Byl Oldřich Duras nejlepším šachistou v české historii?

Oldřich Duras v něm skončil těsně pod stupni vítězů za Richardem Rétim, Vlastimilem Hortem a Salomonem Flohrem. Na ono čtvrté místo stačil Oldřich Duras dosáhnout za necelých sedm let, po něž trvala jeho mezinárodní kariéra. Duras měl to štěstí, že u nich doma byly šachy milovanou zábavou a patřilo k rodinné tradici umět se ve světě ohraničeném osmi černobílými čtverci pohybovat s přehledem a noblesou.  U Durasů hráli šachy všichni. Otec Adolf, matka Františka a Adolfův švagr Vojtěch Vlk, to byli Durasovi první šachoví učitelé a soupeři. Své k tomuto nadšení zřejmě přinesla i doba, která byla ze šachového pohledu plná emocí spojených s velkými zápasy mezi Wilhelmem Steinitzem a Michailem Čigorinem, Ty svým konáním velice příhodně spadaly do doby Oldřichova mládí. Ještě ne desetiletého Oldřicha a jeho pro šachy zapálenou rodinu tehdy souboje dvou nesmiřitelných rivalů nepochybně velice vzrušovaly. Nutno dodat, že Oldřichovy sympatie stály na straně Michaila Čigorina, k jehož kombinačnímu stylu český velmistr po celou svoji kariéru tíhnul. Navíc Čigorina při jeho návštěvě Prahy v roce 1896 osobně viděl i Durasův strýc Vlk, na tehdejší dobu silný šachista a tato skutečnost k němu mladého Durase ještě více přimkla. Mezi Vlkem a Durasem nadále panovaly více než jen příbuzenské vztahy a oba byli permanentními soupeři za šachovnicí, když až do Durasova sedmnáctého roku brala strýčkova šachová síla a zkušenost navrch. V létě roku 1899 však talent budoucího šachového mistra poprvé triumfoval a s prvním vítězstvím se první etapa Durasova života chýlila pozvolna ke svému konci. Duras vědom si své síly začíná hledat soupeře mimo rodinu a ve stejném roce vstupuje do pražského Českého spolku šachovního v Praze. O nějakém raketovém růstu mezi evropskou, či dokonce světovou elitu však nemohlo být ani pomyšlení. Šachový život v Čechách byl tehdy poměrně slabý. Dnes může mladý adept šachového umění za jedno léto odehrát i stovku turnajových partií, může měřit svoje síly se šachisty geograficky blízkými i s hosty turnajů, pocházejícími ze zcela odlišných světových regionů. Jeho hvězda může rychle růst, jeden nebo dva nezdařené turnaje prakticky nic neznamenají. Z Čech až na vrchol světa nemusí být časově měřeno zase až tak daleko. Šachový příběh počátku dvacátého století v Praze byl však úplně jinou pohádkou. Duras se sice díky svému talentu dostal rychle mezi přední hráče svého klubu, ale toto místo si mohl vybojovat pouze ve volných partiích se svými klubovými kolegy. V letech 1899 a 1900 se žádný šachový turnaj nekonal. Až po dvou letech Durasova členství ve spolku se hrál klubový přebor, kde Duras dělil první až třetí místo a potvrdil tak svoji nespornou sílu. Ta ovšem utrpěla v tom samém roce na pardubickém sjezdu českých šachistů, kde ze čtyř odehraných partií získal pouze jediný bod. O tom, že to neodpovídalo jeho úrovni napověděla i blízká budoucnost. Do Prahy v roce 1901 zavítal na návštěvu Carl Schlechter budoucí vyzývatel Emmanuela Laskera v boji o šachový trůn a již v té době uznávaný a silný šachový mistr. Duras, zřejmě coby tehdejší sdílený přeborník svého klubu dostal možnost se s hostujícím mistrem utkat ve dvou partiích. Výsledkem byla remíza, v níž každý z hráčů zvítězil v jedné partii. Styl v němž Duras svého soupeře překonal, o jeho tehdejší síle, tedy síle prakticky zcela neznámého šachisty leccos vypovídá. Oldřich Duras – Carl Schlechter

Španělská hra  [C70]

