třetí kryje e4. Nejvyšší počet 11,5 bodu z možných dvanácti získaly v oddělení pomocných matů dvě úlohy, tohle byla jedna z nich.