Praha1901

1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 a6 4.Sa4 Sc5 5.c3 Df6?! Zcela jistě chybný tah uvádějící předčasně do hry černou dámu. A právě její exponovanosti Duras dovedně a energicky využije úderem v centru šachovnice. 6.d4! exd4 7.e5! Dg6 Nelze drzého pěšce brát prostřednictvím  7...Jxe5? Vazba po sloupci "e" by se pak černému po 8.De2! stala osudnou. 8.cxd4 Sa7 9.0–0 Pohyblivé pěšcové centrum dává bílému nejen prostorovou převahu, ale také možnost rychle dokončit vývin a rozvinout nebezpečnou iniciativu. 9...b5 Vyhání bílého střelce na dobrou pozici. Za úvahu stál pokus zastavit centrální pěšcovou strukturu bílého pomocí tahu 9...d5!? ale i tady po 10.exd6 Dxd6 11.Jc3 (11.d5 b5) 11...b5 pokračování 12.Je4 dává bílému rozhodující převahu. 10.Sc2 Dh5 11.Ve1! Překrývá pěšce e5 a vytváří podmínky pro následný "bořící" postup bílých centrálních pěšců. Pokud mu černý nechce podlehnout, musí pospíchat s uskutečněním rošády.  11...Jge7 12.d5 Jd8 Aktivnější 12...Jb4 vázne na 13.Se4! Sb7 14.Sg5 Jexd5 (14...Jbxd5 15.Sxe7) 15.a3 s výhrou. 13.Sg5 Kdepak pane mistr, rošáda nebude! 13...Jg614.e6! Zkáza černého krále je dokonána, když se plány na jeho ukrytí úderem bílého pěšce zcela rozplynuly. 14...dxe6 15.Sxd8 0–0 Rezignace. Mistr přiznává, že útok bílého je drtivý a loučí se raději s figurou. Černý mohl i dobrat, ale jeho šance na přežití po 15...Kxd8 16.dxe6+ Ke7 17.exf7+ Kf6 18.Jc3 jsou nulové. 16.Sxc7 exd5 17.Sxg6 Dxg6 18.Dxd5 a černý se vzdal ve 35.tahu. 1-0

 

Z průběhu partie je patrné, že Schlechter svého soupeře zprvu podcenil. Po porážce se nicméně vyjádřil, že je s podivem, že tak silných šachista jakým Oldřich Duras je, ještě nehraje na mezinárodních turnajích. Vídeňský mistr měl bezesporu pravdu. Při přehrávání Durasových partií z této doby, má člověk dojem, že šachy jsou strašně jednoduchá záležitost. Duras své soupeře drtil s lehkostí, ukazující na jeho výkonnostní odstup a i přesto, že ne všechny domácí turnaje vyhrával bylo nabíledni, že se stal nejsilnějším domácím šachistou a jeho růst může pokračovat pouze za hranicemi zemí českých.

 

Turnaj v holandském Hilversumu v roce 1903 byl pro Durase první příležitostí k měření sil se zahraniční elitou a také k jeho cestě k mistrovskému titulu. Byť v úvodním kole podlehl pozdějšímu vítězi Němci Loenhardtovi, bylo jeho vystoupení úspěšné. Jedenáct a půl bodu ze čtrnácti partií by dnes zcela jistě znamenalo první místo v jakémkoli turnaji. V Hilversumu bralo před více jak sto lety pouze stříbro. Durasovi však výsledek jeho prvního mezinárodního turnaje ukázal, že může svoje síly se zahraničními soupeři směle měřit. O rok později v Coburgu končí třetí za Neumannem a Vidmarem, ale před Spielmannem  a Nimcovičem a na evropské šachové scéně tak již definitivně zdomácní. Jediné, co mu chybí ke štěstí je titul šachového mistra.

 

Ten přichází až v roce 1905 a Durasovi jej přináší triumf na turnaji v Barmen. Duras z patnácti odehraných partií jedenáctkrát vítězí  poražen odchází pouze z jediného sezení. Podlehl ve vzájemné partii Akibovi Rubinsteinovi s nímž nakonec první příčku dělil. O vítězi turnaje pak nerozhodl ani krátký vzájemný zápas a tak turnajová komise udělila mistrovský titul oběma šachistům. Durasův vzestup v následujících letech pokračoval. Před třemi lety světu neznámý český šachista začal dosahovat úspěchů i na mistrovských turnajích a jeho jméno si na mezinárodním kolbišti vydobylo značného respektu. Svědčil o tom i jeho úspěch na sjezdu německých šachistů pořádaném v roce 1906 v Norimberku. Mezi Durasovými soupeři bylo hned několik velkých jmen na čele s domácím favoritem Siegbertem Tarraschem. V uzavřeném mistrovském turnaji v němž kromě Tarrasche startovali ještě další čtyři účastníci zápasů o titul mistra světa (Marshall, Čigorin, Schlechter a Janowski), získal český šachista v šestnácti partiích jedenáct bodů a obsadil samostatné druhé místo za vítězným Frankem Marshallem. Druhé místo na mistrovském turnaji sebral Duras i v lednu 1907, když skončil za vítězným Miezesem ve Vídni s půl bodovým náskokem před Maďarem Maroczym. Mlčenlivý, chladnokrevný a houževnatý Čech s mnohými originálními nápady v zahájení a bojovým stylem v průběhu partie, jak byl Duras svými vrstevníky po lidské stránce charakterizován, svým umění dobyl Evropu.

 

Při zmínce o originálních nápadech v zahájení nelze určitě pominout Durasův systém hra proti jednomu ze systémů ve španělské hře. Ten je po tazích 1.e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sb5 a6 4. Sa4 Jf6 5.d3 d6 používal Oldřich Duras ostrý pěšcový postup 6. c2-c4!?.

 

Přes nezdary utrpěné s duelech s předními světovými esy své doby, stal se tento systém v Durasových rukách nebezpečnou zbraní a i mezi současnými velmistry má český borec své následovníky. Často jej ve své kariéře používal Gennadij Kuzmin, a jako k nebezpeční zbrani k němu úspěšně sáhli například sedmistovkaři Michael Adams a Arkadij Naiditsch.

Svůj vklad přinesl Odřich Duras také do teorie královského gambitu a to variantou gambitu střelcova, když po tazích 1.e4 e5 2.f4 exf4 3. Sc4 d5 4. Sxd5 Dh4+ 5.Kf1 g5 přišel s pokračováním 6.Df3!? a takto by bylo možno jmenovat i další zajímavé tahy pražského mistra.

Po slavném období let 1905-1906 přišlo nutně mírné utlumení Durasovy slávy. Bohužel pro české fanoušky zrovna když mohli jeho hru obdivovat na domácí půdě. Karlovarský turnaj z roku 1907 Durase nezastihl ve vrcholné formě a konečné sedmé místo bylo jak pro fanoušky, tak pro Durase zklamáním. Přesvědčivě sice porazil drtivou většinu hráčů ze druhé poloviny jedenadvacetičlenné tabulky, ale nedařilo se v soubojích s jeho hlavními konkurenty: vítězem Rubinsteinem, stříbrným Maróczym a bronzovým Leonhardtem.

Všem svým soupeřům však oplatil porážky o rok později na turnaji ve Vídni, který patří ke trojici Durasových životních úspěchů. Na turnaji hráli s výjimkou Laskera a Tarrasche připravujících se k zápasu o titul nejvyšší, všichni nejlepší šachisté doby na čele s Rubinsteinem,  Maróczym, Schlechterem a Marshallem. Duras na cílové čáře dělil 1-4. místo a hned na další šachové události roku, pražském turnaji 1908, svůj triumf zopakoval.Dělené první místo se Schlechterem, ale před Rubinsteinem, Maróczym a Marshallem potvrdilo místo české šachisty na šachovém výsluní. Skvělé období pak potvrdil třetím místem v roce 1909 na turnaji v Petrohradu za mistrem světa Laskerem a vycházející hvězdou Rubinsteinem. O porovnání tehdejší Durasovy výkonnosti se současnými poměry se pokusil server www.chessmetrics.com podle jehož výpočtů byl v té době Duras na vrcholu své kariéry. Stál na čtvrté příčce světového žebříčku a jeho pomyslný rating činil 2743bodů!  To jej řadí ještě před vítěze v úvodu článku zmíněné ankety Richarda Rétiho. Ten dosáhl podle výpočtu serveru maximálního ratingu 2710 bodů, nejvýše mu patřil pátý stupínek žebříčku světových šachistů.

Agresivní útočná hra, kterou si Duras možná kompenzoval svoji klidnou a tichou povahu, skvělá orientace v komplikovaných pozicích a famózní technika vedení útoku. To byly hlavní Durasovy trumfy, vynášené na stůl téměř vždy v pravou chvíli. Duras patřil také k velice citlivým šachovým psychologům a dovedl své soupeře obvykle velice dobře přečíst. I to mu přinášelo v napjatých pozicích oproti mnohým soupeřům výhodu.

A všechny tyto vlastnosti jej dovedly i k jeho poslednímu velkému triumfu. Jeho svědkem byla kdysi Anderssenovi zaslíbená Vratislav, kde se v roce 1912 konal silně obsazený mistrovský turnaj. Vstup do něho se českému mistrovi příliš nevydařil, ale skvělý finiš v závěrečné čtvrtině jej vynesl na konečnou první příčku společně s Rubinsteinem. Na záda se česko-polskému tandemu dívali Tarrasch, Teichmann, Schlechter i Marshall. V posledních šesti kolech Duras dosáhl pět a půl bodu a jednou z jeho obětí se stal i mistr Carls. Partie přesně vystihuje Durasovy slabé i silné stránky, když síla a jistota vedení závěrečného útoku je prostě záviděníhodná. 

Johan Carl Carls – Oldřich Duras

Holandská obrana [A84]

Vratislav 1912

1.c4 b6 2.d4 Sb7 3.Jc3 f5 4.Jf3 e6 5.g3 Sb4 6.Sg2 Jf6 7.Sg5!? Komentátor partie v knize  Oldřich Duras velký mistr šachové kombinace postup bílého poněkud tendenčně odsuzuje. Přesto mně není zcela zřejmé, v čem je vývin černopolného střelce tak špatný. Klidnější cestou bylo ovšem 7.0–0, nebo 7.Sd2. 7...0–0 8.0–0 Dc8 Špatné nemusí být také 8...d6, když na 9.d5 (9.Ja4!?) má černý po ruce přechod do zpravidla výhodné struktury s bílým dvojpěšcem po 9...Sxc3 10.bxc3 e5 s další možností tlaku na bílého pěšce c4 nebo prosazením postupu c7-c6. 9.Sxf6 Vxf6 10.Db3 Sf8 Duras má ke dvojici střelců zjevně jiný vztah, než jeho soupeř. Ale opět si nejsem jist, že ústup "do bažin" je v tomto případě správným řešením. 11.Vad1 Jc6 12.Je5?! Výstavbou černého se mohl bílý pokusit otřást principiálním pěšcovým postupem v centru 12.d5! po 12...Ja5 13.Da4 stojí bílý lépe. 12...Jb8 Černý zjevně nestojí o sérii výměn na c6 a má za to, že ani pokud sám vymění na e5 12...Jxe5 13.dxe5 Sxg2 14.Kxg2 Db7+ pak po 15.f3 Vf7 16.e4 je malé plus na straně bílého. 13.d5 Tah původním komentátorem taktéž stroze odmítaný. Máme ale zato, že i po něm drží bílý dobrou pozici a je to jeho soupeř, kdo by se měl starat o vyrovnání. 13...d6 14.Jf3 I po tomto horším ze dvou možných ústupů nemusí bílý stát špatně, jak naznačuje kniha. Lepší bylo ale určitě 14.Jd3 po němž je 14...e5 ještě horší pro jasné 15.c5! 14...e5 15.e4?! Až toto pochybení přepouští iniciativu v partii do rukou českého velmistra. 15.c5!? bxc5 16.Jxe5 Sa6 (16...dxe5 17.d6++-) 17.Jc6 nemůže být pro bílého špatné.15...f4! 16.Jg5? Bílý ztrácí nit. Nechal se zlákat skokem jezdce na e6, ale přehlíží následující Durasovu vtipnou odpověď. 16...Dg4! 17.Jf3?! Naznačený tah 17.Je6 snad přímo neprohrává. Bílý by ale musel vidět obranu po 17...f3 18.Sh1 Dh3 19.Jg5 Dh5 20.Je6 (20.h4 h6 21.Je6 g5 22.Jb5 a nyní nelze 22...gxh4 23.g4 Dxg4+ 24.Kh2 Dxe4 25.Vg1+ s nejasnou hrou) 20...g5 21.Jb5 Vh6?? (21...Ja6!?) 22.h4 gxh4 23.Sxf3+- 17...Dh5 18.h3 Jd7 Teď černý v klidu dokončí vývin a bude moci do svého tažení na královském křídle zapojit všechny svoje figury. Bílém navíc chybí jakákoli protihra. 19.g4 De8 20.Jb5 Dd8 21.Dc2 a6 22.Jc3 Vg6 Nyní přijde ke slovu Durasova příslovečná útočná síla. Je poučné sledovat jak černý vede útok na bílého krále. 23.Je1 23...Se7  „Taková postavení má Duras rád, " konstatuje v turnajové knize komentátor partie pan John. "Na úzké cestě, kterou ovládá, vniká do nepřátelských barikád Je obdivuhodná péče, se kterou neposkytuje soupeři nejmenší vyhlídku, aby mohl vzniklou mezeru zacelit."  24.f3 Sh4 Nyní přichází ke slovu v zahájení pečlivě ukrytý černopolný střelec. Ten nemá díky brzké výměně svého oponenta ve svém řádění žádnou překážku. 25.Jd3 h5! 26.Vd2 Vh6 Za úvahu stálo okamžité otevření sloupce po 26...hxg4 27.fxg4! (27.hxg4 Vh6 28.Jb4 Sg3 29.Jc6 Dh4 se silným útokem proti bílému králi.) ] 27.Vc1 Jf8! Prozatím v týlu v poklidu klimbající jezdec se v pozici bez podstatné role časového faktoru přesouvá blíže k frontě. Jeho vysněným polem je pole g5. 28.Sf1? Bílý je neskutečně pasivní. V praktické partii bych se alespoň snazil tvářit, ze mám hru na dámském křídle a zahrál 28.b4!? s myšlenkou prosazení dalšího c4-c5. Hodnocení pozice ve prospěch černého to sice nezmění, ale ten se bude muset alespoň okrajově zajímat tím, jestli tam bílý náhodou něco nemá. 28...Jh7 29.Vh2 Sg3 30.Vh1 hxg4 31.hxg4 Vxh1+ 32.Kxh1 Dh4+ Černému útoku vůbec nic nepřekáží a rozvíjí se sám od sebe. 33.Kg1 Jg5 34.Sg2 Vf8 35.Kf1 Sc8! Duras přesunuje na královské křídlo poslední zálohy zatímco bílé figury neúčelně postávají na opačném úseku šachovnice, kde nemají pro projevení aktivity nejmenší příležitost. 36.Jf2 a5 37.Jcd1 Sd7 Hrozilo 38.Da4 s náznakem aktivity. 38.De2 Dh2 39.Vc3 39...Vf6! Černý chce svůj útok zesílit prohozením černých těžkých figur na otevřeném sloupci. 40.b3 Dh8 41.Ke1 Vh6 42.Kd2 Vh2 43.Df1  Na 43.Sf1 přijde také 43…Dh4 43...Dh4 44.Jh1 Se1+  Ještě lepší bylo asi 44...Dh3! ale vidím-li, že jeden tah vyhrává, nemá smysl hledat jiný. 45.Dxe1 Vxg2+ 46.Jhf2 Jxf3+ 47.Vxf3 Sxg4 48.Ke2 Sh5 49.Dc3 Vg3 0–1

 

Vratislav byla posledním Durasovým skvělým výsledkem na mezinárodní scéně. Rok poté se  rozhodl pro turné po Rusku a Spojených státech, ale jeho výsledky, byť nikde nezklamal, byly průměrné. Podle některých pramenů na americkém turné Duras porazil i Capablancu, ale pokud je to pravda, nejednalo se o turnajovou partii. Jejich jediné střetnutí na menším turnaji v New Yorku vyhrál v učebnicové věžovce kubánský génius.

 

Další turnajové aktivity Oldřicha Durase zastavila první ze světových válek. Oldřich narukoval do armády, i když zřejmě již nepodléhal branné povinnosti. Cítil za potřebí se angažovat. Nikoli z lásky k tehdejšímu Rakousko-Uhersku, nýbrž díky hlubokému vztahu k české zemi. Vždy a na všech turnajích vystupoval jako reprezentant Česka.  

 

• J. I přes naše snažení a jednu ani ne dvaceti tahovou výhru černého v jednom z prázdninových šachových festivalů se nám ale korektnost Durasovy myšlenky prokázat nepodařilo a tak někteří z nás emigrovali k serióznějšími 1.e4 g5!?.

 

Proč skončil velký mistr šachovnice s praktickou hrou není zcela jasné. Někdo říká, že po nástupu do práce neměl dostatek prostoru pro přípravu na turnaje a zřejmě neměl povahu Gézy Maróczyho, který si na účast v turnajích často musel brát dovolenou. A je také možné, že by se trávení dovolené mimo domov za šachovnicí  nemuselo líbit jeho ženě. Ženy jsou někdy šachu nepřející stvoření. Zejména pak ženy šachistů. Ženatý Duras tak alespoň od roku 1922 deset let řídil šachovou rubriku v Českém slově a objevoval se na pražských šachových turnajích jako divák.  

* se souhlasem autora Václava Pecha převzato z Šachového týdeníku